V přírodní rezervaci řádili motorkáři. Jde o dědictví komunismu, míní šéf lesů

  16:10
Skupinu, která dováděla na krosových motorkách, přistihl před několika dny lesník v přírodní rezervaci Jelení skok poblíž Adamova na Blanensku. Když se čtveřici, kterou natočil na mobil, snažil upozornit na nelegální počínání, dočkal se vulgární odpovědi. Podle správce lesa mohou podobní narušitelé ohrozit vzácné živočichy a způsobit další škody, ochránci porostů však na ně jsou většinou krátcí.

Zaměstnanec Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, který spadá pod brněnskou Mendelovu univerzitu, byl zrovna v honitbě na lovu, když zaslechl řev motorů. Vyběhl proto na kopec, za nímž spatřil a natočil čtveřici lidí řádících na motokrosových strojích.

„Když se je snažil oslovit, vulgárně ho poslali někam a odjeli. Oni moc dobře vědí, že dělají nelegální věc. Ale pěšky nemáte šanci je chytit a vystřelit na ně nemůžete, nejsme na Divokém západě,“ sděluje ředitel zmíněného lesního podniku Tomáš Vrška.

Lesníci jsou podle něj v podobných situacích takřka bezmocní. „Vetřelci mají na hlavách helmy, nemají žádné espézetky. S policií máme na lokální úrovni dobré vztahy, ale máme vyjasněné, že v takovémto případě nemá cenu ji volat,“ podotýká Vrška.

Ničíte les, vytkli motorkářům dělníci. Jezdec jednomu z nich přejel nohu

Od „načapaných“ motorkářů předtím, než odjeli, prý zazněla poznámka, že les je pro všechny. To však Vrška uvádí na pravou míru. „Les má vždycky nějakého vlastníka. Jeho užití k rekreaci je ze zákona povoleno všem občanům, ale zároveň platí zákazy některých činností. Mezi nimi i vjíždění s motorovými vozidly, to je možné pouze se souhlasem vlastníka k provádění lesnických činností. Tohle bylo navíc v rezervaci, takže je třeba také souhlas orgánu ochrany přírody,“ upozorňuje ředitel.

Motorkáři dovádějící mezi stromy nejsou žádná výjimečná záležitost. „Ale nedovedeme to nijak vyčíslit, protože víme jen o případech, na které narazíme. Předevčírem jsem také slyšel motorky a bylo jasné, že jezdily v lese, ale přistihnout někoho se podaří spíš vzácně,“ přibližuje Vrška.

Rozježděné cesty po sobě opravujeme, zdůrazňuje šéf lesníků

Motokrosové stroje mohou v lesích napáchat různé škody. „Tady to bylo o to horší, že k tomu došlo v přírodní rezervaci. Motorky poškozují prostředí tím, že v něm jezdí, narušují klid, může jim vytéct olej. Když jezdí přes klády, mohou ohrozit chráněné druhy živočichů vázané na tlející dřevo,“ vypočítává Vrška.

Nežádoucí stopy však zůstávají i v hospodářských lesích, v nichž probíhá těžba. „Někdo si může říct, že to tam stejně rozjezdíme traktorem, tak proč nám vadí motorky. Jenže my tam jezdíme v nezbytně nutné míře, abychom na trh uvedli dříví, ze kterého si někdo koupí nový stůl nebo třeba sešit. V dnešní době nikdo nemůže vlastníky lesů vinit, že by tam jezdili jen tak, protože to stojí dost peněz a náklady jsou vzhledem k nízkým cenám dříví velmi citlivá věc,“ říká ředitel školního podniku.

Lesů na jihu Moravy ubývá stále rychleji, krátkodobý déšť je nespasí

„Samozřejmě někdy něco rozjezdíme, protože to jinak nejde. Ale u těžeb v zimě, kdy pořádně nemrzne, to pak na jaře zase zapravujeme. Jsou to ostatně naše cesty, my jsme je postavili a chceme je dál užívat. Nelze je opravovat po každé těžařské směně, ale když těžba skončí a na jaře to napůl oschne, ale zároveň to ještě není ztvrdlé, tak se to zaválcuje. Část veřejnosti si myslí, že jsou cesty zničené napořád, ale to je kvůli tomu, že jsou tito lidé v lese jen jednou za čas,“ popisuje Vrška.

Vedle motorkářů se lesníci potýkají také s adrenalinovými bikery. „Ti dokonce někdy v noci chodí a vyřezávají si místa pro následnou jízdu. Necháme třeba padlý kmen tlít na podporu biodiverzity, ale oni to rozřežou, aby tudy mohli projet. Už jsme takto přistihli jednoho s čelovkou, který utekl, protože dobře věděl, že se dopouští nezákonné činnosti. Ale zase to není trestný čin, abychom tam hlídkovali a odváděli lidi v klepetech,“ oznamuje Vrška.

Podle něj je bezohledný přístup některých lidí k lesům dědictvím komunismu. „Jsme les s velikou hustotou značených turistických tras, lidé k nám můžou chodit, nabídka turismu je u nás velice nadprůměrná. Opravujeme a obsluhujeme padesát studánek s pomníčky, aby to bylo hezké, což stojí peníze, které vynakládáme z výnosu naší činnosti. Přesto se najdou lidé, kteří nerespektují pravidla hry. Je to o kultuře společnosti, v tomto jsme ještě nedosáhli úrovně třeba Německa. Já jsem za ‚socíku‘ vyrostl, takže vím, o čem mluvím,“ stýská si ředitel.

Autor: