Infarkt Josefa Polenu postihl v polovině června, když se vrátil ze zahrady. Do Fakultní nemocnice v brněnských Bohunicích ho převážela sanitka v tak vážném stavu, že i jeho manželka Alena s odstupem pár týdnů přiznává: „V jednu chvíli jsem si říkala, že už je konec. Ale ne, nakonec to nevzdal. Všichni bojovali o jeho život.“
Sedm dnů po infarktu si senior z brněnských Řečkovic nepamatuje, další léčbu však absolvoval tak úspěšně, že na něm následky život ohrožujícího stavu nejsou téměř znát.
„Psát a číst po rehabilitaci umím. PIN od účtu si pamatuji, to abych ho mohl říct manželce. Tak to mám asi hlavu v pořádku,“ žertoval ve čtvrtek, když bohunickou kardiologii poctil návštěvou. Po jednom boku ženu, kterou považuje za svého anděla strážného, v ruce z druhé strany hůl, o niž se lehce opíral, hýřil Polena úsměvy.
Málokdo by řekl, že v červnu hleděl smrti zblízka do očí. Běžná resuscitace podle přednosty interní kardiologické kliniky bohunické nemocnice Petra Kaly trvá pět až deset minut, Polena jich podstoupil šestatřicet.
„Prodělal velmi akutní, silný a nebezpečný případ infarktu. Byla nutná okamžitá pomoc. Kdyby resuscitace neproběhla úspěšně do pěti minut, na rozdíl od srdce by mozek takovou zátěž nevydržel,“ zdůraznil Kala.
Lékaři obdařili roční holčičku sluchem, při operaci nově využili robotické rameno |
Dramatické okamžiky začaly po mužovu návratu ze zahrady. „Vnoučatům zrovna sbíral jahody a hrášek, a já si všimla, že je mu špatně,“ ohlédla se Alena Polenová za dnem, kdy svého muže slyšela chroptět a tušila, že je zle. „Jednou rukou jsem masírovala, druhou volala záchranku,“ řekla.
Podle lékařů byla její reakce mimořádná a naprosto zásadní. Když ženě došly síly, přivolala na pomoc souseda, aby mohli společně pacienta položit na zem. Krátce na to přijely záchranné složky.
„Nestáli bychom tady ale s panem Polenou, nebýt duchapřítomnosti jeho ženy,“ smekla před duchapřítomnou seniorkou Petra Vysočanová, lékařka z FN Brno.
Těžkému úkolu ale čelili i záchranáři, kteří dorazili k pacientovi hned po policii s defibrilátorem. Josefa Polenu museli dostat do sanitky z šestého patra. „Chodby i výtah byly pro nás moc úzké. Bylo zapotřebí hasičů, kteří pacienta přes balkón výškovou technikou snesli dolů,“ zmínil mluvčí jihomoravských záchranářů Lukáš Dvořáček.
PIN si pamatuje, zlomená žebra nevadí
O tom, co se kolem něho dělo, ví Polena jen z vyprávění. Nepamatuje si ani chvíli infarktu, ani týden po něm. „Všechno mi museli povykládat doktoři a žena. Měl jsem o svůj mozek strach, co si vůbec budu pamatovat,“ vyznal se.
Probouzet ho lékaři začali po sedmi dnech. Devatenáct dnů po infarktu mohl odejít domů.
Nemocnici opustil sice živ a zdráv, ale se zlomenými žebry jako následkem dlouhé resuscitace. „Měl jsem jich zlomených dvanáct, na každé straně šest. Ještě mě bolí zakašlat, ale dýchá se mi už lépe,“ řekl s úlevou Polena. Podle lékařů jsou prasklá žebra běžným následkem masáže srdce. Vidí to tak i sám pacient. „Raději být živý a mít prasklá žebra, než tady nebýt,“ usmívá se.
V Brně operovali malého Olivera, kvůli nemoci mozku měl až sto záchvatů denně |
S manželkou už chodí i na procházky, což činí jeho i manželku šťastnými. Polena sám vyzdvihuje práci všech lékařů a zdravotníků, ale i milující prostředí, které kolem sebe mezi přáteli a rodinou měl. „Moje vůle, pozitivní přístup a skvělí lidé: to mě zachránilo,“ míní.
Podle zástupců nemocnice je kardiologická péče v Česku na špičkové úrovni. „Máme nejen dostatek defibrilátorů ale i dobře proškolené složky Integrovaného záchranného systému,“ uvedl ředitel nemocnice FN Brno Ivo Rovný. Ani zkušený záchranář ale nemusí při masáži srdce dlouho vydržet, proto existuje i přístroj na automatickou masáž srdce. Ten má nemocnice k dispozici.