Ačkoli dnes zná jeho jméno celý svět, a paradoxně spíš zahraniční experti než česká společnost, za svého života si příliš slávy neužil. Vědecké kruhy jeho práci nepřijaly, jako by Mendel příslovečně „házel na stěnu hrách“. Uznání přišlo až posmrtně.
Nebyla to však jen genetika, co patřilo mezi Mendelovy vášně. Augustiniánský opat a kněz se zájmem šlechtil vinnou révu i ovocné stromy, včelařil a dokonce jako první na světě popsal tornádo. Byl totiž náruživým meteorologem. Od jeho narození ve slezských Hynčicích právě dnes uplynulo 200 let.
Moravan německé řeči
„Mendel byl velmi pečlivý, zbožný a plachý, ale i houževnatý a často osamocený génius. A právě jeho houževnatost při výzkumech s křížením hrachu mu přinesla úspěch. Jako první vědec totiž spojil matematiku s botanikou a založil v tomto smyslu nový vědní obor – genetiku. Jeho následovníci už pak nemuseli být géniové, stačilo jim genetiku dělat,“ připomíná přírodovědec, kněz a popularizátor Mendela Marek Orko Vácha.
Možná za to mohla Mendelova plachost, možná skutečnost, že mluvil a publikoval německy, přestože většinu života strávil na Moravě a sám sebe nazýval Moravanem, byť německé řeči. Každopádně, Mendelova tvorba zůstávala dlouho nepochopená a ve stínu britského přírodovědce Charlese Darwina. Jeho evoluční teorie v době, kdy Mendel odprezentoval výsledky svých experimentů, zrovna uhranula svět.
„Paradoxní je, že Darwin měl k dispozici Mendelovu klíčovou práci Pokusy s rostlinnými hybridy z roku 1865, ale nikdy ji nečetl, protože neuměl německy,“ dodává Orko Vácha. Znovuobjevení Mendelovy práce nastalo až po roce 1900, tedy 16 let po smrti muže, jehož za vědce považovala jen nepočetná skupina lidí z Brna a augustiniánských kruhů.
Nesnášel pohled na krev a hnis
Právě příslušnost k mnišskému řádu a později také zastávání funkce opata umožnily Mendelovi rozvíjet početné koníčky. Kromě genetiky a matematiky se zajímal i o další přírodní vědy. K medicíně však nikdy blízko neměl. Potvrdilo se to, už když krátce po vysvěcení na kněze nastoupil coby duchovní v brněnské nemocnici u svaté Anny.
„Tam se mu však dělalo špatně při pohledu na krev a pacienty s hnisajícími ranami, takže musel ze špitálu odejít,“ zdůrazňuje Orko Vácha. Přesídlil do Znojma a začal učit. Z dalších moravských měst si užil Olomouc, kde jej při studiích prý ovlivnila práce učitele Johanna Karla Netlera. Ten studoval a křížil ovce.
Ale zpět do Brna a k Mendelovým koníčkům. Vynikal v meteorologii, sám se zasadil o budování sledovacích stanic a snažil se předpověďmi počasí pomáhat lidem. Jeho popis větrné smršti, která se městem prohnala v říjnu 1870, je dodnes považován za první záznam tornáda na světě. Zapsal si tehdy, že může děkovat jen šťastné náhodě, že řádění „povětroně“ odnesl pouhým leknutím.
Klášter, kde Mendel působil, pořád spravují augustiniáni. Stojí, jak jinak, na Mendlově náměstí.
Od dětství v rodině rolníka včelařil. Včely, podobně jako ovocné stromy a vinnou révu, v klášterní zahradě v dospělosti šlechtil. Oblíbil si hrušně a zvlášť na hruškách pečenou husu.
Právě Mendelově včelaření je věnovaná podstatná část aktuální výstavy v brněnském Mendelově muzeu. Na vědce se tento týden vzpomíná hned na několika místech v republice. Brno pořádá ještě hudební festival, na němž se představí místní filharmonici či hvězdy českého popu – Barbora Poláková, Ewa Farna a Lake Malawi.
Ve slezské obci Vražné, jejíž částí dnes Mendelovy rodné Hynčice jsou, bude k vidění obnovená křtitelnice, v níž byl „otec genetiky“ pokřtěn. Celý program včetně pražských podzimních připomínek lidé najdou na www.mendel22.cz.