Kauza se táhne už téměř dva roky. Tehdy agropodnik nezískal povolení na použití chemických přípravků na všechny polnosti. Neúspěšně se dožadoval změny u ministerstva životního prostředí i u Krajského soudu v Brně, který teprve nedávno jeho žalobu zamítl.

„Správa národního parku ochranné pásmo rozdělila na dvě zóny, přičemž v každé z nich se má zemědělsky hospodařit jiným způsobem. Svým rozhodnutím správa fakticky uměle rozšířila území národního parku o ochranné zóny,“ namítal podnik v žalobě, jak je zaznamenané v rozsudku, který má MF DNES k dispozici. Podle zástupců firmy se má posuzovat jednotně celé ochranné pásmo.

Národní park podle svého šéfa Pavla Müllera řeší s mašovickým podnikem problematiku postřiku a využívání umělých hnojiv dlouhodobě.

„Jde o subjekt velkovýrobního charakteru, pro který nejsou systémy ekologického zemědělství zajímavé. Zřejmě i proto trvala naše intervence asi patnáct let, než podnik vůbec podal na správu národního parku první žádost o souhlas s používáním chemických prostředků v ochranném pásmu,“ přibližuje. První souhlas získali tito farmáři až v roce 2014, v roce 2023 sice dostal podnik znovu povolení, ale tentokrát s omezeními.

Správa parku byla naopak vstřícná, uvedl soudce

Důvodem zpřísnění hospodaření byly vysoké koncentrace umělých hnojiv a pesticidů zaznamenané na území národního parku. Chemické látky se tam podle správy dostávaly právě i z mašovických polí v ochranném pásmu.

„Správa použití chemických prostředků povolí pouze v případě, že nebudou negativně ovlivňovat vlastní území národního parku, a za tímto účelem může také stanovit jednotlivé podmínky,“ popsal v rozhodnutí soudce Petr Šebek. Odmítl tak tvrzení zemědělců, že stanovením zón došlo k nezákonnému rozšíření národního parku.

Biohospodaření svědčí přírodě Podyjí, zemědělci na něm však tratí

Soudce rovněž zdůraznil, že správa parku se naopak snažila být k zemědělcům včetně mašovického agropodniku vstřícná, protože na 95 procentech plochy, kterou tato společnost obhospodařuje, je možné nadále využívat chemické látky, například i ty na hubení hraboše.

„Pokud by soud přistoupil na argumentaci žalobce, vedlo by to v zásadě k posuzování jeho žádosti, že buď by byl souhlas na celém území ochranného pásma udělen, nebo ne. Soud se přitom domnívá, že v projednávané věci by takový přístup mohl vést k neudělení souhlasu, neboť činnost žalobce v ochranném pásmu má negativní vliv na území národního parku. Výklad o nedělitelnosti ochranného pásma národního parku by tak v zásadě vedl k mnohem větší újmě na právech žalobce,“ doplnil Šebek. Žalobcem má na mysli právě zmíněné zemědělské družstvo.

Jiní zemědělci problém nemají

Podle Müllera mají tito podnikatelé nárok na kompenzace za ztížené podmínky, ostatně mašovická firma si o ně také každoročně žádá.

Redakce MF DNES se snažila získat i vyjádření agropodniku. Jeden z členů vedení firmy Zdeněk Nechvátal podle svých slov o sporu nic neví a jen odkázal na písemné zaslání otázek. O totéž požádala sekretářka vedení společnosti, s níž se redakce telefonicky spojila. Ani po týdnu však na dotazy nikdo nereagoval.

S jinými zemědělci či podnikateli z okolí národního parku podle jeho ředitele Müllera takové spory nevznikly. Ti svoje hospodaření přizpůsobili tomu, aby bylo šetrnější k přírodě. Někteří tak přešli na ekologické zemědělství bez využívání chemie. „To je i případ světoznámé vinice Šobes,“ zmiňuje lokalitu, která je přímo na území národního parku.

Dřív byla společnost zelená, teď mají lidé přírodu za tělocvičnu, říká ochránce

Jiní pak podle něj zařadili dotčené plochy do různých biopásů a úhorů, které nejsou intenzivně obdělávané, popřípadě se tam pěstují plodiny pro dobytek jako vojtěška či jetel. „Možná je problém i v tom, že Agropodnik Mašovice nemá živočišnou výrobu, aby mohl dotčené plochy obhospodařovat jako travní porosty,“ přemítá Müller.

Jak se přísnější režim v okolí rezervace projeví přímo na unikátní přírodě v okolí meandrující řeky Dyje, budou ochránci vědět až časem – zhruba po deseti letech, kdy si chtějí nechat udělat průzkum, jestli už chemické látky z půdy zmizely nebo klesly na minimum.

„Již teď je však vidět znatelný ústup některé vegetace z dotykové zóny mezi národním parkem a ochranným pásmem, která je spojená s využíváním umělých hnojiv, jako jsou například kopřivy,“ upozorňuje Müller.