Oslavy výročí se vydařily, při koncertu se zaplnila celá dvorana. Sezonu, kdy divadlo slaví 75. narozeniny, jste si asi představoval jinak.
Letošní sezona především ještě neskončila, protože jsme našim abonentům zůstali dlužni spousty představení. Premiéru muzikálu Devět křížů napsaného pro naše divadlo jsme dokonce posunuli až do sezony 2021/22. Nekončíme, pokračujeme a odehrajeme, co jsme kvůli koronaviru nezvládli. Už jsme se vrátili na činoherní scénu. Na hudební měníme zvukovou soustavu, takže tam opět začneme až na konci srpna.
Když se ohlédnete za 75 lety divadla. Co byly nejdůležitější milníky?
Spočítal jsem si svoje skóre a naše divadlo osobně znám od roku 1978, tedy 42 let z těch 75, takže snad jsem i oprávněn historii okomentovat. Milníky na začátku byla různá stěhování, ať už z Gorkého ulice do Večerního Brna, potom v roce 1956 sloučení se souborem Divadla Julia Fučíka působícím na výstavišti a začátky v Lidické ulici, v budově bývalého kina.
Potom i rekonstrukce činoherní scény v roce 1995?
Na začátku 90. let lidé divadla opustili, měli jiné starosti. Ale po opravách byla činoherní scéna permanentně vyprodaná. Během tří let jsme se dostali do situace, že jsme na některé tituly drželi objednávky diváků i na dobu 10 let. V roce 1996 s premiérou West Side Story, která měla včetně zahraničí téměř 700 repríz, se ukázala potřeba druhé, hudební scény. Zvažovalo se pro ni dokonce i Janáčkovo divadlo, divadlo na výstavišti, rekonstrukce Reduty, až nakonec vyhrála výstavba nové budovy. Pro mě nejzásadnější však byla změna způsobu zaměstnávání umělců.
Co se změnilo?
V roce 1990 jsem dostal nabídku, abych divadlu začal šéfovat, nejdřív jako umělecký šéf, o dva roky později jako ředitel. Navrhl jsem, aby všichni umělci přešli na jednoleté smlouvy. Od té doby se termínovaných smluv držíme. Tenkrát během dvou let odešly čtyři desítky herců a přišli jiní, ať už z JAMU, nebo z jiných divadel, mezi nimi Zdeněk Junák, Zdena Herfortová, Honza Apolenář a spousta dalších. Vytvořili jsme do té doby nebývalé okolnosti pro zaměstnávání v našem oboru.
Více motivační?
Ano, když vědí, že to tu nemají jisté až do penze, musí o sebe dbát, pracovat na profesionální hygieně, zlepšovat výkon. Specifikem našeho divadla je, že herci, kteří jeden den hrají činohru, nastupují druhý den v muzikálech. Myslím, že to rozvíjí jejich talent mnohem víc, než kdyby se soustředili na jeden žánr.
Hrají také ve filmech a seriálech. To jim spíše tolerujete, nebo naopak?
Vřele je v tom podporuji a říkám jim, že šikovný člověk zvládne více věcí. Když je na televizních obrazovkách vidí diváci z celé republiky, je to navíc obrovská reklama pro naše divadlo i město.
Co se týče nové sezony, máte velké plány – už v srpnu uvést původně jarní premiéry Antonius a Kleopatra a muzikál Grand Hotel. Co s vámi dělá nejistota, když se neví, co bude na podzim?
Byť plány představení na následující měsíce máme hotové, může se stát, že někdo z divadla onemocní, půjdeme do karantény a vše bude zhaceno. My ale musíme být připraveni. Zkoušeli jsme i v době karantény, herci měli na jevišti roušky, vyráběly se kulisy. Práci jsme nestopli, ale stále žijeme bohužel v napětí, že se to může znovu zastavit.
Dokážete si to představit?
Ne, doopravdy nevím, jak bychom pak mohli dostát slibům ve vztahu k našemu obecenstvu. Spoléhám jednak na to, že budeme mít štěstí a vyhne se nám to, a také že stát bude k dalším případům přistupovat jako k lokálním záležitostem a nebude je řešit celostátními zákazy.
Jaké máte ztráty?
