Právě tento nenápadný odstavec rozsudku je přitom vodou na mlýn pro společnost České štěrkopísky, která chce těžit v blízkosti vodního zdroje pro 140 tisíc lidí na hranicích Jihomoravského a Zlínského kraje. 

„Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že primárně veřejným zájmem je jak zásobování obyvatelstva pitnou vodou, tak těžba nerostných surovin, a že nehledě na to v rámci projektu u Uherského Ostrohu nehrozí střet těchto zájmů,“ uvedl mluvčí Českých štěrkopísků Petr Dušek.

S tím však předsedkyně spolku Za vodu pro lidi, který sdružuje občany, starosty obcí a místní politiky, zásadně nesouhlasí. „Tento argument je pro nás nepřijatelný,“ řekla Hana Habartová. 

Soud sice žalobě skoro dvou desítek obcí, Jihomoravského kraje i hodonínských Vodovodů a kanalizaci vyhověl, ovšem hlavně z důvodu formálních nedostatků. Podle Habartové to tak nelze vnímat jako vítězství. „Soud vůbec neřešil samotnou podstatu problému, a to reálné zvýšení rizika pro zdroj pitné vody,“ poznamenala.

Naděje obcí se upínají k parlamentu

Přestože bude Český báňský úřad muset na základě soudního verdiktu znovu projednat stanovení dobývacího prostoru, těžaři se nyní mohou cítit silnější. Také proto upustili od podání kasační stížnosti, která mohla nové projednávání zvrátit.

„Povolovací proces k záměru u Uherského Ostrohu se táhne již tolik let, že se v něm málokdo vyzná. Správní orgány zároveň čelí značnému tlaku médií a dotčené veřejnosti. I proto jsme se rozhodli nepodat kasační stížnost a nechat Český báňský úřad v klidu znovu rozhodnout, přestože s některými důvody, proč soud žalobě vyhověl, nesouhlasíme,“ sdělil advokát Tomáš Uherek, který zastupuje České štěrkopísky.

Kasační stížnost naopak podala právní zástupkyně obcí Jana Zwyrtek Hamplová zejména kvůli tomu, že se soud nevyrovnal s námitkami obcí, z nichž dokonce některé ani nepřijal jako účastníky řízení.

Zástupci obcí se také s nadějí dívají do Poslanecké sněmovny, kde se právě projednává návrh na ústavní zakotvení ochrany pitné vody a vodních zdrojů. Před dvěma týdny prošel prvním čtením. 

Zároveň „zbrojí“ na další kolo boje za ochranu svého prameniště. „Obávám se, že tento soudní rozsudek znamená jen jisté zdržení. Že se báňský úřad vyrovná s připomínkami soudu a celý proces bude pokračovat dál. Počkáme na výsledek kasační stížnosti, na nové rozhodnutí báňského úřadu a podle toho se budeme rozhodovat o dalších krocích,“ nastínila Habartová.

Riziko ohrožení vody je podle soudu liché

Obce opakovaně upozorňují na rizika, která může přinést odkrytí hladiny podzemích vod při těžbě. Nejde jen o znečištění splavováním z okolí či lidskou chybou, ale i o zvýšení výparu vody, nárůst sinic, ba i možnost teroristického útoku. Opírá se přitom o řadu odborných posudků. 

Naproti tomu těžaři vycházejí z posudku Ivana Landy, který řešil také soud a z nějž plyne, že umělá vodní díla mohou být pro zdroj podzemní pitné vody přínosem, neboť může být v důsledku umělé infiltrace zvýšena jeho vydatnost. 

„Jakkoliv se tedy žalobci snaží navodit dojem, že těžba štěrkopísku v blízkosti vodního zdroje je obecně extrémním rizikem pro vydatnost či zdravotní nezávadnost vodního zdroje, zkušenosti ukazují, že tomu tak rozhodně není. Takový prvotní pohled je zcela lichý,“ píše se v odůvodnění rozsudku.

To zástupce obcí a vodařů, kteří stáli na straně žalobce, rozčílilo. Ve společném prohlášení upozornili, že prvoinstanční úřady vždy vydaly nesouhlas s těžbou, zásahem nadřízeného orgánu pak vždy došlo ke změně na souhlas. Postavil se za ně také ombudsman.

„Legislativa České republiky není schopna ochránit vodní zdroj pro 140 tisíc obyvatel. V každém paragrafu, o který jsme opírali svůj nesouhlas, existuje nějaké ‚ale‘, kterým je možno paragraf vyložit tak, jak je potřeba, respektive jak se to aktuálně hodí. Vláda sice zpracovává strategické materiály o ochraně životního prostředí, nicméně v reálném životě skutečný, uchopitelný a vymahatelný nástroj k ochraně neexistuje,“ konstatovali žalobci.

Proti těžbě štěrkopísku v blízkosti obce protestovali obyvatelé už minulosti: