„Po tisíce let byl oheň přirozeným faktorem utvářejícím podobu krajiny. Mnoho rostlin bylo dříve vázaných na to, že plameny vyčistily místo a umožnily konkurenčně méně silným druhům vyrůst,“ vysvětluje vedoucí Správy CHKO Jiří Kmet s tím, že však k této metodě přistupují pouze výjimečně a obvykle jen na desítkách metrů čtverečních.
Hlavním důvodem je nutnost specifických podmínek, aby oheň neohrozil majetek a životy lidí. „Zakládáme ho jen od listopadu do března a vhodné podmínky panují tak deset dnů z tohoto období. Třeba jsme zjistili, že ideální síla větru jsou dva až čtyři metry za vteřinu. Obvykle není problém, že by se oheň nekontrolovaně rozhořel, ale naopak aby vůbec vzplanul,“ podotýká Kmet s tím, že naposledy vypalovali loni, a zda tak učiní i v příštím roce, rozhodne právě počasí.
Šakali se z jihu Evropy dostali už i na Pálavu, šelmy zachytila fotopast |
Naopak v Národním parku Podyjí, kde poprvé vypalování využili loni v březnu, s ním plánují přibližně od února pokračovat. „Máme vytipované tři lokality. Kdyby se nám podařily alespoň dvě, bude to skvělé. Ale záleží na počasí, například v současné mlze a vlhkosti by to nehořelo,“ konstatuje Robert Stejskal z oddělení speciální ochrany přírody a strategického plánování národního parku.
Místo trávy opět mnoho zeleně
Vhodnost ohně coby nástroje k podpoře druhové pestrosti tkví v jeho schopnosti snížit množství dusíku v půdě. Toho je kvůli intenzivnímu zemědělství čím dál tím více a podporuje tak růst silně konkurenčních druhů, jako je třeba tráva.
„Proto se mnoho dnešních luk podobá spíše městským trávníkům než mnohadruhovým loukám jako kdysi. Spousta bylin zmizela či jejich semena zůstávají v zemi a čekají, zda budou mít příležitost ve vhodných podmínkách vyklíčit,“ popisuje stav Pavel Dedek z CHKO Pálava. Některé byliny přitom přímo čekají na to, až jejich stanoviště prohoří. „Třeba kakost český potřebuje vyšší teplotu a holou půdu. Díky tomu, že louka shoří, půda zčerná a při prohřátí sluncem se více zahřeje,“ objasňuje Dedek. I některé druhy živočichů vítají biotop, který zajistí jen oheň.
Kakost český, jehož semena klíčí jen při teplotě přesahující 35 stupňů je specifickou rostlinou, která je typická pro spáleniště po vypalování porostu.
Poprvé s vypalováním začali na Pálavě před několika lety, nyní už vidí výsledky. Vyskytuje se tam například méně dřevitých rostlin a více hmyzu. Podobný proces je vidět i v národním parku České Švýcarsko, kde v létě 2022 vypukl největší přírodní požár v novodobé historii Česka. Dřívější spáleniště postupně ožívá a mění se zpět v zelený les plný života.