Informaci Deníku N potvrdil nakladatel Jiří Brauner, který vydal knihu Krvavé jahody, vzniklou na motivy vyprávění důchodkyně žijící nyní v Odrovicích na Brněnsku.
„Velice ji poškodilo, co Hradilek vytáhl za špínu. V květnu jí bude 89 let, fyzicky se drží, ale ta kauza ji ranila. Lidé jí na jednu stranu volali a vyhrožovali smrtí. Na druhou dostala spoustu dopisů, že jí věří, že v Rusku byla, a ať se nenechá manipulovat,“ přibližuje Brauner pro MF DNES.
V poslední době domluvil tři přednášky. Jedna se konala před Vánoci, ale přišlo na ni jen patnáct lidí. Druhou podle něj zrušil starosta obce na Uherskohradišťsku kvůli výhrůžkám tamních komunistů. Třetí se má konat v březnu na střední škole v Hradci Králové.
„Pokud se objeví další zájemci, bude ráda. Možná se neozývají, protože mají strach, aby nebyla mela,“ přemýšlí Brauner.
Prožila si hrozné věci, trvá na svém nakladatel
Historik Hradilek nad tím kroutí hlavou. „Pan Brauner místo omluvy veřejnosti pokračuje v prezentaci paní Sosnarové jako oběti nejen gulagu, ale po návratu do Československa i zemědělského družstva, které ji údajně zotročilo, byrokratů z České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), která jí nevyplatila miliony odškodného, a nyní i historické studie, jež jí zničila stáří,“ sděluje Hradilek.
„Je to falešný obraz skutečnosti, veřejnost to tak pravděpodobně cítí a nechce již paní Sosnarové naslouchat,“ míní historik, kterému se povedlo dohledat a věrohodně doložit, že Sosnarová byla celou dobu v Sovětském svazu vedena jako civilní zaměstnankyně.
Nebyla tedy vězeňkyní gulagu na Sibiři, jak tvrdí, nýbrž dělnicí na Uralu. „Prožila si hrozné věci. A jestliže nebylo na bráně napsáno gulag, ale pracovní tábor Iljiče Lenina, je úplně jedno. To všechno beztak spadalo pod gulagy. Ani Hradilek nemůže zpochybnit, že byla 20 let v Rusku,“ podotýká Brauner.
„Ona chce hlavně říct mladým lidem, že to tehdy byla strašná doba a že dnes máme nádhernou zemi a svobodu. Teď brečí, lidé se s ní stále chtějí vyfotit, vždyť ona měla strašný život,“ doplňuje nakladatel, podle kterého se knížka prodává pořád, ale méně.
Sosnarová promluvila až v roce 2002, kdy zákonodárci schválili odškodnění pro oběti gulagů. Sama měla dosáhnout na necelé tři miliony korun, po několikaletém zkoumání jejího případu jí však ČSSZ peníze proplatit odmítla.
O hrůzných zážitcích poté, co ji Rudá armáda odvlekla z Brna, vyprávěla Sosnarová na besedách po celém Česku. Dokumenty o jejím věznění – rozsudek, karta vězně či doklady o rehabilitaci – však neexistují.
Dnes už s novináři nemluví. Podle svých dřívějších slov ale na tom, že strávila dlouhá léta v gulagu, trvá.