Výzkumníci už zveřejnili první výsledky. A ty nevyznívají příliš dobře. „V české populaci se s problémem ročně setkává až 41 procent lidí starších 65 let žijících mimo instituce. Řada z nich opakovaně a intenzivně. Naprostá většina o tom s nikým nemluví. Ti, co to udělali, až ve 30 procentech uvedli, že to celou situaci spíše zhoršilo,“ shrnuje Vidovićová.
Poměr těch, kterých se to týká, k celkovému počtu seniorů se pohyboval od jedné desetiny procenta u zneužívání léků pro získání kontroly nad obětí po 15 procent u podrývání důstojnosti. V populaci to odpovídá 2 169 až 325 tisíc lidem ročně. Problém se týká stejně mužů jako žen, výrazně častěji těch starších pětaosmdesáti let.
Jde o fyzické a psychické násilí, materiální a finanční zneužívání, omezování osobních svobod či zmíněné podrývání důstojnosti. V řadě případů ale nemusí jít o trestný čin ani přestupek. „Nedá se přitom říct, že jde o problém padající jen na hlavu policie, sociálních pracovníků nebo pečovatelů, je komplexní,“ upozorňuje socioložka.
Týraní senioři. Stydí se a mlčí, odřezávají si tak cestu k pomoci |
Výsledky už mají vládní výbory pro práva starších lidí a pro genderově podmíněné násilí a dál s nimi pracují. „Usilujeme o vznik nové legislativy. Formálně je možné využít otevřených projednávání zákonů, jako je ten o sociálních službách, anebo jít cestou komplexního řešení po vzoru návrhu zákona o domácím násilí,“ nastínila Vidovićová.
Zasáhnout ale může každý. „Nezřídka jsou to právě sousedé, kteří si problému všimnou jako první. I oni se mohou obrátit o radu například na intervenční centra, která jsou v každém kraji. I když systém pomoci ještě není dokonalý, vyplatí se překonat stud a obavy a zkusit to začít řešit,“ uzavřela.
13. ledna 2022 |