„Směny byly dlouhé dvanáct hodin. Část z toho připadala na čekání, ale větší část dne jsme trávili na výjezdech za pacienty okresů Hodonín, Břeclav, Vyškov, a dokonce i Brno,“ vypočítává epidemiologická sestra Dana Kremlová.

V odběrovém voze jezdila spolu se záchranáři od poloviny března do předminulého týdne. Když byla jižní Morava vybrána coby „testovací“ region pro systém chytré karantény, o odběry v místě bydliště se začala starat armáda. Vůz z Kyjova se však v případě potřeby může do systému znovu zapojit.

Koronavirus v Česku

Sama Kremlová strach z nákazy nepociťovala. „S rizikem nákazy se do jisté míry počítá, ale strach jsem neměla. Spíš než práce jsou ‚úmorné‘ podmínky, ve kterých se pracuje. Například v chladných dnech je to nepříjemné, protože pod ochranný oděv není možné se přiobléct,“ dává postřeh z vlastní praxe.

Do terénu vyjeli zhruba stopadesátkrát. Běžný odběrový den začínal zavoláním od dispečera záchranky.

„Ohlásili nám, kde nás čeká první pacient. Sanitkou jsme pak vyráželi na místo. Ještě během cesty jsme s pacientem telefonovali a domlouvali se na podrobnostech odběru,“ líčí sestra.

Do ochranných obleků se s kolegy „soukala“ až před domem, v němž na ně čekal pacient. „Výtěr se provádí na zápraží domu. Jde to rychle. Uloží se vzorek, všichni se odstrojí a dispečink už hlásí dalšího pacienta,“ dodává.

Na rozdíl od zdravotníků v nemocnicích, kteří v ochranných oblecích a dalších pomůckách tráví i několik hodin v kuse, zůstávala Kremlová ve „skafandru“ pouze chvíli. „Díky tomu to nebylo tak zlé. Nepříjemná byla spíš pozornost okolí, když nás lidé na ulici zahlédli,“ srovnává.

Kromě okukování se však s žádnými přehnanými reakcemi sousedů nebo lidí v okolí nesetkala. A pacienti, kteří na ohlášený odběrový tým čekali, byli podle Kremlové vstřícní a nápomocní. Čekali, že jim tým pomůže.

„Příjezd záchranky a pohyb ‚zakuklence‘ samozřejmě budí pozornost. Většinou ale celou akci lidé sledují zpovzdálí. Někdy je však dokonce nutné zvědavce požádat, aby odešli kus dál, chceme aspoň trochu chránit soukromí odebíraných,“ podotýká Kremlová.

Na jiný nešvar upozornil primář urgentního příjmu bohunické Fakultní nemocnice Brno Martin Doleček, který odebírá stěry ve speciální stanu poblíž nemocnice. „Volají nám často lidé, kteří by se k nám mohli dopravit sami, ale přesto chtějí, aby za nimi někdo dojel domů. Nejsou solidární třeba s imobilními pacienty, kteří výjezd sanitky doopravdy potřebují,“ zkritizoval Doleček.

Tyto problémy už však od začátku dubna Kremlová řešit nemusí. Ona i její kolegyně se vrátily k běžné práci na svých odděleních.

„Jako epidemiologická sestra pomáhám s nastavením režimových opatření v souvislosti s koronavirem, konzultuji s jednotlivými odděleními, jak postupovat a podobně. Chodím také provádět vstupní třídění pacientů na bránu nemocnice,“ vyjmenovává.

Na odpočinek není čas

Sama Kremlová při ohlédnutí za nabitými týdny oceňuje hlavně možnost zapojit se do pomoci lidem v okolí. „Těší mě pocit, že jsem se mohla aktivně zapojit v době, která si to žádá,“ hodnotí.

Dobrou náladu si předávaly s kolegyněmi navzájem. Kremlová nedá dopustit ani na řidiče záchranky, kteří s ní každý výjezd absolvovali.

„Bez jejich přístupu by to neprobíhalo tak hladce. Také bych ráda poděkovala kolegyním z odběrového týmu za kolegialitu, předávání informací a praktických postřehů,“ vyzdvihuje sestra.

Na plné zrelaxování a odpočinek však v těchto dnech není příliš času.

„Odpočívám málo. Navíc doma většinu z nás čeká druhá směna. Udělat úkoly do školy s dětmi, vaření obědů a postarání se o celou domácnost,“ popisuje denní rutinu Kremlová.