V roce 1989 to představení viděl v Londýně. A od té doby si nepřál nic jiného, než muzikál Les Misérables (Bídníci) uvést na brněnské scéně. „Byl jsem úplně omráčen. Tenkrát to byl takový blesk do mých představ, jak má hudební divadlo vypadat,“ vzpomíná ředitel Městského divadla Brno (MdB) Stanislav Moša, který nyní veleúspěšné dílo vrací ve své režii na Hudební scénu. „Hlavním tématem je svoboda a boj o ni,“ připomíná před sobotní premiérou.
Příběh o propuštěném galejníkovi Jeanu Valjeanovi, jeho neúnavném pronásledovateli policejním komisaři Javertovi či malé osiřelé Cosette, který stvořil Victor Hugo, zde mohli diváci vidět již v roce 2009. V pěti letech na Lidické odehráli více než 130 repríz.
Moša tehdy vyhlížel ideálního představitele role, kterou ve filmové verzi ztvárnil Jean Gabin. Čekal, až mladíček Petr Gazdík „vyroste“. „Jen co se ze svého jinošství vyklubal do postavy, která mohla hrát i velmi zestárlého Jeana Valjeana, jsme požádali londýnskou agenturu o udělaní práv a tu inscenaci jsme uvedli,“ ohlíží se režisér. A Gazdík ve svých 34 letech získal cenu Thálie.
Je namístě zmínit, že získat tento muzikál není jen tak. Například na velkou kreativitu při tvorbě plakátu je nutno zapomenout, musí na něm být původní „holčička“. Svůj poklad si totiž majitelé práv pečlivě střeží.
O tom se mohli přesvědčit už v roce 1992 v Praze, kde byli muzikáloví Bídníci v překladu Zdeňka Borovce uvedeni u nás poprvé, a to v Divadle na Vinohradech. Představení nabité hvězdami jako Lucie Bílá, Helena Vondráčková, Jiří Korn či Karel Černoch se hrálo jen pět týdnů. „Šlo o první velký muzikál, který se dostal do Československa,“ říká dramaturg Miroslav Ondra.
Podle smlouvy museli na Vinohradech uvést takzvanou First class version, tedy v podstatě přesnou repliku londýnské inscenace. Jako supervizor byl angažován hudebník Zdeněk Merta. Ten Mošovi vyprávěl, jak do Prahy přijel čtrnáct dní před premiérou na kontrolu producent a držitel práv Cameron Mackintosh. A na jeho příkaz se muselo první představení o týden posunout.
„Tady jste něco změnili, tady jste něco změnili... Musí to vypadat tak, jak jsme vám poslali na videu, jinak to prostě nepustím,“ reprodukuje Moša slova divadelního mága z Londýna.
U Bídníků jsem usnul, přiznal Jiří Korn. Před 30 lety okouzlili Prahu![]() |
Výsledek byl podle něj ohromující. „Byl jsem fascinován, jaké úrovně kolegové z Prahy dosáhli. Lucie Bílá byla úžasná, stejně tak pan Korn,“ vybavuje si Moša. Jak přiznává, na představení se díval s velkou pokorou, ale zároveň i smutkem. „Hrálo se to jen pět neděl. Byl jsem tam druhý týden uvádění a v hledišti nás sedělo šedesát. Já se klepal do hlavy a říkal si: Kde je české obecenstvo? Proč tady všichni nejsou svědky tohoto úžasného momentu? “ líčí Moša.
Teprve poslední, pátý týden bylo na Bídníky v Praze vyprodáno a na černém trhu se vstupenky prodávaly za pět tisíc korun. Všichni je najednou chtěli vidět. Ale měli smůlu, produkce skončila. Později se Bídníci do Prahy vrátili pod produkční značkou GOJA, ale na úroveň Vinohrad už nedosáhli.
Téměř dvoumetrový tenorista
Famózní úspěch je nicméně v roce 2009 čekal v Brně. A MdB se teď chystá jej oprášit. Laťka je přitom vysoko.
Do role Jeana Valjeana se vrací Thálií ověnčený Gazdík. „Už se třesu na další,“ vtipkuje čerstvý padesátník a současný šéf muzikálového souboru MdB. A vážně dodává: „V této zemi je spousta nádherných výkonů, které ještě nikdo neocenil, takže bych se divil, kdybych byl oceněn dvakrát. To myslím není nutné.“
Žádných „přepadovek“ z Londýna se nyní v Brně bát nemusejí. „Podle smlouvy musíme jet podle naší verze z roku 2009. A mohli jsme udělat nějaké kreativní záležitosti,“ přibližuje Moša. Klid mu dodává ujištění, že jeho verzi považují v Londýně za jednu z nejpovedenějších vůbec.
