Poslední várku piva v kyjovském pivovaru tu uvařili v listopadu roku 1966, jeho historie ale sahá minimálně do 16. století. Spolu s radnicí nebo zámečkem se tak bývalý pivovar řadí mezi nejstarší dochované stavby v Kyjově. Přesto na rozdíl od nich už desítky let chátrá a každá větší bouřka, vydatný déšť nebo silný vítr znamená riziko, že to neustojí.

„Nezhroutil by se pravděpodobně celý, ale propadla by se střecha, což by stavbu výrazně degradovalo a snížilo tak šance na jeho záchranu,“ zmiňuje architektka Martina Černá, která za zachování tohoto historického objektu lobbuje. Kromě toho, že mu hrozí zřícení, fatální ránu by mu mohlo zasadit i město, které je vlastníkem a už od loňska má na stole povolení k demolici.

Budovy, které z pivovaru zbyly, jsou totiž součástí areálu bývalé mlékárny, ve kterém chce radnice postavit až stovku družstevních bytů, komerční prostory nebo podzemní garáže. Momentálně připravuje finální verzi architektonické studie.

V Kyjově mají atraktivní venkovní koupaliště a krytý bazén za 325 milionů

„Přitom architekti, kteří vyhráli soutěž, se zachováním budov pivovaru počítali. O možnosti bourání jsme dlouhou dobu nevěděli, až zničehonic přišlo povolení k demolici. Překvapilo nás to, a proto jsme začali jednat,“ vysvětluje Matěj Černý, který za záchranu bojuje společně se svou manželkou.

Odkazují se zejména na genius loci. „Podobné památky udržují v paměti to, co nám tu předkové zanechali, a jsou vzpomínkou na to, čím se zabývali. Ačkoliv máme podporu mnoha lidí, včetně památkářů, statiků, architektů nebo členů opozice, spousta Kyjováků neví, že má v centru města něco tak významného,“ míní Černá.

Rozhodli se proto tuto sobotu uspořádat akci s názvem SOS pivovar, kde chtějí vysvětlit důležitost záchrany pivovaru, seznámit lidi s jeho historií a nastínit možná využití. Poslechnout si informace a zároveň prohlédnout výstavu fotek, na kterých chátrající objekt zachytil fotograf Marek Svoboda, mohou zájemci od 17.55 hodin v kyjovské Pražírně.

„Chceme primárně upozornit na to, že je nutné jednat co nejdříve, a to v podobě konzervace. Nejhůře je na tom střecha, propadají se stropy a dovnitř zatéká. Město, které objekt od roku 2019 vlastní, žádné takové preventivní kroky neprovedlo. Každý den je teď důležitý,“ podotýká Černá.

Pomoci by mohl soukromý investor

Podrobným představením využití prostoru se tedy manželé nyní nezabývají, nastiňují ovšem, že by se mohlo jednat o vinotéku, muzeum nebo třeba galerii. „Může to být cokoliv, možností jsou desítky. Jednou z nich je i koncept prázdného prostoru, v podobě zastřešeného náměstí, které by sloužilo k pronájmu na různé akce,“ navrhuje Černý.

Jako vzor zmiňuje podobné projekty, které vznikají po celé republice. Jen několik kilometrů daleko, v Hruškách na Břeclavsku, vytvořili z bývalého mlýna galerii, kde lze koupit víno nebo si dát kávu. „Zdařilým příkladem obnovy prostoru v havarijním stavu je Vnitroblock v pražských Holešovicích, Uhelný Mlýn v Libčicích nad Vltavou nebo galerie současného umění 8smička v Humpolci,“ dodávají manželé.

Město ovšem plán na využití budovy vnímá jako to nejpodstatnější. „My žádný takový nemáme, takže nám nedává smysl investovat do záchrany desítky milionů, když můžeme peníze použít na projekty, které vnímáme jako důležitější,“ vysvětluje místostarosta Daniel Čmelík (nez.) a dodává, že plány na demolici budovy poprvé představili už před několika lety, tudíž nemohly být žádným překvapením.

„Už od začátku víme, že stav budovy je velmi špatný a náklady na rekonstrukci by byly příliš vysoké, takže by se to nevyplatilo. Existovala tu i možnost zbourání a postavení repliky, proti tomu se ale zastánci pivovaru také staví,“ doplňuje. Poukazuje i na to, že výherci architektonické soutěže počítali pouze se zachováním zadní části pivovaru.

Zachránit alespoň část chtějí také památkáři a k manželům Černým se přidávají další lidé. Město proto od demolice prozatím ustoupilo a chce dát pivovaru šanci formou PPP projektu, tedy partnerství veřejného a soukromého sektoru. Při něm objekt pronajme soukromým provozovatelům a ti se zavážou k rekonstrukci a dlouhodobému provozu.

„Máme s tím dobré zkušenosti z jiné historické budovy v centru města. Nyní tedy hledáme zájemce, který by byl ochotný na tuto dohodu přistoupit. V případě, že by plán nevyšel, je demolice stále možností,“ avizuje Čmelík. Pokud by navíc město mělo záruku využití objektu, je ochotné investovat peníze do žádané konzervace. Podle místostarosty by se ovšem muselo jednat o investici maximálně v řádech nižších stovek tisíc korun.

Manželé Černí ale od města očekávali jiný přístup. „Je jasné, že rekonstrukce stavby v tak špatném technickém stavu je nákladná. Existují ale hodnoty, které je správné uchovat, a hmotné kulturní dědictví je jednou z nich. Památek tu nemáme málo, ale možná jich přece jen nemáme tolik, abychom je mohli nechat padat k zemi. Minulé generace komunálních politiků si jako pomníček nesou demolici synagogy a židovského města, smutný konec měl secesní Sonevendův dům na Komenského třídě,“ připomínají.