Nejvíc propadlíků je v „ostrovech chudoby“, ukazuje vzdělávací mapa

  15:22
Když se ve městě objeví sociální problémy, radnice nejčastěji reagují tak, že rozšíří počet kamer a posílí hlídky strážníků. Jenže tím jen hasí důsledky. Kořeny neúspěchu často bují už ve školách. Mapa vzdělávacího (ne)úspěchu to ukazuje i v Jihomoravském kraji.
Ilustrační snímek

ilustrační snímek | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Vůbec nejhůř z ní vyšly Pohořelice na Brněnsku, které jsou mezi regiony s nejvyšší mírou vzdělávacích problémů a ještě se Židlochovicemi mají vyšší index zaostávání vzdělávání za sociální situací.

Starosta Pohořelic Miroslav Novák (ODS) přiznává, že ho výsledky mapy trochu zaskočily. „Ale jsou to výsledky za školy v ORP (správní obvody obcí s rozšířenou působností – pozn. red.), nikoliv konkrétní školy v daném městě,“ zdůrazňuje.

Co se týče výsledků v kraji, platí, že jde o jeden z nejvíce „vyrovnaných“. „Tedy že sledované výstupy vzdělávání odpovídají sociální situaci,“ poukazuje autor projektu Karel Gargulák.

Podle něj výhodou kraje je, že má poměrně nízkou míru destabilizující chudoby – například exekucí. Ve velkých městech ale platí, že byť celkově prosperují, jsou sociálně velmi nerovná a vznikají v nich ostrovy chudoby. 

V obvodu Brna se to projevuje vysokým podílem dětí v bytové nouzi, což třeba znamená život v přelidněné domácnosti. Na Brněnsku je takových dětí 1,9 procenta, český průměr je jen 1,1 procenta.

Složitá náprava

Že nejčastějšími důvody nedokončeného základního vzdělání jsou zděděná chudoba rodičů a špatné ekonomické, sociální a bytové podmínky, potvrzuje i Jana Logrová (Piráti) ze sociální komise rady kraje a rady Znojma.

„Proto nám způsobil covid tak tvrdou ránu – děti ze špatných bytových podmínek neměly prostor pro online výuku. Čím hůře děti bydlí, tím hůře se pak učí. Nelze totiž dost dobře dělat domácí úkoly například na ubytovně, kde se tísní rodina hned s několika dětmi školou povinnými,“ vysvětluje tato bývalá sociální pracovnice, jež má s rizikovou mládeží zkušenosti z praxe. 

I podle konzultanta ve školství Miloslava Hubatky covid jasně ukázal disfunkční rodiny – tedy ty sociokulturně znevýhodněné bez návyků i zodpovědnosti, kde je obrovská neúspěšnost a děti neprospívají – v krystalické podobě.

Dříve sám deset let řediteloval ve Znojmě, a tak dobře ví, jak je extrémně těžké nastavit hranice, nedovolit zneužívání systému a důsledně vyžadovat docházku. 

„Pokud nechcete kvůli profesní cti zavírat oči, přiděláte si neuvěřitelně práce a zkomplikujete si život a je to velice časově i psychicky náročné. Naděláte si problémy s danými rodiči, kteří si na vás budou stěžovat a budou velmi nepříjemní. Pak je otázka, jestli vám to za to stojí,“ poznamenává.

Hubatka jako konzultant cestující po školách celé republiky také pozoruje obrovské rozdíly v přístupu OSPOD, laicky „sociálky“. Jen když podporuje školu a jdou jedním směrem, dokážou spolu na rodiče zatlačit.

Nedostatek psychologů i sociálních pracovníků

K vyrovnání rozdílů mezi regiony a obcemi je potřeba nejen spousta peněz, ale také jejich zacílení, míní Pavlína Loňková z brněnské soukromé Základní školy Labyrinth, třetí nejinspirativnější učitelka Česka v soutěži Global Teacher Prize, lektorka a blogerka.

„Chybí kvalitní asistenti pedagoga, máme zásadní nedostatek školních psychologů a sociálních pracovníků,“ říká s tím, že je ale mnohem náročnější nalákat tyto odborníky do lokalit zasažených školním neúspěchem.

Celý systém podpory škol se však podle ní z hlediska dlouhodobého uplatnění dnešních dětí v životě nám všem nakonec vyplatí.

Konzultant Hubatka ale tvrdí, že nasypání peněz do systému může některé věci ještě zakonzervovat. „V poslední době se hodně vedou diskuse, jestli dávat podpůrné prostředky, nebo nastavit represivní prvky. Podle mě se trochu zapřahá kočár před koně, tedy je spíš tendence k tomu prvnímu, ale neřeší se příčina,“ pozoruje.

Příliš obecná analýza

Ostatně v úvodu zmíněné Pohořelice jsou ve financování školství v průměru. „Pro mě je proto otázkou, co analýza přinesla, nevím, jaký si kladla cíl. Možná by bylo lepší, kdyby vyhodnotila konkrétní školu, předala výsledky vedení školy a jejímu zřizovateli a nejlépe tedy i navrhla řešení. Takto mi to přijde jako plácnutí do vody,“ vadí starostovi Novákovi.

I podle Hubatky mapa (ne)úspěchu jen klouže po povrchu a kopíruje, co už ukázala pandemie a co školy dávno vědí. Naopak třeba Logrová ji vítá jako zásadní data pro tvorbu strategických dokumentů.

Autoři mapy tvrdí, že zaujala a zájem o ni je velký. „Nyní pracujeme na možnosti dodat komplexnější obecné reporty každému území. Na ty bychom rádi navázali další konzultační a analytickou podporou,“ avizuje další z autorů výzkumu a mapy Václav Korbel.

V projektu organizovaném PAQ Research se spojili sociologové, ekonomové, datoví grafici, copywriteři i programátoři. Vycházeli z veřejných dat České školní inspekce, Agentury pro sociální začleňování a dalších a porovnávali je na úrovni mikroregionů.