Geologové zkoumají, jak ukládat vodík. Ze zásob mohou „ujídat“ mikroorganismy

  6:16
Vodík je označovaný za palivo budoucnosti, zvlášť ten, který vznikne díky energii z obnovitelných zdrojů. Elektrolyzér k jeho výrobě chystají například Teplárny Brno a projekty připravují i další firmy. Česká geologická služba nyní na jihovýchodní Moravě zkoumá, za jakých podmínek by bylo možné tento bezemisní zdroj uchovávat v podzemí, jak se to dnes dělá se zemním plynem.

„Naším úkolem je provést evidenci současných ložisek, která nejsou momentálně využívána jako zásobníky, a zkusit kvantifikovat kapacitu případných zásobníků vodíku. Nejvhodnějšími se zdají být ložiska čistě zemního plynu,“ sděluje Dan Štěpánský z České geologické služby (ČGS) s tím, že v hledáčku nejsou jen prázdné a nevyužívané vrty, ale i ty, kde ještě těžba pokračuje a v brzkých letech skončí.

O vodíku jako palivu se hovoří mnoho let, zároveň však jeho větší výroba vázla na jednom zásadním problému. Získat první prvek periodické tabulky je velmi energeticky náročné. „V současnosti jej v Česku vyrábíme zpracováním ropy, a to asi 120 tisíc tun ročně pro průmysl, například výrobu hnojiv,“ odhaluje Štěpánský.

V poslední době se častěji mluví o takzvaném zeleném vodíku, který je v plánu vyrábět při přebytcích elektřiny v síti. Ty budou nastávat stále častěji, především s růstem počtu solárních a větrných elektráren, jež jsou závislé na počasí, a nemají tak setrvale stejný výkon jako jiné zdroje.

Brno plánovalo vodíkovou budoucnost, autobusy však pořád nemá jak „nakrmit“

Předloni o Velikonocích byla státní firma ČEPS provozující přenosovou soustavu dokonce vůbec poprvé nucena část fotovoltaik od sítě odstřihnout. Přetížení by mohlo znamenat blackout, tedy výpadek elektřiny na rozsáhlejším území. Dlouhodobějším plánem je tuto přebytkovou elektřinu z obnovitelných zdrojů využívat pro jinak energeticky velmi náročné procesy, jako je právě výroba vodíku.

„Monitorujeme zhruba 60 míst. V drtivé většině jsou to malá ložiska, některá již dávno vytěžená, jsou tam špatné či zastaralé technologie, nebo vůbec žádné,“ říká pracovník ČGS s tím, že ložiska se nacházejí v pásu od Znojma směrem k Ostravě. Nejvíc jich je na Břeclavsku a Hodonínsku. V průměrném ložisku by se podle Štěpánského mohly uskladnit jednotky tisíc tun vodíku.

Kvůli menším molekulám hrozí únik

V této fázi mapování jde především o práci s daty bez testování terénu, které je finančně náročnější. „Z vytipovaných lokalit se nejprve otestují odebrané vzorky hornin, aby se zjistilo, jak budou reagovat při styku s vodíkem,“ přibližuje Miluše Trefancová z ministerstva průmyslu, jež na projektu s ČGS spolupracuje.

Vodík se totiž chová jinak než zemní plyn. V první řadě je lehčí a jeho molekuly jsou menší, takže může v případě špatné geologické struktury unikat na povrch. Zajímavostí pak je, že tento prvek bude v podzemním úložišti mizet i kvůli činnosti mikroorganismů.

Vítězí tam, kde baterie nestačí. Pro vodík se hodí čtveřice železničních tratí

„Jejich metabolické procesy s pomocí vodíku a oxidu uhličitého vytvářejí zemní plyn,“ zmiňuje Štěpánský kuriózní komplikaci. Výši této ztráty už přímo v terénu testují v sousedním Rakousku.

Třetí do „vodíkové party“ je státní společnost Gas Storage, největší majitel českých zásobníků na zemní plyn. „Máme za úkol vyhodnotit potenciál skladování vodíku v podzemních zásobnících plynu, které naše společnost provozuje a využívá,“ informuje mluvčí firmy Simona Hladíková.

Míchání se zemním plynem

To je případ podzemních prostor poblíž Dolních Dunajovic nebo Tvrdonic na Břeclavsku, ale i jinde. Nejde jen o využití těchto míst, ale i technologií, které jsou na jednotlivá úložiště navázané. Je potřeba prověřit, jestli budou vyhovovat i pro vodík, nebo jak by je případně bylo potřeba upravit a jak vysoká by to byla investice.

„Každopádně lze říct již teď, že kapacita pro vodík nebude totožná se skladovací kapacitou pro zemní plyn. Mimo jiné má vodík horší stlačitelnost,“ podotýká Hladíková.

Vodík se zároveň může v zásobníku cíleně smíchat se zemním plynem. I tato cesta se nyní testuje, aby se ušetřil fosilní zdroj, doplnil se tím čistým, a tak se snížily emise oxidu uhličitého. Jde o nalezení správného poměru, protože vodík má podle Štěpánského nižší výhřevnost.

Nejedná se přitom o nějakou vzdálenou budoucnost. V závěru minulého roku se Hranice na Chebsku staly prvním městem v Česku, v němž začalo 360 domácností odebírat směs zemního plynu s vodíkem. Ten v tomto regionu vzniká díky energii z větrných elektráren od místního výrobce.

Autor: