V Brně má výstavu populární utajený umělec Timo. Elektrizují mě slovní klišé, líčí

  6:04
V Brně a nejspíš v celé republice dnes není známějšího streetartera, než je Timo, muž s utajenou totožností, jehož kresby, nápisy a básně zdobí přes dvě dekády nejen místní ulice. Unikátní výstava jeho prací zve pod názvem „Mám kořeny v květináči“ milovníky jedinečné tvorby do brněnského Domu umění.

Pouliční umělec Timo má v brněnském Domě umění novou výstavu s názvem Mám kořeny v květináči, inspiraci hledá ve válce i slovních klišé. | foto: Radim Strachoň, MAFRA

„Oslovila mě kurátorka Terezie Petišková dopisem zavřeným do lahve a vhozeným do Ponávky. Podařilo se mi ho vylovit, přečíst a včas zareagovat,“ komentuje Timo pro MF DNES veřejnou prezentaci svých děl v rozhovoru, jehož podoba nezapře osobitý básnivý styl, a proto jej redakce nechává ve verzi, jež je pro známého umělce charakteristická.

Výstava se jmenuje Mám kořeny v květináči. Proč právě tak?
Je to uvažování o tom, kde su doma, o vztahu ke krajině, jak moc člověka formuje místo, okolí, jak ho inspiruje, nebo naopak deprimuje. V obecnější rovině asi rozmýšlení nad naším vztahem ke krajině, kterou pojímáme jako kořist. Ale to byl jen výchozí bod, v průběhu příprav téma košatělo do snových a hravých rovin, je to jakési hledání hranice mezi pohybem a zastavením. Možná taky otazníkem, kde končí klid a začíná zahnívání. Interiéry snových pokojíčků hraničí s vnitřní emigrací, mění se ve vlakové zastávky, čekárny na něco. Občas na nás vykoukne úředník za přepážkou, občas na nás hledí svatý z výklenku kapličky. Ale kdoví, třeba jen ztuhnul někdo, kdo čekal na autobus, který nepřijel. Baví mě na tom jakási poetická nepopsatelnost. Takže co vám budu povídat, dejte se do pohybu a dondite. Možná ale jindy než na vernisáž. Tam budou lidi a na věci nebude vidět.

Umělce nadzvedlo heslo komunistů. Na plakát doplnil umučeného faráře

Brno vás zná hlavně jako autora „pouliční“ poezie, nasprejované v nejrůznějších zákoutích města. Najdou vaše básně v nějaké podobě i v Domě umění?
Od začátku to bylo v plánu, ale nikdy to není úplně jistý. Záleží, jak mě kurátoři učešou. Osobně chci klást důraz na ohlížení se co nejmíň. Abych nezkameněl.

K vašim výtvarným sdělením nejen v ulicích Brna se výstava také nějak vztahuje?
Volně do toho částečně prosakuje. Ale chtěl jsem vyskočit z osvědčených šablon a vyzkoušet trochu jinou cestu, abych nebyl otrokem pověsti. Myslím, že ty věci, co vznikly, jsou spíš intimní a drobné. Takové pohlednice. Není vyloučeno, že k malé propojce se „štrýtem“ dojde, ale určitě to nebude žádná divokost nacpaná do galerie. Žádnej tygr převezenej do zoo. Spíš moucha, co lítá po ulici a zrovna samovolně usedla v Domě umění.

Návštěvníci na vaší brněnské výstavě spatří také už zmiňované „pokojíčky“, které prý vyrábíte převážně z odpadových materiálů nalezených třeba v ekodvorech…
Odpadní materiály jsou to jen minimálně. Jde o takové pokojíčko-čekárno-kapličko-úřední přepážky. Jsou to vlastně takové obrazy namalované 3D. Asi se dá normálně říct, že jsou to objekty nebo diorámy, ale vnímám je pořád jako závěsný obraz v rámu. Vycházejí částečně z předchozích nočních snových krajin. Teď jsou to často spíš snové interiéry.

Těšíme se, kde nás velryba zase vyzvrací, říkají svérázní brněnští umělci

Jaké další inspirační zdroje se teď kolem vás objevují?
To nevím, je jich víc. Dlouhodobě mě elektrizují slovní klišé. Anebo reklamní vitalismus a jeho apel na rychlost a poživačnost a tak dále. Bohužel i ruská genocida Ukrajinců. Na druhou stranu mě baví i apolitické, snové nebo ryze výtvarně formální přístupy. Asi je dobrý tyhle dvě polohy střídat. Nádech a výdech.

Dostanou lidé šanci si vystavené věci v Domě umění také zakoupit?
O tom jsem popravdě nepřemýšlel, nicméně výhledově bude dobrý, když se rozletí do světa a nebudou dušeni v krabicích a bublinkových fóliích.

Letos vynecháváte svou pravidelnou spoluúčast na prodejní výstavě s malířem a hudebníkem Rudolfem Brančovským, jenž ji tentokrát pořádá samostatně ve dnech 10. a 11. prosince v Moravské zemské knihovně. Je to právě kvůli vaší výstavě v Domě umění?
Je to tak. Termín se pořád posouval, až se časově prolnul, tak jsem si musel vybrat.

Timo, to je poetická práce s textem, říká kurátorka

„Do povědomí kulturní obce se Timo prosadil jako streetartový tvůrce. S jeho texty se setkáváme na různých zapomenutých, často nevzhledných místech – na sloupech, zdech, plotech, odpadkových koších, v průjezdech, pod mosty a podobně. Jeho výtvarně pojatá hesla ve veřejném prostoru reagují na právě prožívané situace, události, politiku nebo konzumní způsob života. Jeho texty vznikají někdy situačně, jako komentář charakteru místa, do kterého vstupují. Je ironický, reaguje na naše nevědomé konání, pracuje s humorem a paradoxem, dotýká se společenských témat. Za krátkými pouličními hesly Tima se skrývá poetická práce s textem i jeho touha po komponovaném, mnohovrstevnatém, komplexním uměleckém díle. Podobnou metodu tvůrčí práce můžeme rozpoznat i v dalších žánrech, kterými se vyjadřuje. Multimediální výstava v Domě umění představuje dialog velkého množství šablon textů určených pro sprejování v exteriéru veřejného prostranství a instalací zachycujících myšlenkové a tvůrčí zázemí tohoto autora.“

Terezie Petišková, kurátorka výstavy Mám kořeny v květináči