„Přitom je tu toto onemocnění dlouho, jen jsme ho neuměli odhalit. Ostatně ani dnes se běžným gynekologickým vyšetřením nemusí správně diagnostikovat,“ podotýká přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno Vít Weinberger, jenž se chronické nemoci dlouhodobě věnuje.

Endometrióza postihuje deset až patnáct procent žen v reprodukčním věku. Jak byste ji charakterizoval?
Je to poměrně svízelná nemoc. V principu jde o to, že sliznice, která se běžně nachází v dutině děložní, se dostane jinam. Třeba na vaječníky, ale i do dutiny břišní, močového měchýře, střev nebo močovodů. Známe i případy, kdy endometriózu našli v plicích, na mozku či v jizvách po císařském řezu. Může být opravdu kdekoliv a od toho se pak odvíjí potíže pacientek.

Ví se, jak tato nemoc vzniká?
Přesný důvod neznáme. Nedá se jí nijak předcházet, rozvíjí se postupně. Hlavní je správná diagnostika, jež u endometriózy může trvat roky, někdy pět až deset let. Příznaky totiž mohou být úplně jiné než gynekologické. Žena tak často navštěvuje různé specialisty, protože trpí třeba průjmy či krvácí ze stolice. Může uběhnout dlouhá doba, než se dostane ke gynekologovi, který pozná, že příznaky spadají do komplexního obrazu endometriózy.

Jaké jsou nejčastější projevy?
Příznaky jsou obvykle vázané na období menstruace, jelikož ložiska endometriózy krvácejí společně s ní, a proto se krev objevuje i jinde, třeba ve stolici nebo moči. Endometrióza se typicky projevuje vznikem srůstů, které pak následně zapříčiňují chronické bolesti. Dalším poměrně typickým znakem může být bolestivý pohlavní styk, což se děje většinou v případech, kdy jsou ložiska v pochvě, nebo je postižen závěsný aparát dělohy v pánvi. Časté je i bolestivé vyprazdňování či průjmy v období menstruace, s tím může být spojená také krev ve stolici. Všechno toto pak ukazuje na postižení konečníku endometriózou.

Nemoc je tedy svými příznaky velmi komplexní. Může mít na ženy i nějaký další vliv?
Patří k zásadním příčinám neplodnosti, je tedy nutné úzce spolupracovat s centry reprodukční medicíny. Další zcela zásadní spolupráce jsou s odbornostmi jako fyzioterapie, psychologie, sexuologie a psychiatrie. Nemoc může ženy postihnout zkrátka na mnoha úrovních.

Rozhodnutí donosit postižené dítě nikdy neodsuzuji, říká přední gynekolog

Jedná se o nevyléčitelnou chorobu. Jak vypadá její léčba?
Odvíjí se od toho, s jakým problémem žena přichází. Některé trápí to, že nemohou otěhotnět, a k tomu udávají některé z potíží, které jsem už zmiňoval. Jiné naopak neřeší těhotenství, ale sníženou kvalitu života kvůli symptomům onemocnění. Není účelné ženu donekonečna a opakovaně operovat, stejně tak není smyslem jí hormonální léčbou způsobit další potíže, které jí ještě více zkomplikují život.

Léčba musí být šitá na míru konkrétní pacientky. To si žádá nejprve pečlivě odebranou anamnézu, tedy čas strávený tím, že si vyslechneme celý příběh pacientky, který nás navede ke správné diagnostice i ke způsobům léčby, jež mohou ženě pomoci. Endometrióza vyžaduje multioborovou spolupráci. Z toho důvodu začala Česká gynekologicko-porodnická společnost intenzivně pracovat na vzniku specializovaných center pro její léčbu.

V jaké fázi se vznik nových center nachází?
Teď probíhá výzva ministerstva zdravotnictví, aby se nemocnice se zájmem stát se centrem pro léčbu endometriózy přihlásily. Tento statut mohou získat po splnění kritérií, uchází se o něj také naše pracoviště Fakultní nemocnice Brno, přihlášku jsme už podali.

Na základě čeho bude ministerstvo rozhodovat?
Ve výzvě jsou definována „tvrdá“ a „měkká“ kritéria, která musí centra splnit. Jedním z nich je také regionalita. Cílem je, aby centra nebyla třeba jen v Praze a Brně, ale i v jiných částech republiky a dostupnost byla zachována rovnoměrně.

