Raubíři spolu s dětmi bez rodiny? Stát to nerozlišuje, kritizuje ombudsman

  16:18
Společná právní úprava ústavní a ochranné výchovy z roku 2002 podle ombudsmana v praxi nefunguje. V zařízeních se totiž setkávají děti, o které se nemá kdo starat, s těmi, které za sebou mají trestnou činnost. Personál těchto zařízení se kvůli absenci podpory ze strany zákona snaží hledat náhradní řešení, ta však mnohdy zasahují do práv dětí.

ilustrační snímek | foto: Václav JanoušMAFRA

„Společná úprava ústavní a ochranné výchovy a jejich nedostatečné rozlišování v rozhodování soudů znamená v praxi velký problém. Ačkoli zhruba 85 procent dětí z našeho zařízení páchá trestnou činnost, ochrannou výchovu má jen 22 z nich. Ostatních 70 dětí je v režimu ústavní výchovy. Je pak obtížné jim vysvětlovat, proč mají jiný režim a podmínky pobytu,“ ilustruje situaci Rudolf Jakubec, ředitel Výchovného ústavu a dětského domova se školou Děčín v Boleticích nad Labem.

Série návštěv v osmi domovech a ústavech zaměřených na děti s ochrannou péčí a na ty se závislostmi, které od roku 2019 provedli odborníci Kanceláře ombudsmana, potvrdily, že současný systém neumí reagovat na potřeby dětí, které soudy svěřily do péče státu. K těmto potřebám přitom není možné přistupovat univerzálně.

„Aktuální předpisy mezi dětmi s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochrannou výchovou téměř nerozlišují, a to ani v oblasti výchovných a vzdělávacích metod a nástrojů, ani v oblasti jejich práv a povinností. Ve snaze poskytnout dětem adekvátní péči jsou zařízení mnohdy nucena hledat náhradní řešení, která však nemají oporu v zákoně. Zařízení se tak pohybují na jeho hraně, případně dokonce za ní,“ vytýká současnému uspořádání zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.

Ústavní a ochranná výchova

  • Ústavní výchova je jinou formou péče o dítě. Rozhoduje o ní soud v opatrovnickém řízení. Může ji nařídit, pokud je vážně ohrožený nebo narušený tělesný, rozumový či duševní stav nebo řádný vývoj či výchova dítěte. Případně musí existovat vážné důvody, proč nemohou jeho výchovu zabezpečit rodiče. Jde o nejzazší řešení, ke kterému je možné přistoupit pouze, pokud nebylo možné péči o dítě zabezpečit jiným způsobem, například svěřením do péče blízkých či pěstounů. V ústavní výchově vyrůstá v Česku přibližně 6 500 dětí.
  • Ochranná výchova je druh trestní sankce. O jejím uložení rozhoduje soud pro mládež. Může ji za spáchané provinění uložit mladistvému, pokud není náležitě postaráno o jeho výchovu a tento nedostatek není možné odstranit, případně jeho dosavadní výchova byla zanedbána, nebo prostředí, v němž žije, neposkytuje záruku náležité výchovy. Soud může uložit ochrannou výchovu také dětem mezi dvanácti a patnácti lety, které spáchaly trestný čin, za který dospělým hrozí výjimečný trest. Vyžaduje-li to zájem mladistvého, může soud ochrannou výchovu prodloužit do dovršení jeho devatenácti let, což lze i u ústavní výchovy. Ochrannou výchovu má v Česku uloženou přibližně 120 dětí.

Ombudsman tak po ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) požaduje přípravu nového zákona, který bude oba druhy výchovy oddělovat. Ústavní výchova by měla být nástrojem rodinného, potažmo občanského práva, zatímco ochranná výchova nástrojem práva trestního.

Pracovníci v ohrožení života

Současná právní úprava opomíjí i pojem agrese, kvůli čemuž v zařízeních nezřídka dochází k excesům. Na jedné straně si pracovníci nejsou jistí, co přesně si k dětem mohou dovolit, a jsou tak příliš mírní. Na druhé straně naopak může docházet k používání způsobů, které už jsou za hranicí.

