Byl nejstarším ze tří synů v rodině tamního městského radního a historické prameny se shodují, že od mládí to byl velmi soucitný hoch, jenž třeba i své vlastní jídlo nosil lidem postiženým morem.
Jeho nejslavnější životní kapitola, po níž je s podivem, že tento výjimečný muž nebyl svou církví dosud ani blahořečen či prohlášen za svatého, se ale odehrála v roce 1645 v Brně.
Tehdy totiž po celé Evropě zuřila třicetiletá válka, v jejímž průběhu si loupeživá a krutá švédská vojska podmaňovala i na Moravě jedno město za druhým. Brala vše cenné, vraždila a vypalovala domy, mlýny, kostely a panská sídla.
Některá města se tehdejšímu veliteli švédských vojsk generálu Lennartu Torstenssonovi sama bez boje vzdala, jako třeba už v roce 1642 Olomouc. Také proto a díky následujícím událostem se pak skutečnou metropolí Moravy stalo Brno.
Hrdinní brněnští obránci
Třebaže totiž dosud neporažená, skvěle vyzbrojená a vycvičená švédská armáda o 30 tisících elitních vojácích měla pocit, že Brno, které poslední zbývalo na cestě k dobytí císařské Vídně, nebude problém, osud rozhodl jinak.
A tak se Brno s necelými 1 500 obránci, z nichž vojáků nebylo ani pět set a víc než dvě třetiny tvořili civilisté, stalo jediným moravským městem, které se Švédům ubránilo.
Kromě toho, že Brnu velel skvělý stratég, francouzský plukovník Louis Raduit de Souches, byl to právě tehdejší rektor jezuitské koleje Martin Středa, jenž měl hlavní zásluhu na udržení morálky a víry hrstky obránců proti několikanásobné přesile po dlouhé a těžké dny švédského obléhání od 13. května do 15. srpna 1645.
„Odhodlání Brňanů k obraně města ve zcela beznadějné situaci se nedá jednoduše vysvětlit,“ soudí publicistka Jana Šilhavá ve svém textu o paladiu neboli ochránkyni Brna v podobě starého obrazu Panny Marie Svatotomské, který Brnu v roce 1356 věnoval císař Karel IV.
„Někteří historikové poznamenávají, že se na obraně města významně zasloužil rektor jezuitské koleje Martin Středa, takže hned po jeho smrti roku 1671 bylo dokonce vydáno veřejné prohlášení primátora a konšelů královského města Brna, ve kterém se podrobně píše o jeho podílu na záchraně města,“ dodává publicistka.
Nadzemská ochrana Brna?
A skutečně, i sám velitel de Souches uvěřil páteru Středovi, že nad městem bdí nejen slavný obraz Madony, ale vůbec nějaká vyšší moc, která Brno nenechá padnout.
Martin Středa
|
„Kdykoliv jsem měl během onoho obranného boje aspoň trochu volnou chvíli od obtížnějších povinností, využil jsem ji k návštěvě otce Martina a k rozhovoru s ním a vždy jsem si od něj odnášel útěchu a vnitřní pokoj,“ napsal v jednom z pozdějších dopisů de Souches a pokračoval: „Obráncům dodávaly sílu vroucí modlitby a vytrvalé posty pátera Středy, takže nepřítel sám nahlédl, že duch města je pevný a nezlomný a že pochází z nadzemské ochrany.“
Náhod, díky nimž Brno odolalo po dlouhé týdny obrovskému náporu nepřítele, bylo až záhadně mnoho. „Nejenže totiž hrstka nezkušených bojovníků dokázala zničit mnoho důmyslných obléhacích věží a bojových strojů, ale také z hradeb pozorovali, jak vydatné přívalové deště zaplavují švédské zákopy, v nichž spousta švédských vojáků utonula. Dvakrát došel obráncům střelný prach, ale císařská jízda se k nim zvenku přes obklíčení beze ztrát probila,“ popisuje Jana Šilhavá tehdejší události.
A o úloze pátera Středy svědčili, jak již bylo řečeno, i brněnští konšelé, přímí účastníci děje: „Nepodléhal panice ani strachu, neúnavně přesvědčoval o nutnosti vytrvat, vedl modlitby i bohoslužby a v obráncích města udržoval odhodlání a bojovou morálku. Obráncům Brna pomáhal nejen modlitbou, ale i svými organizačními schopnostmi.“
„Ve zbrani dal vycvičit i oddíl studentů jezuitské koleje, kteří v počtu asi sedmdesáti lidí odrazili švédské pokusy vniknout do města zazděnou, takzvanou Dřevěnou branou v městských hradbách mezi kostelem svatého Tomáše a jezuitským chrámem,“ píší pamětníci o obětavém boji Středových studentů, kteří město ubránili v prostoru dnešní Rooseveltovy ulice.
Koule se mu dokutálela k nohám
Kritická situace nastala ovšem zejména v poslední den obléhání 15. srpna 1645 na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Kroniky uvádějí, že toho dne „Švédové podnikli současně šest útoků ze všech směrů, město na mnoha místech hořelo a situace byla tak zoufalá, že i sám velitel města Raduit de Souches se bil osobně na hradbách se svými muži.“
Tehdy se podle záznamů brněnské ženy shromáždily v kostele svatého Tomáše, vyzvedly obraz Černé Madony a v procesí jej nosily městem, zpívaly a modlily se. „Jejich snaha byla vyslyšena, užaslí obránci náhle nad městem spatřili zjevení obrazu Madony, která nad Brnem rozprostřela svůj ochranný plášť. Město se ubránilo,“ pokračují vzpomínky, z nichž ty podstatné se týkají i Martina Středy, jenž „byl neustále k vidění na hradbách a nevyhýbal se ani místům, kde zuřily nejtvrdší boje. Povzbuzoval, těšil, pečoval o raněné, sháněl pomoc pro potřebné a vyzýval k odvaze a především k důvěře v Boží pomoc a v přímluvu Panny Marie Svatotomské.“
Poslední kule vypálená Švédy se navíc podle pověstí dokutálela k jeho nohám a zůstala tam neškodně ležet. „Hněvem nepříčetný Torstensson od Brna pak 23. srpna 1645 s ostudou odtáhl,“ dodávají kroniky.
A Brno? Sláva jeho odvážných obránců v čele s velitelem a duchovním obletěla celou Evropu. Páter Středa se dožil konce třicetileté války i všech poct Brna, které jeho osobu ovšem spíše minuly.
Nicméně vztah k Brnu si zachoval tak silný, že když ho při jeho inspekčních cestách provinciála dostihla tuberkulóza, přál si zemřít v Brně. Kde je také od 26. srpna 1649 pochován v kryptě kostela v Jezuitské ulici. Když byl jeho hrob v roce 1876 otevřen, ukázalo se neporušené tělo. Bylo tedy umístěno do prosklené rakve, kde ostatky pátera Středy nalezneme dodnes.