V brněnském divadle si počkali na Bídníky a vyplatilo se jim to |
„Byli jsme s Petrem Gazdíkem pozváni na 25. výročí první premiéry. Hlavní producent Mackintosh nás vzal do londýnské O₂ arény, kde se sešli na pódiu Valjeanové z celého světa. A musím říct, že už tehdy mezi nimi Petr dominoval,“ vypráví Moša s vysvětlením, že jde o roli tenorovou a tenorové dispozice mají většinou zpěváci menšího vzrůstu. „Když Mackintosh viděl Gazdíka v jeho výšce (192 cm – pozn. red.), téměř omdlel blahem,“ dodává s úsměvem.
Úspěšná inscenace se měla na brněnskou Hudební scénu vrátit už při oslavách jejích 20 let v roce 2024. Jenže v té době Bídníky uváděla pražská Pyramida, takže se muselo počkat a diváci místo toho dostali Čarodějky z Eastwicku.
Jak už bylo zmíněno, návštěvníky čeká verze z roku 2009. Nepůjde však o přesnou kopii. Velké proměny nastaly hlavně v hudebním aranžmá. „Ty písničky jsou velmi známé. Máme šest hlavních motivů, na nich je mistrně vystavěná celá formálně vzato opera, protože zazní pouze zhruba půl mluvené věty. Vše se zpívá,“ odhaluje autor hudebního nastudování a dirigent Dan Kalousek. Komornější aranžmá pro 21 hráčů je podle něj nesmírně náročné.
Stejní rivalové jako před lety
V kostymérně visí téměř 300 kostýmů z dílny Andrey Kučerové. „Ti, co zrovna nejsou na jevišti, se převlékají. Logistika neumožňuje přílišné improvizace,“ nastiňuje Moša s tím, že se v tomto případě naplno využily veškeré moderní technologie, kterými Hudební scéna disponuje.
Scénu pro představení vyrobil Christoph Weyers. Na jevišti se představí celkem 36 herců. „Když mi režisér dal před 17 lety důvěru, byl jsem nejen velmi mladý, ale také sebevědomý. Vůbec mě nenapadlo, že by s tou rolí mohl být nějaký problém,“ vzpomíná Gazdík. Jeana Valjeana hrál i v jiných uvedeních, takže se ho „drží“ už téměř 20 let. „Dnes se musím fyzicky víc připravovat na to, co dřív bylo jako lusknutím prstu,“ přiznává. K alternaci v roli galejníka je připraven Lukáš Janota.
Gazdíkovým úhlavním protivníkem bude znovu Lukáš Vlček v roli policisty Javerta. „Tehdy mi bylo 28 let. Technika se posunula dál, dnes se musím víc připravovat, ale pohled na tu postavu mám stejný,“ popisuje v současnosti jedna z opor Národního divadla Moravskoslezského, která v Brně hostuje. Pro Vlčka je to už třetí nazkoušení, Javertem byl mimo jiné v 80 představeních na Nové scéně v Bratislavě, kde zpíval ve slovenštině. Spolu s ním se v této roli představí Dušan Vitázek.
Jsi jako můj táta. A ty můj syn, notují si hlavní tváře jubilujícího divadla![]() |
Postavu Fantine ztvárňují Ivana Vaňková, Andrea Zelová nebo Svetlana Janotová, proradným Thénardiérem jsou Aleš Slanina nebo Robert Jícha, něžnou Cosette hrají a zpívají Esther Mertová nebo Barbora Slaninová, v milujícího Mária se promění Jakub Mauer nebo Libor Matouš. Známou píseň samotářky si jako Eponine střihnou Kristýna Daňhelová, Dagmar Křížová nebo Lesana Krausková.
Ceny vstupenek jsou na současném maximu, které v MdB činí 980 korun. „Podepsali jsme mimo jiné smlouvu na určitý počet představení,“ uvádí Moša s tím, že letos se jich má uskutečnit 70.
To mu však starosti nedělá. Během dvou hodin byl vyprodaný celý leden, na únor následovala stejná vlna diváckého zájmu. „Budeme to hrát, jak dlouho to půjde. A předpokládám, že přesáhneme 150 repríz,“ věří Moša a hlásí: „Neříkám, že bude ta inscenace extra lepší než před 17 lety, ale bude setsakramentsky dobrá!“
Muzikál ověnčený rekordyLegendu, která se postupně svojí popularitou vyrovnala románové předloze Victora Huga, stvořili Claude-Michel Schönberg a Alain Boublil. Roku 1980 byla uvedena v pařížském Palais des Sports v režii Roberta Hosseina, slavného představitele hraběte Joffreyho de Peyrac v nesmrtelné sérii o Angelice. Celosvětový úspěch muzikálu však zařídil až zkušený producent Cameron Mackintosh, který zavětřil potenciální hit a začal s autory předlohu dál rozvíjet. „Vylepšený“ muzikál uvedl na West Endu v Londýně, kde se potvrdilo Mackintoshovo vizionářství a z díla se stal skutečný trhák. V roce 1987 byli Les Misérables uvedeni na Broadwayi v New Yorku. Dostupné údaje:
Zápisy v Guinnessově knize rekordů:
|

