Muž německé národnosti, který se narodil v Brně v roce 1833, byl vzděláním právník. Studoval ve Vídni, kde chvíli pracoval, a poté se vrátil do svého rodného města, kde se za několik let stal v roce 1880 starostou a byl jím až do své smrti.

Jedním z jeho největších úspěchů je iniciace stavby Městského, dnešního Mahenova divadla, které bylo postaveno za pouhých osmnáct měsíců. Navíc starosta prosadil elektrické osvětlení, čímž se divadlo stalo první veřejnou budovou v Rakousku-Uhersku, která byla plně elektrifikována.

Po válce řídil Brno ješitný úředník, který nerad pracoval a často se hádal

„Ve Winterhollerově době se začalo s výstavbou velkoměstského charakteru na brněnských předměstích, zejména v oblasti Veveří a Lužánek, kde se stavěly hlavně nájemní domy pro střední a vyšší třídu,“ popisuje kurátor oddělení historie Muzea města Brna Pavel Košťál.

Brno se tak postupně blížilo k hranici sto tisíc obyvatel, čímž se začalo podle tehdejších měřítek počítat mezi velkoměsta.

Nápad se školkami převzali ve Vídni

Starosta se zabýval i vzděláváním. „Díky němu vzniklo v Brně něco neobvyklého – mateřská škola, později celá síť školek. Ty se záhy přenesly i do hlavního města Vídně a následně rozšířily po celé monarchii,“ vyzdvihuje Tomáš Zapletal z Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity.

Týdeník 5plus2 Každý pátek zdarma Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech.

Právě díky těmto skutkům byl starosta hlavně mezi brněnskými Němci velmi oblíbený. „Radnice byla tehdy německá a snažení Winterhollera i dalších komunálních politiků bylo zaměřeno nejen na rozvoj města, ale i na udržení jeho tehdy ještě německého charakteru,“ vysvětluje Košťál.

Už za Winterhollerova života po něm bylo pojmenováno nové parkové náměstí, které dnes nese název náměstí 28. října. Když Winterholler náhle zemřel, byla mezi Brňany vypsána sbírka, z níž byl už roku 1895 postaven jeho pomník v parku na Kolišti.

Ten však byl v roce 1919 zlikvidován, pravděpodobně českými legionáři. „Hodně se tehdy po městě řádilo, protože byl oslavován první rok Československa. Rozbitý pomník byl pak koncem třicátých let zrestaurován,“ přibližuje Zapletal.

Po druhé světové válce se památky upomínající německojazyčné osobnosti likvidovaly, což se týkalo i Winterhollera. Brňané by tak dnes připomínky tohoto muže ve městě hledali marně.