„Revmatologie rozhodně není nudný obor, naopak se neustále sune dopředu,“ říká dvaapadesátiletý uznávaný lékař, jenž se specializuje na takzvanou revmatoidní artritidu. Tedy onemocnění, jímž v Česku trpí přes 150 tisíc lidí.
Jaká je dnes dostupnost revmatologické péče v Česku?
Bohužel velmi nízká. Máme zhruba 200 revmatologů, což znamená asi 50 tisíc obyvatel na jednoho lékaře. To se pak logicky odráží na dostupnosti péče – čekací lhůty jsou často tři až šest měsíců. Přitom včasná léčba, ideálně v prvních třech měsících, je klíčová.
Jakou pomoc pacientům ve Fakultní nemocnici u svaté Anny nabízíte?
Na druhé interní klinice máme nejen klasickou revmatologii, ale i specializovanou ambulanci časné artritidy. Je určena pacientům, u nichž se začíná rozvíjet závažné nebo chronické revmatické onemocnění. Díky tomu, že se zde mohou dostat k lékaři už během jednoho až dvou týdnů, často přeskočí dlouhé čekací lhůty v běžných ordinacích. A právě rychlost je zásadní – čím dříve se nemoc zachytí, tím větší je šance ji zastavit a zabránit trvalému poškození kloubů.
Jak člověk pozná, že se může jednat o revmatoidní artritidu?
Typickými příznaky jsou bolesti, únava a ztuhlost malých kloubů, zejména na rukou. Pacienti popisují potíže především v ranních hodinách – nejsou schopni uchopit šálek kávy, sevřít klíče v ruce. Ztuhlost může trvat i přes hodinu. Znepokojivý je i otok a citlivost kloubů na dotek. Dobrým příkladem je, že neradi podávají někomu ruku, protože je při stisku výrazně bolí. Pokud tyto příznaky trvají, měl by praktický lékař provést základní vyšetření a pacienta případně doporučit k nám do nemocnice.
Jednou lékař při preventivní prohlídce udělá i test na Alzheimera, doufá neuroložka |
Takže revmatoidní artritida je to, čemu lidé říkají jednoduše revma?
Ano i ne. Revma obecně označuje různá onemocnění – tedy postižení pohybového ústrojí, kostí, kloubů a šlach. Revmatoidní artritida je jeden typ, který je velmi bolestivý a zánětlivý. Řadí se k autoimunitním onemocněním. Pokud se nemoc neléčí, vede k nevratnému poškození kloubů a k deformacím. Zánět ale může zasáhnout i srdce, cévy a zvyšuje riziko výskytu rakoviny.
Jak toto onemocnění vzniká a koho nejvíce postihuje?
Nemá jednu jasnou příčinu, je dáno spíše kombinací genetické dispozice – u rodičů i vzdálenějších příbuzných – a vlivů prostředí. Jasným rizikem je pak kouření cigaret, třeba u spotřeby jedné krabičky denně se zvýší na 35 procent. Uvažuje se také o vlivu mikrobiomu v ústech a střevech. Zajímavé je, že revmatoidní artritida postihuje třikrát častěji ženy než muže. Nejčastěji pak ve středním věku, tedy mezi 40. a 60. rokem života.
A můžou jí trpět i mladí lidé?
Máme pacienty, kteří onemocněli už okolo 20 let. Dobrou zprávou je, že pokud se nemoc zachytí včas, mohou tito lidé žít plnohodnotný život, sportovat i bez problémů pracovat.
Zdůrazňujete co nejrychlejší řešení. Jak moc na tom záleží?
Pro léčbu je zcela zásadní období rozvoje nemoci, tedy prvních tří měsíců. Pokud zasáhneme tehdy, máme velkou šanci ji téměř zastavit. Tady se právě bavíme o té „časné artritidě“. I později to je díky dnešnímu pokroku možné, zvyšuje se však riziko trvalého poškození.
Je léčba náročná?
Základem jsou antirevmatické léky. Pokud nezaberou základní protizánětlivé, přejdeme na biologickou a cílenou léčbu. Většinou je to celoživotní záležitost, ale u dobře spolupracujících pacientů bývá velmi účinná.
Dobře spolupracujících pacientů?
Ano, je nutné, aby fungovala komunikace mezi lékařem a pacientem. Nestačí jen nasadit léky, někdy musí člověk výrazně změnit svůj životní styl – hlavně přestat kouřit a mít pravidelný pohyb.
Když víte, jaké problémy léčíte, jdete v tomto ohledu příkladem?
(úsměv) Snažím se žít co nejzdravěji. Pohyb a zdravý životní styl nejsou jen lékařská klišé, opravdu mají svou roli. A právě to se snažím předat i pacientům.
A máte nějakou univerzální radu, jak revmatologickým potížím předejít?
Stoprocentní prevence zatím neexistuje. Doporučuji ale sledovat rodinnou anamnézu a soustředit se na už zmíněnou životosprávu. Dobré je také omezit červené maso a pečovat o ústní dutinu kvůli mikroorganismům v trávicí soustavě. Důležitý je i dostatek vitaminu D pro zdravé kosti.
Kůže z čela, chrupavka z žebra. Chirurgové v Brně vytvořili pacientovi nový nos |
Vnímáte v průběhu své kariéry posun v přístupu k léčbě revmatických onemocnění?
Rozhodně ano. Rozšiřuje se naše porozumění nemoci, vyvíjejí se nové léky, které jsou účinnější a přesněji cílí na původ zánětu. Díky tomu je dnes možné nemoc dobře zvládnout a pacientům zlepšit kvalitu života.
Proč jste se vlastně rozhodl právě pro revmatologii? To asi není první možnost, která studenta medicíny napadne…
Ano, máte pravdu, revmatologie je skutečně trochu upozaděný obor. Není mu u studia věnována taková pozornost, jakou by si zasloužil. Ani já si ji nevybral cíleně, původně jsem se chtěl věnovat akčnějším odvětvím, jako třeba kardiologii nebo intenzivní péči. Když se mi tak v roce 2001 naskytla příležitost nastoupit na revmatologii, bral jsem to jako náhradní řešení. Jenže velmi rychle mě obor pohltil – svou dynamikou, neustálým vývojem v možnostech diagnostiky a léčby. Dnes už bych neměnil.
Revmatologie má evidentně pověst méně atraktivního oboru. Vy o ní přednášíte na Masarykově univerzitě. Co podle vás může mladé lékaře přitáhnout?
Studentům se snažím ukazovat, že revmatologie není nudná. Naopak je to progresivní obor, který jde neustále dopředu. Když jim na přednáškách poodhalím reálné případy a možnosti, které dnešní medicína nabízí, často jsou překvapení. Na seminářích se jich zase ptám na zpětnou vazbu a zjišťuji, že zájem o obor roste, ale také že je mu třeba věnovat větší prostor při výuce.
Na univerzitě se věnujete i výzkumu. Na co se v něm zaměřujete?
S týmem se snažíme identifikovat ukazatele, které by pomohly odhalit, kdo je v případě revmatoidní artritidy ohroženější skupinou nebo jak agresivní průběh bude u daného člověka mít. Stejně jako jiná podobná onemocnění ani tohle totiž nemá u všech stejný průběh. Už jsme objevili některé genetické znaky, které ovlivňují vznik artritidy, ale zatím se v praxi nevyužívají. Nejsou totiž hlavním viníkem, spíš jednou částí celkového obrazu. Do budoucna by nám mohla pomoct umělá inteligence, třeba při vytváření modelů, které by spočítaly celkové riziko nemoci. Je to určitě zajímavá možnost, kudy se v budoucnu můžeme ubírat.
