Štěrkopísky jsou základním materiálem, bez něhož se neobejde téměř žádná stavba. Ať už jde o dálnici, či rodinný dům. „Primárně se totiž používají pro výrobu betonu. V roce 2019 ho v Česku bylo potřeba více než deset milionů kubíků a ani stávající kapacita pískoven a lomů nestačila. Výhledově to pro stavebnictví značí velký problém,“ říká Rudolf Hela, profesor z Ústavu stavebních hmot a dílců VUT.
A nesnáze jsou už „na obzoru“. Podle analýzy České geologické služby se Jihomoravský kraj brzy začne potýkat s nedostatkem štěrkopísku. Do deseti let přijde o polovinu ložisek. Pomoct by mohl třeba start těžby u Moravského Písku na Hodonínsku. Proti té ale místní vedou dlouhodobý protest kvůli blízkosti zdroje pitné vody.
Ačkoli současné zásoby řadí jižní Moravu mezi premianty, budoucnost podle geologů nevěstí nic dobrého – pět ložisek je už vytěžených, aktivně se získává na 21 územích.
„U tří ložisek se životnost zásob pohybuje od sedmi do deseti let, u osmi dokonce ještě níž,“ vypočítává Josef Godány z České geologické služby. Týká se to třeba dobývacích prostorů v Dubňanech, Valticích, Zaječí či Kunštátu.
Recyklát nebude stačit, míní expert
Končící ložiska navíc již produkují spíše surovinu nižší kvality. Převažuje písčitá frakce na úkor hrubé. Přitom největší poptávka je právě po hrubých frakcích od čtyř do 32 milimetrů, které jsou základní jednotkou většiny staveb. A s tím, jak se stávají nedostatkovým zbožím, jejich cena logicky rapidně roste.
„Ve vývoji se intenzivně řeší náhrady z různých stavebních recyklátů, třeba z demolic a cihel, za deset let by mohly obsáhnout až 40 procent poptávky. Ale u vysoce kvalitních betonů, potřebných například na dopravní stavby či výškové budovy, jsme na přírodních materiálech zcela závislí. Jejich úplná náhrada není možná,“ dodává Hela.
S ubývajícími zdroji se přitom potýká celá jihovýchodní Morava. Nejhůře je na tom Zlínský kraj, kde z osmi využívaných ložisek zůstanou do deseti let jen dvě. Problémy jsou i v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Právě jižní Morava je nejspíš dozásobí, takže i na ni krize výrazně dopadne. Tak se to ostatně v praxi už děje například v souvislosti s Vysočinou, kam se chybějící štěrkopísek dováží.
„Není neobvyklé, že jsou některé druhy výrobků z kameniva přepravovány na vzdálenost až sto kilometrů, a to nejen ty velmi kvalitní se specifickým využitím, ale už i ty, jež jsou potřebné do podkladních vrstev například velkých infrastrukturních staveb,“ píše Česká geologická služba ve své zprávě o surovinových zdrojích v krajích. Expedice na velké vzdálenosti přitom finální cenu významně prodražuje.
Hlavní zdroje v regionu jsou na jih od Brna
V regionu jsou nejvydatnější zdroje štěrkopísku historicky v jižním okolí Brna, mezi toky Jihlavy a Svratky, které byly v minulosti zdrojem rozsáhlých říčních uloženin. Ty daly vzniknout syrovicko-iváňské terase s rozsáhlými zásobami živcových písků, štěrkopísků a písčitých štěrků. Na jejich bázi se v okolí rozmohla celá řada těžeben, zásobujících stavební průmysl betonářskými, maltářskými a obecně štěrkopísky.
Právě sem cílí například Pískovna Pohořelice. V lokalitě u Hájku v Přibicích chce těžit 150 tisíc tun štěrkopísku ročně. A to až do prosince 2030. Ložisko převzala od dřívějšího majitele, který jej před třinácti lety otevřel, ale kvůli ekonomickým potížím těžbu zastavil. Záměr zatím úspěšně prošel posuzováním vlivu na životní prostředí.
Těžaři se ale nejvíce upínají k plánované pískovně mezi Moravským Pískem a Uherským Ostrohem na pomezí Jihomoravského a Zlínského kraje. „Již téměř deset let usilujeme o otevření dobývacího prostoru. Geologické průzkumy z roku 2013 prokázaly, že ložisko vykazuje dostatečný objem velmi kvalitní suroviny s hrubou frakcí od čtyř do šestnácti milimetrů. Jde tedy přesně o materiál, který kraj potřebuje,“ shrnuje Miroslav Mužík ze společnosti České štěrkopísky.
Letitý spor o písek a vodu
Otevření nicméně naráží na obavy místních obyvatel z ohrožení zdroje pitné vody. Jen loni ve věci padla řada žalob. A spor zdaleka není u konce, přestože brněnský krajský soud loni konstatoval, že veřejným zájmem je jak zásobování obyvatelstva pitnou vodou, tak těžba nerostných surovin. Jenže proti rozhodnutí soudců byla podána kasační stížnost.
„Soud vůbec neřešil samotnou podstatu problému, a to reálné zvýšení rizika pro zdroj pitné vody,“ poznamenala již dříve Hana Habartová, předsedkyně spolku Za vodu pro lidi, který sdružuje občany, starosty obcí a místní politiky.
Do věci je znovu zapojený i báňský úřad, který musí opětovně projednat stanovení dobývacího prostoru. Obce opakovaně upozorňují na rizika, která může přinést odkrytí hladiny podzemích vod. A nejde jen o znečištění splavováním z okolí či lidskou chybou, ale také o zvýšení výparu, nárůst sinic, a dokonce i možnost teroristického útoku.
Kritici těžby se opírají o řadu odborných posudků, které jsou přitom v opozici k posudkům předkládaným těžaři. Podle těch mohou být umělá vodní díla pro zdroj podzemní pitné vody přínosem, neboť může být v důsledku umělé infiltrace zvýšena jeho vydatnost. Tvrdí také, že naprostá většina hlavních vodních zdrojů v úvalech řeky Moravy je i záměrně situována právě v blízkosti jezer vzniklých těžbou štěrkopísků.