Přirozený porod se nemocnice musí učit, často mu staví překážky, říká expertka

Vnímáte v souvislosti s tímto onemocněním nějaký výrazný posun, co se týče lékařské péče?
Pozitivní vývoj spatřuji v lepší diagnostice. Zobrazovací metody jsou v dnešní době nesrovnatelné s těmi, se kterými jsme pracovali před dvaceti lety. A to ať už se bavíme o ultrazvuku, nebo magnetické rezonanci. Přístroje jsou sofistikovanější, lepší, přesnější. A také my s nimi umíme lépe pracovat. Právě proto je jejich využití pro odhalení nemoci naprosto stěžejní. Tuto expertizu ale nemá každý lékař a není v každém zdravotnickém zařízení. Právě proto vnímám vznik specializovaných center jako nezbytný aspekt kvalitní léčby endometriózy. Existují nové operační postupy, které využívají nejmodernějších nástrojů, také hormonální léčba je mnohem dál, než byla dřív.

Dříve jste tedy neměli šanci nemoc správně diagnostikovat ani vhodně léčit?
Endometrióza je tu s námi už dlouho, jen jsme ji neuměli odhalit, pojmenovat. Rád ve výuce prezentuji učebnici pro mediky z roku 1929. Je v ní krásný obrázek, který ukazuje, jaké všechny orgány může toto onemocnění postihnout. Dá se vypozorovat, že některé rodiny jsou touto chorobou zatíženy více než ostatní, takže jistě bude mít také genetický podklad. Je možné, že už maminka nebo babička měly podobné obtíže, jen se tehdy o endometrióze tolik nevědělo. To víme až teď díky znalostem a technickým možnostem.

Přístroje se stále vyvíjejí, zdokonalují a zlepšují. Je třeba však upozornit, že běžným gynekologickým vyšetřením se onemocnění nemusí odhalit. Rovněž diagnostická laparoskopie může naprosto selhat, jelikož umístění ložisek bývá často problematické.

Vy jste specialista na onkogynekologii. Souvisí endometrióza také s rakovinou?
Na jejím základě mohou vznikat ve vaječnících zhoubné nádory, ale pravděpodobnost, že se něco takového stane, je pod jedno procento. Určitě bych tedy nechtěl strašit ženy tím, že budou-li trpět endometriózou, tak je něco podobného čeká. Endometriózu je především nutné správně diagnostikovat a léčit. Je třeba si uvědomit, že ložiska, která už vznikla, nezaniknou. V některých případech tedy mohou imitovat zhoubné onemocnění postiženého orgánu po celý život.

Co myslíte tím, že ložiska choroby nikdy nezmizí?
Endometrióza je hormonálně závislé onemocnění. Vyskytuje se v době od prvního menstruačního období až do menopauzy. V průběhu života se obraz nemoci různě mění a až po menopauze potíže skončí. Nicméně ložiska tam stále zůstávají, i když nevykazují žádné symptomy, protože bez hormonální stimulace nemůžou růst ani vznikat nová. Proto je třeba vědět, že žena měla například pěticentimetrovou cystu, která tam zůstala, abychom si nemysleli, že se jedná například o zhoubný nádor.

Zájem o gynekologii pro transgender roste, klienti dojíždějí i z daleka

Patnáct let učíte na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Vidíte nějaký generační rozdíl ve vnímání podobných diagnóz u svých studentů?
Obecně se více mluví o intimních potížích, ať u žen, nebo u mužů. Informovanost a diskuse je tedy komplexnější a hlubší než dřív. Studenti jsou většinou s podobnými tématy konfrontováni už před výukou například z médií, přednášek nebo osobních zkušeností. Zároveň se díky lepší diagnostice těchto onemocnění o téma více zajímají, protože ty nálezy jsou neskutečně komplexní a pouhá lidská zvídavost vede k touze zjistit si něco víc. Nejde už jen o gynekologii samotnou, ale také o radiologické obrazy nebo příznaky, které přesahují do chirurgie a urologie.

Když jsme u studentů, jak by podle vás měla vypadat výuka v oblasti zdravotnictví třeba na středních či základních školách?
Spíše než přes nějaké plošné zavádění do osnov bych šel cestou besed nebo přednášek o tom, jak vnímat vlastní tělo a všímat si, jakým způsobem se to ženské proměňuje v průběhu menstruačního cyklu. Pro lepší edukaci společnosti by měla hrát větší roli i zmíněná nově vznikající centra pro léčbu endometriózy. A určitě také pořádání různých workshopů a seminářů.

Jaké další prostředky pro vzdělávání společnosti by šlo ještě využívat?
Mám pocit, že ve zdravotnictví je celkově nedostatečně využitý potenciál sociálních sítí. Myslím, že pro edukaci v této oblasti je to velmi funkční platforma. Každá žena má dnes u sebe mobil a formou krátkých videí nebo zajímavých rozhovorů by se mohla o onemocnění dozvědět víc. Ze sociálních sítí by se mohlo odkazovat na další materiály, a to jsem přesvědčený, že by byla ta cesta pro širší informovanost laické veřejnosti.