Dnes třítisícové město Miroslav patřilo k tradičním židovským obcím na Moravě, přítomnost Židů je zde doložena od konce 16. století. A příjmení Herzog tu bylo pevně zakořeněné.

„Je známo, že již v roce 1825 žily v tehdejším ghettu čtyři rodiny tohoto jména, které je v Miroslavi přítomno až do současnosti,“ líčí Aleš Bednařík, který nedávno při vzpomínkovém aktu připomněl nevšední příběh Marty, Hany a Ruth Herzogových. Ty zemřely před osmdesáti lety v Osvětimi a ve městě na Znojemsku jim v Kostelní ulici vzdali hold takzvanými kameny zmizelých.

Vyběhl na ulici a ubil ho dav. První oběť holokaustu v Brně má svůj kámen

Před sto lety se Julius Herzog oženil s Martou, rozenou Weinbergerovou, se kterou měl tři děti, ale syn nepřežil onemocnění tetanem. V létě 1932 zemřel i otec dětí a Marta s dcerami po přijetí mnichovské dohody uprchla nejprve do Brna a následně do Prahy, aby se vyhnuly nebezpečí, které Židům v pohraničí hrozilo. „Oběťmi protižidovských opatření se stali i ostatní miroslavští Židé. Byli vyhnáni z domova a přišli o majetek,“ připomíná Bednařík.

Marta, podobně jako mnoho dalších československých Židů, uvažovala o vystěhování do Palestiny. Pro sebe i dcery pořídila průkazové fotografie, díky nimž je teď známá jejich podoba, a požádala o vydání cestovních pasů.

„Marta plánovala, že podniknou nebezpečnou cestu z Bratislavy po Dunaji do Černého a dále do Středozemního moře. Tento záměr jí však, stejně jako drtivé většině ostatních, nevyšel,“ popisuje Bednařík. Neví se, jak se vedlo Herzogovým v Praze během čtyř let, kdy tam pobývaly. Dcery patrně nastoupily do některé ze škol, ale možnosti pro židovské děti byly velmi omezené.

S jistotou byla matka a dcery v prosinci 1942 internovány v Terezíně. V září téhož roku je společně s pěti tisíci dalších vězňů deportovali do Osvětimi a umístili do takzvaného terezínského rodinného tábora. Během šesti měsíců zemřelo z původního počtu přibližně dvanáct set lidí. „Až na několik desítek osob bylo zbylých 3 800 vězňů zavražděno v plynových komorách v noci z 8. na 9. března 1944,“ doplňuje Bednařík. Marta zemřela v pětačtyřiceti letech, jejím dcerám bylo osmnáct a jedenáct.

Zatímco jinde jsou už běžné, pro Miroslav jde o první položení kamenů zmizelých. Peníze na jejich pořízení vybrali žáci místní základní školy během listopadu a prosince, pro dárce napekli tradiční židovské cukroví Hamanovy uši. Získali dost, takže další „zlaté kostky“ budou přibývat. V souvislosti s Miroslaví se vzpomíná i na dalších osm obětí vyhlazení terezínského tábora.