Farmáři i vědci chtějí dostat uhlík do půdy, pomůže vyšší úrodě i výdělku

  10:48
Neorají, zeminu nikdy nenechávají holou a zapojují býložravce. I tak vypadají principy regenerativního zemědělství pocházející z USA, jimiž se inspiruje stále víc jihomoravských zemědělců. Kromě zdravější půdy, a tím i potravin, má šetrný přístup pomoct také klimatu, a to ukládáním oxidu uhličitého.

Experimentální pracoviště ekofyziologie rostlin v Domanínku. | foto: CzechGlobe

Ve vzduchu je tohoto oxidu příliš a v hlíně zase málo. A tak místo aby farmář pole zoral, nechá na něm co nejdéle plodiny, které mění přebytečný plyn v atmosféře fotosyntézou na cukry. Rostliny se po svém rozkladu dostanou do půdy, kam zanesou potřebné organické složky včetně uhlíku. Tedy prvku, který v ovzduší negativně přispívá ke klimatické změně, ale v zemi pomáhá k vyšší úrodě.

Propagátorem postoje je Karel Klem z CzechGlobe, jenž se v brněnském Ústavu výzkumu globální změny zabývá ekologickou fyziologií rostlin. „Při dobré praxi není problém uložit dvě tuny na hektar ročně,“ hlásí. A to i na stovky let.

Regenerativní zemědělství a jeho základní principy

  • minimální narušování půdy (mechanické i chemické) je stěžejní, příliš mnoho kultivace totiž ničí strukturu zeminy a snižuje populaci půdních mikroorganismů
  • nepřetržité pokrytí povrchu půdy znamená, že na poli pořád něco roste, hlavní plodiny i meziplodiny, což v zemi udržuje živiny, potírá plevel a zmírňuje riziko erozí
  • co největší druhová rozmanitost nejen pěstovaných druhů plodin, ale i půdních mikrobů, hmyzu, ptáků, divoké zvěře a hospodářských zvířat, zajistí lepší kvalitu
  • udržování živých kořenů v půdě po celý rok přiživuje mikroby a ti naopak podporují růst rostlin
  • využívání pastvy hospodářských zvířat je taktéž nedílnou součástí koloběhu živin, trávicí soustava skotu je totiž z poloviny osídlena těmi samými bakteriemi, které lze nalézt v půdě, ideální je časté střídání pastvy

V konvenčním zemědělství je pro ukládání uhlíku problém dlouhé období, kdy je půda bez vegetace, pěstování monokultur a mechanické narušování hlíny. Neprospívá ani silné užívání hnojiv a pesticidů. Regenerativní zemědělství razí přesně opačné postupy.

Jak hojněji dostávat uhlík do půdy, teď řeší i nový projekt CzechGlobe, protože tuzemské zemědělství a lesnictví má dosud nevyužitý potenciál snížit množství emisí, které Česko vyprodukuje, až o patnáct procent. První výsledky budou nejdřív za tři roky, ale někteří zemědělci už takhle hospodaří – suchá oblast jižní Moravy je na to ideální.

Podle soukromníka Marka Klíče z Božic na Znojemsku se musí změnit jen přístup a myšlení farmáře. „Stačí odložit pluh, minimalizovat pohyb s půdou a zvládnout bezorebné setí. Je nutné navýšit druhové složení meziplodin, které pak pracují pomocí fotosyntézy na ukládání cukrů do země přes výměšky kořenů. Bakterie a houby zase na oplátku dodávají potřebné živiny. Zemědělec tedy nemusí vymýšlet nic nového, příroda si to vše zařídí sama,“ usmívá se.

Firma DVP Agro se zemědělským areálem v Bratčicích na Brněnsku ověřovala principy regenerativního zemědělství zprvu několik let na menších pozemcích, na celé ploše je využívá druhým rokem.

Podle předsedy představenstva Rostislava Mátla má přístup jen výhody, navíc pomáhá s problémy dneška. Neuvěřitelně se prý zrychlilo zasakování vody, při testu půda za šest minut pojala 210 milimetrů. Jinými slovy, když dorazí přívalový déšť, nepřijde vniveč. „Takže řeší aktuální trable, jako je nedostatek spodní vody či její zadržování v krajině, nedochází k takovému vysušování půdy a větrné erozi. Tím, že se zachytává CO2 ze vzduchu, pomáháme trošku i klimatické změně,“ shrnuje Mátl.

Uhlíkové odpustky

Zemědělec na tom navíc může vydělat. Třeba firma Carboneg vyplácí 250 korun za tunu uloženého uhlíku v hektaru půdy. Nakoupené kredity dál prodává velkým korporacím coby „odpustky“ za nedostatečné snižování uhlíkové stopy. U farmářů měří ukládání CO2 z atmosféry laboratorně, ostatní firmy to kontrolují přes satelity. S Carbonegem má smlouvu i DVP Agro. „Beru to jako bonus. Když se nám zvedne organická hmota v půdě a ještě nám někdo zaplatí, díky za to,“ říká Mátl.

Podle něj navíc šetrný způsob snižuje i náklady na zemědělské operace a hnojiva. „Výnosy budou možná zprvu lehce pod průměrem, ale tam, kde to dělají desítky let, jsou v nadprůměru. Benefity a nižší náklady na pěstování zajišťují, že jsou na tom ekonomicky líp,“ dodává.

Prezident Agrární komory České republiky Jan Doležal to tak růžově nevidí. Regenerativní zemědělství prý nemusí být špatné řešení pro lokální problémy, zejména co se týká ochrany půdy a stavu místního mikroklimatu, ve finále možná i adaptace na klimatickou změnu. Pokud se ovšem někdo hodlá vydat pouze touto cestou, musí si prý uvědomit hned několik „ale“.

Obce vědí, jak na tornáda. Chtějí vysadit větrolamy, chybějí jim však pozemky

„Závislosti v oboru se není možné zbavit. Regenerativní zemědělství bude kvůli eliminaci orby a ve snaze o zachování současných výnosů závislé na herbicidech a dalších přípravcích na ochranu rostlin ještě víc než při klasickém přístupu. Nižší výnosy při stávajících cenách zase znamenají závislost na dotacích,“ upozorňuje.

Navíc zmíněná filozofie povede k vyšším částkám za potraviny v kombinaci s nižší výkupní silou. „Větší náklady pro lokální producenty a otevřené hranice zase předurčují faktickou likvidaci ekonomické udržitelnosti místní produkce,“ tvrdí Doležal.

Princip regenerativního zemědělství nese i riziko, jakým je třeba přemnožení škůdců, kteří mají dostatek potravy, když je na poli pořád něco k snědku. Nicméně podle pozorování přichází po přemnožení výrazné oslabení populace.

23. ledna 2024