Z areálu bývalé raketové základny v katastru obce Mokrá-Horákov chtěli potenciální kupci udělat satelitní městečko. Za pět milionů korun ho před třemi lety nakonec získala firma Energie M. M., která chtěla původní ráz místa zachovat a otevřít ho lidem.
Vojenský komplex z 80. let minulého století nedaleko brněnského Mariánského údolí se tak teď postupně mění na multifunkční zábavní park.
 |
Příchozí v současnosti mohou zažít nocleh na vojenských palandách, projížďku v sovětských bojových vozidlech nebo je tu nechají střílet z airsoftových zbraní. O víkendech se v areálu konají kulturní akce a také boxerské zápasy mezi balíky sena. K odpočinku a občerstvení slouží malý kiosek s lavičkami.
„Jako místní chci, aby to bylo hlavně pro lidi,“ říká zástupce majitele Jan Tkadlec, který se o areál stará spolu se svým bratrem.
Před bývalými kasárnami za branami základny návštěvníky „vítá“ armádní vozidlo ZIL-157, které nelze přehlédnout. Dříve sloužilo jako radiostanice, dnes je z něj pojízdné muzeum Československé lidové armády. Jen co se otevřou zadní dveře, už se začínají scházet školáci, kteří přijeli na výlet.
„Na co to jezdí? A jak rychle? Můžeme se podívat dovnitř?“ ozývá se ze všech stran.
Sovětský kabát za 10 tisíc
O veškeré armádní vybavení a aktivity s ním spojené se v areálu stará Vojenská technika Brno. Průvodce a nadšenec z tohoto spolku Vratislav Sedláček celé muzeum na kolech provozuje a na své náklady doplňuje vystavené předměty z éry socialismu.
„Uvnitř jsem udělal posezení pro pětadvacet vojáků, výčep piva a limonády. Je to o penězích, všechny exponáty jsou nedostupný materiál. Kdyby někdo ukradl tady ten sovětský kabát, tak jsme na deseti tisících,“ říká Sedláček.
Jednou z nejcennějších věcí je prý busta Lenina pocházející z ruské slévárny. Kousek dál v areálu zaujme obrněný transportér BVP OT-90. Za 150 korun vás v něm svezou na zážitkovou jízdu. Zájem je velký.
Offroadovou trasu na střeše mohutného vozu si vyzkoušeli i redaktoři MF DNES. Někdy i metr a půl hlubokými kalužemi projeli kopcovitý úsek okolo areálu. Místy i třicetikilometrovou rychlostí. Špinavá voda vystříkla až na střechu. „S tou první vlnou vody jsem ani já nepočítal,“ směje se řidič kolosu Radoslav Kluska.
V malebném údolí u Brna zůstaly po slavnostech míru jen zarostlé schody |
Československý stroj má podle něj velkou spotřebu paliva a jezdí na naftu, ale nedělá mu problém, když se smíchá s benzinem nebo petrolejem. „Není to tank, dá se s tím jet svižněji a dokáže to i plavat,“ vysvětluje Kluska.
Dalším místem, které láká návštěvníky, je originální boxerský ring. Neboli přistávací plocha pro rakety ohraničená balíky slámy. Místo laviček tu jsou staré bedny od granátů a nábojů. Při posledním turnaji, který se zde konal, se střetlo 23 dvojic boxerů. „Nejsou tady jen profíci, může se zúčastnit kdokoli,“ láká Tkadlec.
Vzpomínky a střelnice
Utajená raketová základna v Mokré-Horákově byla do konce minulého století místem výkonu základní vojenské služby. Odvedenci si dnes mohou své zážitky připomenout a přespat na původních kovových palandách.
Budovy vojenských ubikací nadšenci dávají dohromady a většina místností zatím zeje prázdnotou. „Teď se sem vejde asi dvanáct lidí. Stále to tu budujeme, řešíme přívod vody a chystáme přespávání v různých bunkřících po areálu,“ plánuje Tkadlec.
Například jeden z bunkrů sloužil jako úkryt pro vojáky po ostrém odpalu, aby jim startující raketa neublížila. Ve větších bunkrech dnes parkují historická vojenská vozidla.
Veškeré opravy a nové atrakce správci financují z vlastních zdrojů. Práci na základně mají jako svého koníčka. Aktuálně staví dvě střelnice – vnitřní a venkovní. Brzy zprovozní elektrické rozvody v obytných malých bunkrech.
„Doufáme, že se náš komplex stane alternativním turistickým cílem k Brněnské přehradě,“ podotýká Tkadlec.
Plánují vláček z Líšně
Cesta k bývalé raketové základně je místy komplikovaná. Před lety se totiž rozhodně nepočítalo s tím, že do vojenského zařízení budou proudit davy turistů. Když se na úzké asfaltce potkají dvě auta proti sobě, je to boj o centimetry.
Věrnými návštěvníky jsou tak často spíš cyklisté, pro něž je oblast kolem Mariánského údolí vyhledávaným cílem. Provozovatelé areálu se nicméně snaží jeho dostupnost zlepšit.
„Směrem od Mariánského údolí z Líšně by mohl jezdit vláček, který v areálu základny bude asi za pět minut. Je to vymyšlené tak, že na obě strany dáme semafor. K tomu budeme potřebovat povolení od Lesů ČR, které nemáme a špatně se shání,“ vypráví Tkadlec při procházce hustými lesy, jež místo obklopují.
Jeho největším snem je však lanovka, která by návštěvníky dovezla z Líšně až do areálu.
