„Sedím ve stanu, pode mnou je tříkilometrový led a přede mnou asi pětasedmdesát kilometrů k jižnímu pólu. Někdy je ta ledová placka na palici, ale užívám si to,“ informoval v úterý prostřednictvím hlasového záznamu na svém youtubovém kanálu Petr Horký.
Na měsíce plánovanou expedici s cílem dosáhnout nejvyššího antarktického pohoří Vinsonský masiv a jejího vrcholu Mount Vinson, se Horký vydal začátkem prosince. Po dlouhém letu z Evropy do Jižní Ameriky, zdlouhavých kontrolách v Chile a pětidenní karanténě na hotelu v Patagonii se na nejjižnější kontinent opravdu dostal.
„Odbavení se odehrálo v takové garáži nebo hale společnosti, která zajišťuje spojení. Letadlo letělo čtyři a půl hodiny. Počasí bylo parádní, takže jsem krásně viděl. Přistávali jsme na hrbolatou ledovou plochu, to bylo hodně zajímavé, protože jsem poprvé zažil, že se letadlo po zemi pohybovalo smykem,“ popisoval svoje zážitky v audiodeníku Horký.
Polárník měl štěstí na počasí, další dny se nelétalo kvůli mlze. Se skupinou dalších horolezců se pak vydali na vrchol Mount Vinsonu. Dostali se až do nejvýše položeného kempu, ale posledních 800 výškových metrů zdolat nemohli.
„Meteorologové ohlásili bouři, trvat měla pět dní a rychlost se odhadovala na 90 kilometrů v hodině. Ani zkušení horští vůdci v ní nechtěli zůstávat. Sbalili jsme se, zajistili kemp a sestoupili až do základny. Celý další den jsme stavěli sněhové bariéry. Je potřeba děkovat, ne nadávat, protože se klidně vrátím domů, aniž bych vylezl na Mount Vinson,“ vysvětloval Petr Horký závažnost situace.
Potkal nepálskou horolezeckou celebritu
Počasí se ale nakonec umoudřilo až za necelý týden. A na vrchol se Horký a spřátelení horolezci nakonec dostali 16. prosince.
„Cesta nahoru je fakt docela otročina, dřina bez zvlášť krásných zážitků. A já jsem ji šlapal dvakrát. Až vrcholový hřeben a poslední finální půlkilometrová pasáž je nádherná. Navíc jsme měli větrno, nicméně dobrou viditelnost. Já jsem cestou vzpomínal na to, jakou motivaci měl Miroslav Zikmund, když lezl na Kilimanjáro. Prý by tam nevyšel, kdyby před ním nešla krásná Rúth Lányová, do níž byl zamilovaný,“ přidal Horký vzpomínku na nedávno zesnulého českého cestovatele.
Mezi asi třicetičlennou skupinou horolezců, s níž se český režisér a polárník potkal, se setkal s vojákem, který má od mise v Afghánistánu nepohyblivou ruku. Nebo třeba s mužem, který na Mount Vinson vystoupal i přesto, že daroval třetinu jater a ledvinu, aby zachránil dva lidské životy.
Náhodou Horký narazil i na nepálskou celebritu. Nirmal Purdža zdolal za sedm měsíců všech čtrnáct světových osmitisícovek a dokumentární snímek 14 vrcholů, který o cestě natočil, v posledních týdnech okupoval žebříček nejsledovanějších filmů na Netflixu.
„Nimsdai se proslavil fotkou nekonečné fronty lidí pod vrcholem Mt. Everestu. Bývá označován za nejlepšího horolezce dneška, my jsme spolu trávili hodiny a on mi vykládal, jak to všechno začalo. Byl přesvědčený, že to zvládne. A tak prodal dům a všechno, co měl. Přesto neměl víc než 15 procent sumy, kterou potřeboval. I tak se vydal na cestu. Teprve postupně mu během cesty začali přispívat lidé. A až o hodně později si ho všimly velké firmy, které mu s financováním pomohly,“ vyprávěl s ohromením Horký.
Polárník musel dlouho čekat na dobré počasí pro další etapu cesty a pro start k jižnímu pólu.
„Dostali jsme ho jako dárek od Ježíška. Vysvitlo sluníčko, a tak jsme letěli pět hodin na 89. stupeň jižní šířky. Teď už šlapeme po ledové planině k jižnímu pólu, je tu se mnou i Vašek Pištora, tak, jak jsme byli domluvení. Doufáme, že se k cíli dostaneme do čtyř dnů,“ hlásil 28. prosince Horký.
Antarktida ho prý nepřestává fascinovat. Třeba už kvůli tomu, že na některá místa tisíce let nedopadla kapka vody ani sněhová vločka.