Pochází z východní Asie a má rád teplejší oblasti. Ostatně především proto se problematický a alergenní pajasan žláznatý na jižní Moravě tak intenzivně šíří. S globálním oteplováním bude mnohem hůř, tvrdí odborníci.
Rychlé agresivní rozmnožování zařadilo pajasan do čtyřicítky nejproblematičtějších dřevin světa. V posledních letech se nápadně rozrůstá třeba v národním parku Podyjí a jeho okolí. Zdejší správci se dokonce bojí, že může vytlačit původní duby či habry.
„Dospělý strom za rok vyprodukuje až milion semen, která se snadno šíří větrem na velké vzdálenosti. Tam, kde se pajasan usídlí, je velmi těžké se ho zbavit,“ říká referent pro lesní ekosystémy Podyjí Robert Stejskal. A když takové semeno vyklíčí, za první sezonu vyroste přes dva metry. Dospělý strom sahá až k 25 metrům.
Nejenže vytlačuje původní dřeviny a mění tak celé porosty či malá území, ale hlavně likviduje teplomilné původní, často již ohrožené rostliny.
„A tím, že často vytváří monokultury, snižuje druhovou diverzitu také u hmyzu, který přichází o svoji potravu,“ vysvětluje Luboš Úradníček z Ústavu lesnické botaniky.
Ostatně i proto si strom od amerických ochranářů vysloužil označení Heavenly Tree from Hell, tedy nebeský strom z pekel.
Do českých zemí se nejspíš dostal na přelomu 18. a 19. století, kdy byl vysazen v lesních školkách lednického panství Lichtenštejnů. Už o pár desítek let později strom zplanil, ale v enormním množství se šíří až v současnosti.
V Podyjí je výskyt pajasanu známý přibližně z padesáti lokalit, většinou od Šobesu po Znojmo. „Nejhojnější výskyt registrujeme v okolí železniční trati Znojmo–Nový Šaldorf, úspěšně se šíří ve vinohradech a zahradách. Asi nejmohutnějším pajasanem Podyjí je ten v obci Lukov,“ odhaduje Stejskal.
Roste však i v centru Znojma, pod Mikulášským kostelem či znojemským muzeem.
Dobře vyvinutý kořenový systém stromu pomáhá přežít i v místech s relativním nedostatkem vláhy a nízkou vlhkostí vzduchu.
„Navíc je tolerantní k průmyslovým imisím i zplodinám aut. Proto ho lidé ve městech vysazovali jako okrasnou a rychle rostoucí dřevinu. Šířili jej i proto, že především samčí rostliny jsou vysoce medonosné a poskytují med velmi dobré kvality,“ podotýká Úradníček.
Dnes už za tento strom města ráda nejsou, pajasan je totiž schopný klíčit ve štěrbinách u zdí, schodů i v okapech. Poškozuje tak domy a kořeny nadzvedává chodníky. Ve městech se drží hlavně proto, že je v nich mnohem tepleji než v přírodě.
Nahlas strom, zachráníš krajinu
Pro pajasany rostoucí mimo les platí obecná pravidla – bez povolení je možné pokácet pouze strom do obvodu 80 centimetrů. Na ty větší musí vydat povolení příslušný odbor životního prostředí. A v případě tohoto nebezpečného listnáče je takřka jisté, že to úřad udělá.
Brání se mu i chráněná území, například Pálava už více než desetiletí. Ale ochranáři ho likvidují jen na ohrožených místech, třeba v rezervacích, kde hrozí zarůstání vzácných rostlin.
„Jinde se v krajině spíše snažíme apelovat na vlastníky pozemků, aby tuto invazní dřevinu sami odstraňovali. Určitě by velmi pomohlo, pokud by se podařilo zajistit systémovou finanční podporu na její eliminaci,“ má jasno vedoucí správy CHKO Pálava Jiří Kmet.
Pajasan žláznatýPyl pajasanu je alergenní. Při kontaktu s rostlinou vznikají na citlivější pokožce záněty. Celá rostlina, zejména semena a kůra, je pro člověka slabě jedovatá. Strom hostí řadu škůdců, třeba brouka nebo houbu, kteří se mohou živit domácími druhy rostlin. Má dlouhé složené listy se žlázkou, z níž se uvolňuje typický zápach po myšině. Vedle norka amerického a ryby slunečnice pestré ho Česko hodlá zařadit na seznam nežádoucích živočichů a rostlin Evropské unie. |
V Podyjí aktuálně zjišťují, kde přesně roste. Národní park k tomu nabádá i veřejnost. „Informace, že někomu roste na zahradě nebo ve vinici, zahrneme do probíhajícího mapování výskytu invazních dřevin. Mohou se na nás obrátit i ti, kterým se pajasan vymkl kontrole. Po posouzení na místě navrhneme řešení situace,“ apeluje Stejskal.
Jenže ani likvidace pajasanu není jen tak. Nebezpečí spočívá i v jeho schopnosti zachránit se po pokácení hustým porostem kořenových výmladků. Ty rostou velmi rychle, za jeden rok až do čtyř metrů. Je tak nezbytné potřít pahýl herbicidem, jinak znovu obroste.