„Zvláště v zařízeních pro děti s extrémními poruchami chování se pedagogičtí pracovníci dostávají do situací, kdy jsou v ohrožení života. Práce s agresí je téma, kterému se není možné dále vyhýbat,“ upozorňuje Jakubec.

Právě péče o děti s extrémními poruchami chování není podle ombudsmana dostatečně upravena a postrádá jasnou koncepci. MŠMT by podle něj mělo takovou koncepci vypracovat a upřesnit obsah této péče spolu s pravidly pro diagnostiku a pravidelné přezkoumávání, jestli má dítě ve specializovaném zařízení setrvávat.

Převýchova jako z hororu. Děti v ústavu bili, drželi na samotce i týrali zimou

„Může se stát, že nálepku ‚epcho‘ (dítě s extrémními poruchami chování) dostane jakékoliv dítě s výchovnými problémy. To pak pro něj samozřejmě má vážné následky, například v podobě přísnějšího režimu v zařízení a větších zásahů do jeho osobní svobody,“ vysvětluje právnička Adéla Frédy z Kanceláře ombudsmana.

Na podobné problémy naráží také ústavní péče o děti ohrožené závislostí. Není totiž jasné, jak by měla vypadat a čím by se měla lišit od péče v běžných zařízeních. Navíc v zařízeních nemohou pracovat zdravotníci, například adiktologové.

„Narážíme zde na prolínání dvou resortů – školského a zdravotnického – které není vůbec dořešené. Obecně platí, že ústavní zařízení spadají pod školství, a ty jako takové nemohou zaměstnávat zdravotnické pracovníky. Jejich péče je přitom v případě dětí se závislostními problémy pochopitelně naprosto klíčová,“ popisuje právník Kanceláře ombudsmana Štěpán Jílka.

Chybí navazující služba

Ten podotýká, že některá zařízení potřebného adiktologa zaměstnávají například na pozici pedagogického pracovníka, aby zajistili jeho trvalou přítomnost u dětí a nemuseli je posílat do ambulancí mimo zařízení. To nicméně vede k tomu, že zařízení „odpadne“ potřebný pedagog.

Děti se závislostmi navíc bývají v rámci péče izolovány od škodlivých vlivů, ale neexistuje služba, která by na ústavní pobyt navazovala, nebyla tolik omezující a učila děti v jejich původním prostředí negativním vlivům odolávat. „Narážíme na nedostatek služeb, které by dětem po odchodu z našeho zařízení poskytovaly následnou adiktologickou a terapeutickou podporu,“ přibližuje praxi ředitelka Výchovného ústavu Žulová Dagmar Bakešová.

Rodiče nejsou schopni unést, že selhali, říká šéf dětského domova

Ukočírovat kolektiv složený z dětí vyžadujících odlišný přístup je pro pracovníky v zařízeních podle Schorma náročné samo o sobě. Nízký počet pedagogických pracovníků pak situaci ještě ztěžuje. Zejména u dětí s extrémními poruchami chování nebo u těch, jimž byla uložena ochranná výchova, představuje nízký počet odborného personálu bezpečnostní riziko. A to pro personál i samotné děti.

Ty kromě toho potřebují specializovanou péči s ohledem na povahu svých obtíží, kterou jim zařízení nedokážou bez odborníků zajistit. „V zájmu umožnění adekvátní individuální péče a zajištění bezpečí je současně nutné snížit počty dětí tak, aby jich v jedné skupině bylo maximálně čtyři až šest, Zvláště pak v zařízeních pro děti s vysoce specifickými potřebami,“ oznamuje Bakešová.

Podle MŠMT je jednou z cest ke zlepšení nastavení multioborové spolupráce a vytváření týmů složených z odborníků z pedagogické, sociální, terapeutické a zdravotnické oblasti.

„Cílem je vytvořit takové modely péče, které přesně nastaví rozsah poskytovaných služeb a tým podle toho, pro jakou skupinu dětí budou určeny. Jedná se například o model pro adiktologickou péči, model péče pro nezletilé se závažnými psychiatrickými onemocněními či pro děti páchající závažné kriminální chování. MŠMT aktuálně připravilo projekt na vytvoření modelu péče pro děti s ochrannou výchovou,“ informovala mluvčí ministerstva Tereza Fojtová.

Autor: