Brněnské nádraží je pro lidi, ne pro vlaky, líčí vizi nizozemští architekti

  10:40
Česky umí s obtížemi pozdravit, v Brně byli jen párkrát. Přesto jsou to právě nizozemští architekti, kdo dá podobu novému brněnskému nádraží a ploše, která propojí centrum města s budoucí čtvrtí.

Tým nizozemských ateliérů Benthem Crouwel Architects a West 8 ve svém návrhu brněnského nádraží pracoval s hrou světel a budovu spojil pohledem na Petrov s historickým centrem města. Pascal Cornips z první zmíněné společnosti (vlevo) i Martin Biewenga z druhého ateliéru věří, že jednou na novém nádraží sami vystoupí z vlaku. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Spojený tým ateliérů Benthem Crouwel Architects a West 8 vyhrál soutěž o podobu klíčové stavby a jejího okolí. Architekti Pascal Cornips a Martin Biewenga v rozhovoru pro MF DNES mluví i o tom, že nádraží není budovou pro vlaky, ale pro lidi.

„Navrhovali jsme ho tak, aby mělo budoucnost,“ říkají.

Byli jste v Brně ještě předtím, než byla vypsána architektonická soutěž?
Martin Biewenga:
Ne. A i po vypsání soutěže jsem se tu byl podívat jenom jednou. Poznával jsem město, to je nutné před navrhováním čehokoli a kdekoli. Musíte pochopit, jaké to místo je, jací jsou lidé a jejich příběhy. Jel jsem poznávat krajinu, ale pak do toho vstoupila pandemie a dál už to nebylo možné. Všechny týmy to pocítily.
Pascal Cornips: Naštěstí jsme dostali videa, která nás provázela místem. Ale tentokrát jsme více studovali různé materiály, než procházeli krajinu.

Byla to tedy větší výzva?
Cornips:
Ano, ale zároveň nám to pomohlo soustředit se. Stává se, že vás na místě zaujme jedna konkrétní, třeba problematická věc a uzme si nejvíce pozornosti. Když studujete mapy a celou strukturu z papíru, máte mnohem větší nadhled.

Teď, když jste v Brně, jste se byli podívat na stávající budovu nádraží? Co si o ní myslíte?
Cornips: Stala se příliš malou. Cestujících přibylo, ta budova jednoduše není stavěná pro dnešní dobu. A už není tak bezpečná, je obtížné se orientovat uvnitř i venku.

Vedly se rozsáhlé diskuse o tom, zda postavit nádraží v lokalitě u řeky, nebo pod Petrovem, blíže centru. Dokážete si představit, že byste navrhovali nádraží na menším prostoru?
Biewenga: To nebyl náš úkol. Ale já těm diskusím rozumím. Stávající poloha nádraží je pohodlná, na dosah od centra. Pro mnoho lidí je asi nová poloha u řeky příliš vzdálená. Ale to je jen zdánlivé, zatím je totiž ta oblast velmi neatraktivní. Poloha je zvolená chytře, je to dobrá příležitost pro Brno, aby se obnovilo a rozrostlo. A to velmi blízko historického centra. Myslím, že se to bude dobře snoubit.
Cornips: Nádraží navíc zajistí, že oblast se stane živou čtvrtí. Nebude to jen periferie s byty, ale opravdu část města pro lidi a život.

Máte za sebou návrhy nádraží v Haagu či Rotterdamu, takže vás Kancelář architekta města Brna přímo vyzvala k účasti. Plynuly z toho nějaké výhody?
Cornips: Je vždy pěkné dostat pozvání, ale stejně musíme projít stejnými kritérii jako ostatní. Zúčastnili bychom se i bez pozvání. Měli jsme zájem, kapacitu, čas i zkušenost a zadání nám opravdu sedělo.

Může se zdát zvláštní, že vyzvaný tým nakonec vyhrál.
Cornips: Soutěž je po celou dobu anonymní. Porota neví, že návrh, který jsme odevzdali my, byl od vyzvaného týmu. A do finální čtyřky se z vyzvaných týmů dostal jeden.

Tedy vy. Taky jste z finalistů jediní, kteří neměli ani jednoho Čecha v týmu. Limitovalo vás to?
Cornips: Nemyslím si, že by nás to ochudilo. Už jsme pracovali v Praze, takže kulturní prostředí země, samozřejmě ne Brna, jsme znali.
Biewenga: Jenže při tvorbě návrhu je důležité pracovat s místními, rozumět jejich potřebám. A taky způsobu, jakým se chovají. Takže teď velmi dychtivě očekáváme, až se toto všechno dozvíme a zapracujeme do lepší verze našeho návrhu.

Takže vítězstvím v soutěži vaše práce nekončí?
Cornips: To rozhodně ne, naopak. Naši vizi a představu pro celou oblast ohodnotila porota jako nejlepší plán. Teď si musíme sednout s jednotlivými odborníky a ujistit se, že všechny požadavky a potřeby budou naplněny. Že to prostě do budoucna bude fungovat. Musíme to řešit s lidmi z dopravního podniku, ze Správy železnic, politiky z Brna a dalšími. Nestačí si psát poznámky, musíme si to ukázat a vzájemně se plně pochopit.

Inspirovala vás katedrála na Petrově, historický viadukt, pavilon A na výstavišti. Porota ocenila návaznost na funkcionalistické stavby ve městě. Můžete mi o té inspiraci říct trochu víc?
Biewenga: Navrhovali jsme budoucnost pro obrovskou, ale dnes prázdnou oblast. Jsou tam nějaké budovy a koleje, řeka. Takže částečně inspirace vycházela z návrhu územního plánu pro ještě neexistující čtvrť. Bylo těžké si to představit a přizpůsobit se budovám, které jsou zatím jen na papíře.
Cornips: I proto jsme chtěli, aby nádraží bylo novým centrem. Nejen místem pro cestování. Brno má krásnou architektonickou minulost. Důležitý je i význam, jaký budovy mají. Velké prostory v katedrále, geniální pavilony výstaviště, kupole. To vše je zkombinované a k tomu odkazujeme. Chceme, aby tam lidé chtěli trávit čas.

Věříte, že v novém nádraží budete jednou sami stát? Přece jen, postavit nové nádraží chtělo Brno už téměř před sto lety.
Oba: Ano.

V Česku něco postavit, dokončit a uvést v život trvá velmi dlouho. Projekty jsou napadány, stavby se odkládají nebo přerušují. Někteří lidé nevěří, že by se to vůbec mohlo povést.
Biewenga: Už jsme se několikrát potkali s lidmi z vedení Brna i Správy železnic. Všichni jsou odhodlaní to realizovat, vynakládají veškeré úsilí. Nejen protože je čas to udělat, ale protože je to nezbytné pro město i infrastrukturu, aby se zlepšila kvalita dopravy. Je tam ten správný tlak. Už jsme nádraží dělali, je to velké sousto, ale je to uskutečnitelné. Dokonce i v Česku.
Cornips: Ten trik je v tom, navrhnout něco, čeho je možné dosáhnout. Všichni musí souznít s ambicí, ale ta musí být realizovatelná. Ostatně právě na trať půjde nejvíce peněz, to vyplývalo už ze zadání.
Biewenga: Ale nejsme naivní. Víme, že je tu mnoho pochybností. Jenže nádraží nebude stát o samotě. Je to součást vládního programu na modernizaci železnic, s vidinou vysokorychlostních tratí. To nám dává tu jistotu.

Rychlovlaky, to je na dlouhou diskusi. Zatím jsou v nedohlednu.
Biewenga:
Ano, je to ambiciózní. Ale taky velká příležitost pro Brno i Prahu, aby se napojily na zbytek Evropy. Až bude nádraží stát, za deset nebo patnáct let, bude do vysokorychlostní sítě pasovat.

Nejen nové nádraží, za 50 miliard Brno postaví celý uzel a zvelebí stanice

Co ze zadání vás limitovalo?
Biewenga: Jednoznačně množství veškeré dopravy, která má na nádraží přístup. Brno má hodně autobusů, to nás zaskočilo. Ale pochopili jsme to, nejsou to jen městské spoje, ale i regionální a dálkové. Bylo důležité navrhnout to z pohledu člověka procházejícího nádražím. Klíčová je zóna pro pěší a cyklisty, která vede pod kolejištěm.
Cornips: Zadání je celé o dopravě, kde mají stát jaké zastávky. Ale nádraží je budova pro lidi. A tak jsme ho tvořili tak, aby se v něm lidé snadno orientovali.

Neumístili jste autobusový terminál pod povrch, jak se původně plánovalo. Proč?
Cornips: Pomáhá to s přirozeným nalezením cesty. Když lidé rozumí tomu, jak nádraží funguje, aniž by museli číst cedule, je to jednodušší. Nejsou ve stresu. Dokonce i ti, kteří na nádraží zavítají úplně poprvé.

Co říkáte na návrhy soupeřů?
Biewenga:
Byli jsme na ně strašně zvědaví. (oba se smějí) Půl roku velmi intenzivně pracujete na návrhu, přijdete s řešením, ale to ostatní taky. Zajímá vás to. Všiml jsem si, že hodně z nich navrhlo dlouhý most a právě autobusovou dopravu umístili pod trať. My ne. 

Většina týmů také do návrhu zahrnula spojnici mezi nádražní budovou a Petrovem. I ve vašem návrhu lidé vycházejí zpod oblouků haly a dívají se přímo na Petrov. Proč to bylo důležité?
Biewenga: Centrum je mnohem výš než budoucí nádraží. A na samém vrcholu je katedrála. Vidíte ji skoro odevšad. Když přijedete do stanice, zahlédnete ji a víte, že jste v Brně.
Cornips: Vznikne velký bulvár, který směřuje od nádraží do centra. Tím se nová a historická část propojí. Vstupní hala je protipólem Petrova, vedou spolu dialog. Je to nejen o pohledu, ale i pocitu a taky uvítání do atmosféry města.