„Listina byla napsána mnohem později, aby potvrdila starší skutečnost,“ ozřejmuje ředitel Státního okresního archivu Břeclav se sídlem v Mikulově Miroslav Svoboda.
Starodávná listina, která je momentálně uložena v archivu Lichtenštejnů ve Vídni, se vydává za zakládající dokument kláštera ženské větve řádu premonstrátů v Dolních Kounicích. Jedná se o katolický řád řeholních kanovníků.
„Klášter premonstrátek zvaný Rosa coeli, tedy Růže nebes, v Dolních Kounicích je zajímavý tím, že jde o vůbec první ženský klášter na Moravě, i svými magickými kulisami, které představují jeho dnešní zříceniny,“ líčí historik Regionálního muzea v Mikulově Miroslav Koudela.
Klášter založil velmož Vilém, jenž se ve 12. století zúčastnil bojů na moravsko-rakouském pomezí. Tyto válečné výpravy na rakouském území byly provázeny mnoha těžkými zločiny. Se svými spolubojovníky Vilém ničil a loupil, na co přišli, včetně kostelů a klášterů.
„Podle kronikáře Jarlocha se v roce 1181 vydal kající se Vilém do Říma k papeži, který mu jako pokání uložil založení kláštera,“ přibližuje Koudela. A tak vznikl v tomtéž roce dolnokounický klášter premonstrátek
Zdařilé dílo pokazila datace
Jelikož by takový klášter nemohl fungovat bez potřebného ekonomického zázemí, daroval mu jeho zakladatel Vilém mimo jiné i kostel v Mikulově. Ten údajně stál na místě dnešního kostela sv. Václava. V té době určitě ještě nešlo o město Mikulov, nýbrž o osadu rozkládající se přibližně v místech nynější České ulice.
Padělaná listina vydávající se za zakládající dokument kláštera v Dolních Kounicích je uložena v archivu Lichtenštejnů ve Vídni. Mikulov je zde uveden pod původním názvem Myculow (označeno černě).
„Původní mikulovská ves byla s největší pravděpodobností osadou slovanskou a jako taková nesla zřejmě slovanské označení – něco jako Mikulova ves,“ domnívá se Koudela.
A jak v celém procesu založení figuruje písemnost z roku 1173? Vilémův klášter žádnou listinou s největší pravděpodobností vůbec nevznikl. „Během vlastního aktu založení nejspíše žádná písemnost vyhotovena nebyla, což není žádnou výjimkou. V tehdejší době nebylo zvykem vše stvrzovat písemně,“ popisuje Svoboda s tím, že to tehdy nebylo potřeba, protože se události účastnili svědci a platilo dané slovo.
Rabi Löw působil možná jinde než na Břeclavsku, naznačují nové teorie |
Až o sto let později bylo potřeba mít vše černé na bílém. Před rokem 1276 si totiž kapitula ve Staré Boleslavi začala dělat nároky na část Vilémem darovaných majetků a dělala klášteru problémy. A tak vzaly premonstrátky osud do vlastních rukou a listinu zfalšovaly.
Skoro by se jim to i povedlo, falzum se podařilo vyrobit fakticky správně a zachycuje celý Vilémův dar. Chybička se objevila až v dataci. Vojenské tažení, po kterém měl Vilém zpytovat svědomí a založit klášter, se totiž uskutečnilo v roce 1176, zatímco Listina je podle datace o tři roky mladší. Aby vše sedělo a listina byla „neprůstřelná“, měly ji tehdy premonstrátky datovat až do roku 1181.
Z Myculowa byl Nikolsburg
Jasné ovšem je, že v době založení dolnokounického kláštera existovala ves Mikulov a v ní kostel. „Tuto skutečnost potvrzuje i fakt, že tvůrci falza měli potřebu uvést název vsi v její původní verzi Myculow, přestože v době vzniku falšované listiny byla vesnice již germanizována a užívala německé pojmenování Nikolsburg,“ argumentuje Koudela.
Přestože listina z roku 1173 není pravá, ta, kterou v roce 1249 vydal pozdější český král Přemysl Otakar II., už je. Tímto aktem dává ještě jako tehdejší moravský markrabě ves Mikulov s veškerým příslušenstvím Jindřichovi z Lichtenštejna, jehož rod poté držel Mikulov až do roku 1560.
V tomto latinsky psaném dokumentu je Mikulov uveden jako Nikolsburg a označen jako vesnice. „Zajímavostí je v listině uvedená poznámka, že Jindřich z Lichtenštejna získá Mikulov až poté, co se jej dobrovolně vzdají pánové z Drnholce, bratři Vilém a Heřman,“ dodává Koudela. Zmínění pánové byli shodou okolností potomky velmože Viléma.
Letos tak Mikulovští výročí 850 let od první písemné zmínky slavit nemohou, na kulaté výročí si musí počkat ještě šest let. V roce 2029 totiž uplyne 780 let od listiny Přemysla Otakara II., o jejíž pravdivosti není pochyb.
13. září 2019 |