iDNES.cz

Dobrý herec muzikál zvládne, zpěvák bez hraní ne, míní „obojživelník“

  11:58
Patří k nejvytíženějším hercům Městského divadla Brno, kde za své téměř pětadvacetileté působení vytvořil více než osmdesátku rolí. Před dvanácti lety převzal za muzikálovou roli svou první Thálii, nyní získal toto ocenění také za činoherní výkon, když ztvárnil Satana v inscenaci Ztracený ráj.

Za roli Satana v inscenaci Ztracený ráj získal Petr Štěpán svou druhou Thálii. | foto: Městské divadlo Brno

Kdybyste ji měl zařadit do svého odehraného repertoáru, je pro vás něčím výjimečná?
Výjimečná byla už příprava. Přiznávám, že s takto těžkým textem se často nesetkávám. Jde o středověké Miltonovy verše doplněné textem Dodo Gombára, který hru zároveň režíroval. Učení textu mi dalo zabrat a často jsem doma mlátil knihou o stůl, protože jsem nebyl schopen si jej do hlavy uložit. Dodo má svůj způsob režie. Neříká nám, jak co máme hrát, ale hledá vztahy mezi postavami. Řekne: Tak to nemůžeš hrát, protože ti nevyjde vztah s touto postavou, hraj to jinak. Proces hledání byl při zkoušení velmi zajímavý a v lecčems nový. A samozřejmě odteď bude mít hra v mém repertoáru specifické místo.

Řadíte roli k nejnáročnějším?
Těžko se to srovnává, protože při hraní psychodramatu a komedie používáme jiné výrazové prostředky. Ale přípravná fáze byla určitě jedna z těch nejnáročnějších.

Jaký je Satan ve vašem ztvárnění?
Příběh o ráji zná asi každý. Když jsme s Dodem hledali ztvárnění Satana, nechtěli jsme vytvořit plytkou postavu krutého ďábla, jak ho známe z pohádek, ale ďábla s lidskými slabostmi. Zpívá se tam: Podléhám svým slabostem, nejsem dokonalý. V inscenaci se objevují i narážky na moderní dobu, na to, čím jsme dnes zavaleni – mobily, internet, všechno funguje digitálně. To všechno Satan nabízí Evě, je to obraz jakéhosi pozlátka.

První Thálii jste získal před dvanácti lety. Z vašich zkušeností, změní něco v herecké kariéře?
V Česku v žádném případě nefunguje, že zisk ocenění znamená lepší nabídky práce. Ve Spojených státech nebo Německu je taková cena popudem k tomu vyzkoušet oceněného herce. Znamená okamžitý poskok kariérní a finanční. Tady se to použije spíš jako reklama – dostal Thálii, tak by jeho výkon měl stát za to. Za ocenění Herecké asociaci děkuji, jeho význam určitě nechci snižovat, jsem za cenu moc šťastný, ale v mé kariéře asi nic nezmění.

Při online přenosu vyhlášení cen jste působil překvapeně. Skutečně jste to nečekal?
Byl jsem překvapený, už když mi před prázdninami řekli o užší nominaci. Nechápal jsem, jak jsem se tam mohl dostat, protože hru zatím vidělo jen pár lidí. Premiéru jsme měli v únoru a naposledy jsem na jevišti v této roli stál na začátku března. Odehráli jsme ji asi jen desetkrát. Žádné zákulisní informace jsem neměl, takže v tu chvíli to pro mě skutečně bylo překvapení. A byla to o to větší radost, že už mám Thálii za muzikál, a teď se mi podařilo ji získat za činohru. Ale u nás v divadle musíme zvládat obojí, chvíli hrajeme činohru, pak muzikál.

Na to se u vás v divadle klade důraz. Zisk dvou Thálií ve dvou oborech není příliš obvyklý. Potvrdil jste tedy, že je možné být úspěšný v činohře i muzikálu...
Dá se to tak říct, ale trochu bych to otočil. Na JAMU učím muzikálový ročník a studentům říkám: Můžete umět zpívat, skvěle tančit, ale když nebudete dobří herci, v muzikálu velkou sólovou roli dobře nezahrajete. Na to dojíždí pražská muzikálová scéna, když si obsazuje skvělé zpěváky, kteří činoherní části považují za výplň mezi písňovými čísly. Když dobrý herec taky zpívá a tančí, může dělat muzikál, obráceně to nejde. To, co neuzpívám, to uhraju, ale co nezahraju, to neuzpívám.

