Jeho nepříliš rozšířené facebookové statusy pracovníka a později vedoucího brněnského hobbymarketu pro místní nakladatelství Větrné mlýny edičně poskládala producentka Kamila Zlatušková. Vznikla tak kuriózní, ale velice vtipná knížka Fušeři.

„Kdyby o mně ještě někdy někdo chtěl říct, že jsem netolerantní pravičácký šovinistický ho*ado, ať se zajde podívat, koho že jsem to vzal na brigádu na ,nehobbyčejnou‘ pokladnu. Studentka filozofické fakulty, dredy po pr*el, v nich jakýsi pentle a korále, oděná v sukni, kterou si evidentně šila sama z různých krajkových záclon, brejle jak z pornofilmu. Platící zákazníci na ni čumí s otevřenou hubou, borci jí místo kila omylem cpou litr a nechcou ani nic nazpět,“ zní jedno z dílek Mikuláše Křepelky.

Ženy nám píšou libesbrífy, tvrdí ocenění nekorektní blogeři z Brna

V knize se jmenuje Metoděj Holub. „Když jsme ji začali chystat, ještě jsem ten ústav vedl. Takže jsme nechtěli, aby bylo úplně jasný, o který cirkus se jedná, protože bych asi musel jít o dům dál, kdyby to nedej bože vyšlo,“ zdůvodňuje svůj pseudonym autor, který byl po dvaceti letech práce a vedení velkého obchodního domu pro kutily bez důvodu vyhozen.

„Po pár dalších marných pokusech jsem pochopil, že už nemůžu být zaměstnanec, takže jsem si nedávno otevřel v Brně pivnici,“ dodává dnešní provozovatel brněnské nálevny U Hořkého konce v Žižkově ulici.

V hobbymarketu si dodělal dvě vysoké školy

O svém otci, který podle něj „taky nebyl zrovna etalon spořádaného života“, Křepelka říká, že by se u piva nad vlastními životními peripetiemi asi sami sobě dost nasmáli. Disidentské časy rodiny za normalizace si letos sedmačtyřicetiletý Mikuláš totiž pamatuje. „Občas jsme čekali, kdy tatu odvezou policajti. Někdy u něj stačilo, aby jenom nejela šalina a už lítaly kur*y fašisticko-bolševický,“ vzpomíná s úsměvem.

Dodává, že teprve práce v hobbymarketu, kam jako mladík nastoupil, protože „tak nějak nevěděl, co se sebou“, mu umožnila dodělat si dvě vysoké školy – právo a sociální politiku. Nikdy prý nic psát neplánoval a teď s čerstvě otevřenou hospodou už ani neplánuje. Jeho Fušeři si však své čtenáře určitě najdou.

Křest knihy se chystá 3. května od 16.30 v Divadle Husa na provázku, kmotrem se stane populární a „nekorektní“ Petr Čtvrtníček. Na sklepní scéně pak následuje podobně laděné představení z dílny KKRD Boys Pravidla bincárny.

Ukázky z Křepelkovy „nehobbyčejné“ knihy Pán, zhruba 55+, si hodlal v myčce před Hobbymarketem umýt vůz a řádně čekal, než si ho domyje člověk před ním. Po uvolnění boxu vjela mu tam bílá A5 šoférovaná mladým chlapcem rovněž celým v bílém, s vygelovaným kohoutem. Pán 55+ si šel s mladíkem o situaci pohovořit, což vyústilo v invektivy na obou stranách. Po nějaké době pán 55+ viděl, že se s blbem nedomluví, jako moudřejší ustoupil a začal se vracet ke svému vozu. To dodalo gelistovi odvahy a přisadil si poslední peprnou nadávku. Pán 55+ se beze slova otočil, vrátil se a nádhernou budspencerovkou poslal pi*use pod jeho vytuněný vůz, kde si na hodnou chvíli ustlal. Čistá krása. – Jestli k nám pán 55+ někdy zavítá nakoupit, má ode mě okamžitě slevu. Přebal knihy Fušeři autora Mikuláše Křepelky. (duben 2024) Takže se sem dobelhal zase jeden pi*us a hlásí: „Včera sem tady koupil profily za 29 korun. A v bauhauzu je mají za 25.“ – „Dobrý den, jak mám pracovat s touto informací?“ – „No, já chcu uplatnit tu garancu nejnižší ceny.“ – „Dobrá, nakoupil jste 3 kusy, dostanete tedy 12 korun nazpět plus 10 % slevu. To dělá 7,50. A to je výborné, ještě 50 halířů vyděláte, musíme to zaokrouhlit a dát vám 8. – Doufám, že jste si to objel vozem.“ Ředitel byl hned po ránu čilej: „Metoději, vyjeďte mi statistiku prodeje.“ Hloubavě pak hledí do papíru a náhle se rozzáří: „No, tohle je naprosto úžasná prodejní položka. Zařiďte, ať ji okamžitě dají do pokladní zóny.“ – „Šéfe, to není vhodná položka do pokladní zóny.“ – „Vhodná, nevhodná, ať ji tam hned dají, má úžasné odprodeje!“ – „Fakt bych to nedělal.“ – „A proč jako?“ – „Je to akvarijní rybička za 6 korun.“ Nehobbyčejná pokladní telefonuje do domácích potřeb: „Potřebuju EAN na cedník.“ Paní Jana z domácích potřeb: „Jakej, má díry?“ Služební cesta se třemi kolegyněmi 50+ má něco do sebe. – O problémech s takzvaným „spodkem“ včetně jeho operací vím už asi úplně všechno. Když vás takhle nehobbyčejně přepadne kontrola ČOI a dva strejci už tři hodiny šušní ty dvě předvyplněný stránky protokolu do svých usoplených noťásků, tak věta, kterou opravdu, ale opravdu nechcete slyšet, je: „Ty, Franto, pocem, mně se to ňák vymazalo…“ Pár základních odpovědí na časté zákaznické otázky, bez kterých člověk ve zdejších temných uličkách nepřežije: „Ste ze železa?“ – Ne, z uhlíku a vody. „Prosimvás, vy ste vocaď?“ – Ne, já bydlím v centru. „Ste vod barev?“ – Už jsem se umyl.