Politici letos v létě schválili změnu zákona, která umožní sestře zastřelené Muzikářové, dvaasedmdesátileté Jaroslavě Juránkové, požádat o finanční kompenzaci 200 tisíc korun.
Podle historika Moravského zemského muzea v Brně Jana Břečky se domáhala odškodnění už v minulosti, nicméně žádost jí ministerstvo vnitra zamítlo.
Důvod? Původní zákon nemyslel na sourozence, ale jen na rodiče, manžele a děti. Jenže Muzikářová byla v roce 1969 stále ještě svobodná a bezdětná. „A dnes již nežijí ani její rodiče. Její matka zemřela v roce 1997, otec o deset let později,“ uvedl už před rokem pro iDNES.cz historik Břečka.
Zákonodárci se tak sice v roce 2020 pokusili napravit letitý dluh, protože srpen 1969 a demonstrace doprovázené násilnostmi ze strany bezpečnostních složek dodnes žijí ve stínu hlavních událostí předchozího roku, nicméně už nedomysleli, že oběti byly velmi mladé nebo jejich rodiče už po smrti.
Mělo přijít o 25 let dřív. Oběti komunistické akce Asanace dostanou odškodné sto tisíc |
Ostatně podobně jako u Muzikářové i všichni ostatní zastřelení v Praze a Brně byli „bez závazků“. Třeba osmadvacetiletý dělník Stanislav Valehrach, druhá oběť brněnské demonstrace ze srpna 1969, se přes centrum vracel domů z práce, když ho zezadu zasáhla střela přímo do srdce. Dnes už kromě rodičů nežijí ani jeho sourozenci. Pro ně tak přišel zákon pozdě.
Jaroslava Juránková zažádá o odškodnění znovuPo vydání tohoto článku historik Jan Břečka informoval redakci iDNES.cz, že mu Jaroslava Juránková sdělila, že si prostřednictvím syna zažádá o odškodnění znovu. |
Z okruhu pěti obětí získala odškodnění dosud jen rodina v Praze zavražděného devatenáctiletého Vladimíra Kruby. Břečka spolu se signatářkou Charty 77 Simonou Hradílkovou proto tlačil přes jihomoravskou poslankyni Marii Jílkovou (KDU-ČSL) na další politiky, aby zákon změnili, což se nakonec letos skutečně povedlo.
Na začátku srpna po schválení jasnými většinami v obou komorách parlamentu a podpisu prezidenta vyšla novela ve Sbírce zákonů a začala platit.
Okupační vojska v Brně v srpnu 1968 zachytil z bezprostřední blízkosti |
„Paní Juránkovou jsem na začátku týdne ponoukl k tomu, aby si zažádala o odškodnění, na které už má nyní také nárok. Stačí, když na ministerstvo pošle stejné dokumenty, jaké tam dávala neúspěšně už před pár lety. Víc už udělat nemůžeme,“ podotkl Břečka, jenž je s ní v kontaktu.
Sestra zastřelené dívky se jinak drží v ústraní mimo pozornost médií a objektivů. V roce 2019 se na poslední chvíli omluvila ze slavnostní akce instalace pamětní tabulky na dům, kde Muzikářová s rodinou před smrtí žila. Jak tehdy ostatně zaznělo, tragická událost je pro ni stále velmi bolestná a živá.
Otec po státu vymohl jen pět tisíc na náhrobek
Podle historika je pravděpodobné, že žádost na ministerstvo vnitra pošle, protože byla jemu i Hradílkové vděčná za to, že se do boje za úpravu zákona pustili. „Je těžké však mluvit o zadostiučinění, když se odškodnění nedočkali její rodiče. Byla bych raději, kdyby se tohoto okamžiku dožil pan Muzikář,“ prohlásila Hradílková.
Otec zastřelené dívky, po níž je v Brně pojmenovaný park u Moravské galerie, se už od počátku 90. let až do své smrti v roce 2007 marně snažil domoci odškodnění.
„Na základě dohody s ministerstvem vnitra z 12. června 1991 se mu pouze podařilo získat 5 220 korun na zakoupení důstojného náhrobku, který dodnes připomíná zmařený mladý život jeho dcery,“ poznamenal loni ve čtvrtletníku Paměť a dějiny historik Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Povolný.
Odškodnění dostalo jen devět lidí
Ten zároveň ve zmíněném textu upozornil na skutečnost, že ani o původním zákonu schvalovaném v době covidové pandemie nejspíš mnoho lidí netuší, protože jich na ministerstvo vnitra za dobu platnosti dorazilo jen pár.
„Ministerstvo vnitra doposud odškodnilo devět osob. Celková částka takto poskytnutého odškodnění činí 620 tisíc korun,“ vypočetla pro iDNES.cz mluvčí ministerstva Hana Malá.
Jedna byla za zastřeleného Vladimíra Krubu, další za zraněné. I ti mohou získat odškodnění. Z pražských obětí se pak dá se změnou zákona očekávat, že si o „kompenzaci“ zažádá mladší bratr zastřeleného Bohumila Siřínka, kterému v době zabití bylo pouhých čtrnáct let. U páté oběti – Františka Kohouta – se historikům nepovedlo dohledat příbuzné ani kontaktovat nikoho z jeho známých či přátel.
Příbuzní mají navíc čas požádat o odškodnění jen do konce roku, pak už o nárok na peníze přijdou. Nové žádosti podle mluvčí Malé zatím nedorazili.