Petr Štěpán (46)

  • Herec Městského divadla Brno, kde za téměř 25 let působení ztvárnil více než osmdesát rolí. 
  • Před dvěma týdny se stal držitelem už druhé Ceny Thálie – činoherní za roli Satana ve Ztraceném ráji. Před 12 lety získal Thálii za roli Darryla v muzikálu Čarodějky z Eastwicku. 
  • Jako autor je spolu se Stanislavem Slovákem a Janem Šotkovským podepsán pod hrami Bítls, Osmyčky nebo Klapzubova jedenáctka. 
  • Hrál v seriálech Četnické humoresky, Ordinace v růžové zahradě 2 či Slunečná. Věnuje se i dabingu. 
  • Loni se oženil se svojí kolegyní Hanou Kováříkovou.

Jak jde herectví učit na dálku?
Jde to jen do jisté míry. Na jaře byli moji studenti ve třeťáku, během distanční výuky jsme probírali terminologii, dostávali úkoly jako rozbor postavy, situací, vztahy k ostatním postavám, začínali jsme zkoušet jejich první muzikál. Teď ve čtvrťáku však mají zkoušet a pracovat na jevišti, to přes počítač nejde. Takže jsme zvolili formu, že každý má nastudovat monodrama. Až to situace dovolí, začneme se individuálně potkávat a zkoušet absolventské představení.

Covid ukázal, že i úspěšní herci mohou zůstat bez práce i několik měsíců. Nezpůsobí to menší zájem o hereckou profesi?
Toho bych se nebál. Každý chápe, že jde o výjimečnou situaci. Jsou lidé, kteří se na JAMU hlásí třeba tři roky po sobě, protože zkrátka touží po tom stát na jevišti. Pokud někdo chce dělat divadlo, nic takového ho nemůže odradit.

Jaká je nálada u vás v divadle? A zkoušíte dál?
Myslím, že ohledně nálady je to dost individuální. Zkoušky jsme na chvilku přerušili, ale už se zkouší Světáci, kteří by měli mít premiéru v prosinci, a znovu se rozjíždějí zkoušky muzikálu Pretty Woman. Když nevíme, kdy před lidi předstoupíme, trošku se vytrácí entuziasmus a práce není cílená na konkrétní termín. Ale pracujeme dál a těšíme se, až se hlediště otevře divákům. Doufáme, že to bude brzo. Chápu, že nejde o žádnou chřipečku, a situaci nezlehčuji, ale jako herec si samozřejmě přeji hrát.

K největším tahákům sezony má patřit právě Pretty Woman, kde ztvárníte hlavní mužskou postavu Edwarda Lewise. Původní říjnová premiéra se kvůli zavření divadel nestihla, takže tímto muzikálem opět lidi do divadla přilákáte?
Doufám, že až to bude opět možné, tak přijdou. Ukázalo se, že divadla nejsou místem, kde by se nákaza šířila. Nerozumím ani zákazu zpěvu. Pokud mají lidé v hledišti roušky, určitě nejsou vystaveni takovému riziku jako třeba v obchodě nebo tramvaji. Pokud bych mohl diváky na něco pozvat, tak právě na tento americký velkomuzikál s fantastickou hudbou Bryana Adamse. Příběh je identický jako ve filmu a na jevišti bychom chtěli dosáhnout stejné, až „pohádkové“ atmosféry.

Diváci vás vídají i ve filmech a seriálech, naposledy třeba v seriálu Slunečná. Natáčíte další díly?
Teď další epizody netočím. V seriálu jsem partneřil s Luckou Benešovou a moje role byla ucelená. Nicméně neumřel jsem, ale ze Slunečné jsem odjel, tak třeba se tam ještě vrátím.

zpět na článek