O Slovanech až dosud mezi historiky kolovaly různé hypotézy. Třeba, že to byli dobyvační bojovníci, že jejich původ může být i v Polsku nebo že nejde o příbuznou komunitu, ale pouze historické pojmenování skupiny lidí. Tyto domněnky nyní smetla ze stolu přelomová studie vědců z Masarykovy univerzity. Důkazy pro ni našli ve starobylé DNA.
„V době stěhování národů, tedy v 6. století našeho letopočtu, se v Evropě objevuje nová skupina Slovanů. My jsme pomocí analýzy DNA více než 550 kosterních pozůstatků zjistili, že tito lidé mají v DNA stejný genetický komponent. Pomocí bioinformatických analýz jsme následně dospěli k tomu, že původ tohoto genu je v oblasti dnešní severozápadní Ukrajiny,“ shrnuje archeogenetička Zuzana Hofmanová, která působí v Ústavu archeologie Masarykovy univerzity a také v Institutu Maxe Plancka v Lipsku.
Nejsme Slované ani Germáni. Češi mají unikátní mix genetických profilů |
Vědecký tým, který čítal odborníky z různých zemí, pracoval s kosterními pozůstatky z východního Německa, Chorvatska, Polska i Česka, konkrétně z okolí Břeclavi.
Analýza prachu z kostíDenisa Zlámalová, juniorní výzkumnice Masarykovy univerzity, se podílela přímo na práci v laboratoři. „Analýza DNA se provádí pomocí rozdrcených kostí, respektive prachu z nich,“ vysvětluje. Neznamená to ale, že by se celá kost nenávratně zničila. „Stačí nám 50 miligramů. To je množství, které i v té nejmenší zkumavce pokryje jen slabou vrstvou dno. Stačí nám tak navrtat zub či kost,“ doplňuje Zlámalová. Z prachu pak odborníci vygenerují jedinečnou DNA, v níž hledají genetickou informaci, kterou mají Slované společnou. |
Už jen sehnat takové množství kostí bylo náročné. Slované totiž poměrně dlouho, až do desátého století našeho letopočtu, své zemřelé spalovali.
Odpovědi na otázky tak paradoxně přineslo i novorozeně s nešťastným osudem. Pozůstatky maximálně dvoutýdenního děvčátka, které archeologové objevili v Pohansku na jižní Moravě, tradičním žehovým rituálem neprošlo. Bylo pohozené v někdejší obilnici, z níž se postupem času stala odpadová kotlina.
„Rozhodně to nebylo pietní uložení zemřelého dítěte. I proto se můžeme domnívat, že mohlo jít o případ infanticidy, tedy zbavování se nechtěných dětí. Častěji se to týkalo dívek. A souviselo nejen s neuznáváním potomků, ale také třeba ekonomickou situací či zdravotním stavem novorozenců,“ přibližuje archeoložka Renata Přichystalová.
Avarská genetická telenovela. Klíčovou roli u obávaných kočovníků hrály ženy |
„Pracovali jsme s kosterními pozůstatky nejen přímo z archeologických nalezišť, ale i těch, které byly v muzeích. DNA ale časem v kostech chátrá a mizí. I díky tomu, že jsme odebrali vzorky, jsme genetickou informaci těchto jedinců zachovali pro další generace,“ upozorňuje Hofmanová.
Spojenectví zajišťovaly ženy
Protože se obecně z doby raných Slovanů nedochovalo příliš dobových pozůstatků, je pro odborníky obtížné podrobněji popsat, jak jejich společnost fungovala.
„Co ale nyní díky DNA můžeme oproti ostatním skupinám vyzdvihnout, je početnost rodin. Mívaly kolem sedmi dětí. A to mluvíme o dochovaných kosterních pozůstatcích, některé se dochovat vůbec nemusely. Je to výrazně více než u jiných národů, takové rodiny se v předchozích komunitách nenachází,“ zmiňuje Hofmanová.
Cyril a Metoděj přišli o primát, prvním slovanským písmem jsou runy |
Podle ní i velká plodnost slovanských rodin přispěla k tomu, že se Slované rychle smísili s původními obyvateli Evropy.
„Po roce 600 se v Evropě objevují obrovské rodokmeny. Nemáme nepoměr mezi mužskou a ženskou DNA. Značí to, že se opravdu z dnešní Ukrajiny přesouvali všichni, celé rodiny. A byly to ženy, které propojovaly komunity mezi sebou, protože muži zůstávali v původním sídle. Takže právě ženská linie stvrzovala spojenectví,“ dodává vědkyně.
Přežití díky skromnosti
Další z autorů výzkumu, vedoucí ústavu archeologie Jiří Macháček, doplňuje, že velkou výhodou pro rozmach Slovanů v Evropě byl jejich skromný styl života. Tehdy žili v zemnicích, hloubených obydlích o jedné místnosti. A upřednostňovali zemědělství před řemesly.
„Jejich jednoduchý životní styl a sociální pružnost jim umožnily prosperovat v dobách nestability. Po pádu římské říše se rozpadl v Evropě i společenský řád. Slované tu šanci dobře využili. Zůstávali třeba i v místech, která už byla jinou komunitou opuštěná,“ upřesňuje Macháček.
A protože slovanské geny postupně odborníci sledovali ve spojení s genetickou výbavou jiných skupin, vyvozují, že bojem své nové domovy nezískávali. „Útoky a boje nelze úplně striktně vyloučit. Ale nebyla to primární taktika,“ míní Macháček. Pokud by byli Slované dobyvatelé, pravděpodobněji by převažovala v kosterních pozůstatcích mužská DNA.
Na tento objev se čekalo minimálně 150 let, říká nálezce run u Slovanů |
„Propojovali se s Germány, Avary a také se západní Evropou, konkrétně Franckou říší,“ vyjmenovává Macháček.
Výsledky pětiletého výzkumu publikovaly ve středu dva prestižní časopisy – Nature a Genome Biology. Hofmanová i Macháček už nyní pracují na dalších navazujících bádáních.
„Vyřešili jsme základní otázku: odkud Slované jsou. Teď se můžeme soustředit na to, jaké vztahy mezi jednotlivými skupinami, rodinami i lokalitami byly. Jak vlastně historie v oblastech, pro které nemáme příliš historických dokladů, mohla probíhat,“ nastiňuje Hofmanová.