„Pobočný koncentrační tábor v Brně, spadající pod Auschwitz III-Monowitz, byl založen s největší pravděpodobností v říjnu 1943 a jeho hlavním úkolem byla dostavba nedokončených budov plánovaného Biskupského gymnázia v Barvičově ulici, které nacisté vybrali jako vhodné pro zamýšlenou Technickou akademii SS a policie,“ vysvětlují vznik a příjezd prvních 251 osvětimských vězňů historici Alexandr Brummer a Michal Konečný v publikaci Brno nacistické.

„Za tímto účelem byla do Brna vlakem převezena početná skupina vězňů z Osvětimi, která měla doplnit pracující vězně ze Špilberku,“ popisují autoři, jak kvůli jazykové bariéře, kterou věznitelé považovali mezi vězni a civilním obyvatelstvem za žádoucí, nacisté do Brna svezli hlavně Poláky a též Němce určené pro vyšší funkce ve vězeňské samosprávě.

„Vězni byli ubytováni přímo v nedostavěné budově, obehnané dřevěným plotem s ostnatým drátem a strážními věžemi,“ líčí podrobnosti historikové.

Konkrétní zabezpečení sestávalo z vysokého dřevěného plotu s několika řadami ostnatého drátu na vrcholu, jímž byl celý areál obehnán. Každých padesát metrů se na vnější straně plotu nacházely zmíněné dřevěné strážní věže. K ubytování uvězněných byly vyčleněny už dříve dokončené místnosti se zamřížovanými okny ve druhém patře.

Kvůli chybějícímu zázemí se i jídlo muselo dovážet ze Špilberku, který tehdy okupanti rovněž zabrali a část používali jako vězení.

„Vězni nesměli přijímat balíky, takže strádali hladem a také velmi špatnými hygienickými podmínkami,“ dokreslují Brummer a Konečný tristní situaci na dnešní adrese Barvičova 85.

8 fotografií

Vězeňský jídelníček zde sestával ráno z trošky kávy, zhruba litru řídké polévky v poledne a znovu kávy a kousku chleba s margarínem večer, k čemuž v neděli přibyl kousek koňské klobásy.

Kromě uvězněných řemeslníků určených k pracím v budově, kde na práce dohlížely české firmy, jež sem posílaly svoje civilní pracovníky, ti nekvalifikovaní upravovali okolní terén, budovali příjezdové cesty a pracovali na kanalizačních výkopech. Což byly vůbec nejhorší práce, protože se zde dělalo za jakéhokoliv počasí a navíc tu neexistovala možnost setkat se s možnými sympatizanty, od nichž by šlo získat aspoň nějaké jídlo navíc. Někteří z místních uvězněných se podíleli také na úpravách hradu Veveří, za války rovněž zabraného okupanty.

Olympionika Váchu zabil zrůdný lékař. Lidi bodal a jehlou kroutil v ráně

„Postupem času byla v areálu zřízena chemická a fyzikální laboratoř, kde se pracovalo na vývoji zbraní, později v táboře vznikla i malá dílna na výrobu radiopřijímačů,“ dodávají historici.

Jistým paradoxem je, že tyto přijímače zkoušel zde pracující vězeň Władysław Sikora, jenž díky tomu občas získal cenné informace zvenčí, jež pak sděloval svým přátelům v táboře.

Šmelina a rány býkovcem

„Podle svědectví přeživších se velitel tábora Oberscharführer Walter obohacoval na práci vězňů také prodejem vyrobených bot a namalovaných obrazů,“ pokračují v popisu zdejší historie dějepisci a dodávají, že kvůli vysilující práci a špatným životním podmínkám se stalo mnoho vězňů práce neschopnými, takže byli odesíláni zpět do Osvětimi, kde je většinou zavraždili.

Pamětníci rovněž vzpomínali na sobotní tresty za sebenepatrnější prohřešky – pět, deset nebo patnáct ran býkovcem – coby oblíbenou kratochvíli prvního zdejšího velitele Gerharda Palitzsche. Toho však sami Němci v listopadu 1943 vystřídali, protože šmelil s kradeným zlatem a měl styk se židovskou vězeňkyní. Po degradaci ho poslali na frontu, kde padl.

Podle dobových svědectví se několika vězňům podařilo navázat kontakt se zaměstnanci českých firem, jež dokončovaly zdejší interiéry.

Pamětní deska na budově Biskupského gymnázia v Brně.

„Přeživší vězni vzpomínali zejména na inženýra Kavana a malíře Horáka, kteří jim nosili jídlo, knihy a sdělovali důležité informace o průběhu války, a též na kamarádskou pomoc Čechů vězněných na Špilberku,“ upřesňují Brummer a Konečný.

V květnu 1944 byla většina vězňů nakonec vrácena do Osvětimi a v Brně jich zůstalo jen šestatřicet. „Protože budovy Akademie byly z větší části dostavěné, pracovní činnost tábora se zaměřila na výrobu plechových beden pro transport munice a opancéřovávání raketových střel,“ přibližují historici poslední týdny zdejšího koncentráku, v němž došlo k částečnému zlepšení podmínek, především ovšem kvůli co nejlepším pracovním výkonům vězněných.

V polovině dubna 1945 byl tábor evakuován, pracovníci Akademie s vybavením laboratoří, dozorci i vězni odjeli vlakem přes Rakousko do Bavorska. „Jejich cesta skončila v továrně u vesnice Bergen, kde byli vězni 3. května 1945 osvobozeni americkou armádou,“ uzavírají Brummer a Konečný.

Udušená dívka, granát v kuchyni i poprava kvůli měřáku. Senioři vzpomínali na válku

Ačkoliv měli být zbylí vězni popraveni, důstojník, jenž je převážel, rozkazu neuposlechl a oni mohli po válce přinést svá svědectví.

„Osvětimský“ koncentrák v Brně prošel po květnu 1945 dalšími turbulencemi zapříčiněnými komunistickým režimem. Biskupství tu sice místo semináře zřídilo krátce po válce gymnázium, jenže noví, tentokrát rudí mocipáni budovu opět zabrali. Umístili sem Vojenskou akademii a pak na dlouhá léta stavební fakultu.

Teprve po listopadu 1989 se Biskupské gymnázium mohlo do svého sídla opět vrátit. Dodnes zde válečné časy připomínají bezpečnostní dveře s německým nápisem na půdě školy a také dvojjazyčná pamětní deska v jejích společných prostorách.