Nejpodstatnější je ztráta kontaktu s diváky. Naše existence je založená na tom, že se každodenně setkáváme s obecenstvem. Přiznám se, že když jsme
8. června začali na Biskupském dvoře a měl jsem proti sobě 500 diváků po téměř třech měsících, byl jsem dojatý. Finanční ztráta je obrovská, protože jsme ze zřizovaných divadel jedním z nejsoběstačnějších na světě. Měsíčně ztráta narůstala o přibližně osm milionů, zrušený zájezd do Švýcarska představoval nárůst o 12 milionů. Další ztráty se rekrutují v následujících obdobích, kdy nebudeme moci realizovat nová představení, ale hrát ta, která již byla prodaná. To nás postihne nejen na podzim, ale i v roce 2021 v předpokládané ztrátě přibližně 22 milionů.
Projevuje se nějak, že by lidé měli obavy přijít do divadla?
Ne. Když jsme na Biskupský dvůr přidali navíc několik představení Bítls, vyprodala se za dvě hodiny. Stejně tak máme už několik týdnů téměř vyprodané předplatné na příští sezonu.
V dramaturgickém plánu nové sezony máte hodně známých titulů, třeba Světáky či muzikál Pretty Woman. Vsadili jste při výběru na jistotu?
Světáky jsem vybral proto, že máme báječné herce, kteří si tu komedii zaslouží zahrát, nijak jsem nekalkuloval. Pretty Woman jsem viděl na světové premiéře v Chicagu a byl jsem ohromen hudbou. Jde o jeden z nejznámějších filmů, takže toto je jistě asi sázka na jistotu. Ale není se proč stydět, nebylo jednoduché se k právům dostat a je to navíc skvělá inscenace. V každém roce chceme mít jeden top muzikál, na další sezonu jednáme o právech na Addamsovu rodinu, ale vedle toho uvádíme tituly napsané pro naše divadlo, u nichž se ne vždy dá očekávat velká reprízovost.
Ty ale v příští sezoně chybějí.
Měl se hrát právě muzikál Devět křížů uvedený jako poslední v této sezoně. Budeme však mít světovou premiéru muzikálu Sněhurka a já, kterou napsal slavný hollywoodský scenárista Philip LaZebnik. To bude krok do neznáma, protože budeme první divadlo na světě, které tuto kvazi pohádku uvede. A můžu prozradit, že pro Biskupský dvůr jsem požádal autorské trio Slovák–Šotkovský–Štěpán, ať napíšou hru či muzikál – zadání je volné – o Napoleonovi. Už v případě Mendela nebo Cyrila a Metoděje prokázali, že se na historická témata dokážou podívat z nového úhlu.
Jako předseda Asociace profesionálních divadel jednáte s vládou. Ještě nedávno šlo o povolený počet diváků, jsou teď nejpalčivějším tématem peníze?
K finančním ztrátám kulturních institucí se vláda postavila tak, že přislíbila, že je nahradí. Obce na to prostředky nemají, takže koronavirus pomohl opět otevřít mnohaletou debatu o potřebě vícezdrojového financování. Asi 40 procent našich diváků není z Brna, takže by bylo spravedlivé, aby se na financování více podílel stát a kraj, nejen město. S ministrem kultury také vyjednáváme o výši částky pro regionální divadla a symfonické orchestry na příští rok. Divadla se podle nás dostanou do svízelnější situace až v příštím roce. Podle ministra by v programu mělo být půl miliardy, my bychom přivítali miliardu.
Máte přislíbeno od vedení Brna, že by se každoroční příspěvek neměl na příští rok snižovat?
Všem ředitelům zřizovaných divadel bylo na jednání sděleno, že se pro příští rok nepředpokládají žádné plošné škrty. Náš roční příspěvek očištěný o odpisy představuje 218,5 milionu. Zamrazení jeho výše samozřejmě není optimální, ale v této situaci jsme to všichni přijali.
Koronakrize vyvolala i otázky, nakolik by se měla kultura finančně podporovat. Jakou má kultura cenu?
Kultura je komodita, která může státu zpátky přinést hodně peněz, což říkáme různým ministrům už desítky let. Naše asociace na základě dat z celé Evropy provedla analýzu, která ukázala, že kreativní kulturní průmysl v Evropě vydělá víc než automobilový. Podílí se na HDP 2,4 procenty, více než chemický průmysl. I reklama potřebuje herce, režiséry, skladatele, kameramany. Je spočítáno, že jedna jednotka vložená do kultury vrací české společnosti dvě až tři jednotky. Ale v některých zemích je to mnohem víc; počítá se, že lidé si do divadla třeba vezmou taxi, koupí nové šaty, jdou ke kadeřníkovi, zajdou si na večeři, víno. I to jsou efekty, které kultura ekonomice přináší.
