Rudolfová do Lysic přišla původně jen na záskok za mateřskou. Bylo jí čtyřiadvacet a byla nejmladší kastelánkou v republice. V sobotu tady zahajuje svoji už devětadvacátou sezonu.

Při studiu jste provázela na Pernštejně a váš kolega vás do Lysic doporučil. Mělo však jít pouze o záskok. Co vás přimělo zůstat?
Moje předchůdkyně se rozhodla, že už pokračovat nebude. Postupně měla větší rodinu, a proto jsem byla jmenována já. V podstatě to vyplynulo ze situace, tu práci jsem dělat chtěla a líbilo se mi tady. Poslední šlechtická majitelka lysického panství byla z rodu Mitrovských, kteří byli i poslední majitelé na Pernštejně. Při předávání inventury jsem se setkala s věcmi, které z něj pocházely. Nikdy jsem se ho tedy úplně nevzdala.

Jak jste se tenkrát jako nejmladší kastelánka v republice cítila?
Dalo by se říct, že neohroženě. Měla jsem velké sny a nebyla jsem tolik zkušená, což mi možná umožňovalo určité věci řešit rázněji než dnes. Šéfovala jsem i kolegům, kteří byli o generaci či dvě starší.

Během vašeho třicetiletého působení zámek dost vzkvétá. Co vše se tady opravilo?
Na zámku se udělala nová kanalizace, statika, fasády a letos nebo v příštím roce dojde i na střechy. Když jsem nastoupila, návštěvníkům byl přístupný pouze jeden okruh s jedenácti místnostmi. Nyní se lze podívat na druhý okruh s dalšími dvanácti. Vše se dělá postupně, snažíme se, aby interiéry byly co nejvíce autentické a návštěvník tak viděl, jak památky skutečně vypadaly. Největším projektem, na kterém aktuálně pracujeme, jsou opravy zámecké zahrady za 180 milionů korun.

Chceme ukazovat historii takovou, jaká byla, pokud o tom tedy víme. V tomto nám pomáhají třeba fotografie a deníky šlechticů. Já jsem navíc zažila dámy, které tady pracovaly jako komorné, jezdil sem synovec posledního šlechtického majitele, jenž tady jistou dobu žil, takže to jsou pro nás cenné prameny, díky nimž můžeme zámek vrátit do původní podoby. Na zahradu se moc těšíme, po obnově bude s terakotovou výzdobou jedinečná.

Plánujete v ní pořádat i jiné akce kromě svateb?
Až se zahrada a údržba o ni více zaběhne, chceme tam pořádat koncerty, svatby, speciální tematické prohlídky pro děti, ale i workshopy pro zahradníky o zastřihování růží či jejich pěstování. Návštěvníky zavedeme do míst, kam se zatím nedostali. Dovedeme je do naší fíkovny s posuvnou střechou a uvidí, jak se pěstovaly fíky.

Zahradu prozkoumali i archeologové. Co našli?
Objevili zajímavé nálezy, jako například dělovou kouli z 16. století, mince, střepy a především nejstarší kus dřeva z roku 1401, který je právě na konzervování v Litomyšli. Součástí obnovy je i nový vstupní prostor, kde jednak lidem ukážeme, jak zahrada v historii vypadala, a jednak tam chceme prezentovat zmíněné nálezy. Ukázaly se nám i „poklady“, o nichž jsme tušili, že někde jsou, ale nikdy jsme je neviděli. Teď se třeba odkryl starý sklep. Podle aktuálního harmonogramu se zahrada návštěvníkům otevře od dubna příštího roku. Cena vstupenky by se měla pohybovat okolo stokoruny.

Archeologové vykopali v zámecké zahradě potrubí ze 600 let starého dřeva

Reagují návštěvníci nebo pamětníci na změny, jak se zámek postupně opravuje?
Musím říct, že starší generace ano. Zastavují mě a říkají: „Paní kastelánko, to se vám povedlo, to bylo výborné.“ Trošku jsem se teď bála těch obrovských úprav, protože vyvážíme i navážíme materiál. Lidé musí cítit, že se tady něco děje. Nicméně všichni se chovají velmi slušně, vstřícně, naopak mě podporují. Snažíme se i prostřednictvím sociálních sítí návštěvníky seznamovat s tím, co se tady děje.

Navštívily zámek za tu dobu i nějaké známé osobnosti?
Mnoho herců, ať už mám na mysli pana Donutila, který nám tady hrál, nebo pana režiséra Trošku, protože jsme tu několikrát vystavovali kostýmy z pohádek. Nejenom z těch, které se tady natáčely, ale i z jeho nejznámějších. Také nás navštívilo několik ministrů i japonský velvyslanec. Každý si tady opravdu může najít něco, co ho zajímá, sbírky jsou obsáhlé. V minulosti sem zavítalo mnoho historických osobností – Erwin Dubský, kapitán a mořeplavec, který přivezl úžasné fotografie, nebo rakouská spisovatelka Marie Eschenbachová. Osobností spojených se zámkem je hodně a vycházíme z příběhů těch, kteří tady žili. Měli bohatý život. Budu tady třicet let a pořád mám co objevovat, co nového návštěvníkům přibližovat, o co se starat. Například v době covidu jsme pro ně upravili hodně nových místností.

4 fotografie

Co vám jako kastelánce přijde nejtěžší a co vás naopak baví?
Nejtěžší je pro mě rozhodovat o tom, kam investovat dříve, jak získat prostředky, a pak dohlédnout na to, aby práce byly provedeny správně dle technických postupů. Na práci mě naopak nejvíce baví její různorodost. Potkala jsem se i s osobnostmi z kultury či politiky. Kastelán pronikne do spousty oblastí lidské činnosti a práce. Jsem kunsthistorik, ale docela už umím i stavařinu. (zasměje se) Během těch třiceti let jsem se dost naučila. Musela jsem si nastudovat třeba i autorské právo.

Život na zámku asi nebude jen idylka, jak by se mohlo zdát. Jak se vám tady s rodinou žije?
Jsem tu šťastná, ale zbořím romantické představy o tom, jak je to úžasné, bydlet na zámku. Jednak bydlíte v práci, sice nemusíte nikam dojíždět, seběhnete jen schody, ale musíte velmi striktně oddělovat to, že už v práci nejste. I když jdete třeba jenom na procházku, tak vám to nedá a zkontrolujete, co se děje na zahradě. Museli jsme si zvyknout na to, že bydlení ve starém domě má svá specifika.

S čím se tady potýkáte?
Nejen se zimou, jelikož bydlíme v nejstarší části zámku, kde jsou kamenné zdi. Občas se potkáváme s nešvary, jako jsou myši v bytě nebo rozbité okno od sýčka, který se snaží vletět do kuchyně, či spolubydlení s netopýry. Sem tam nějaký ten šramot, planý poplach, to je méně příjemné, pokud se vám v noci rozhouká půlka zámku a vy se musíte jít podívat, co se děje. Někdy to však romantika je, užívám si, jakmile napadne sníh a já jsem tady sama. Ale jestli si někdo myslí, že si udělám kávu a jdu si sednout do velkého salonu do nejkrásnějšího křesla, tak na to opravdu není čas a ani bych si to nedovolila.

Zámek otevíráte dnes, 1. dubna. Na co se mohou návštěvníci těšit?
Sezonu zahajujeme s Musica Felix Brno, jež bude slavnostně hrát při prohlídkách. Bude to takové zpestření. Vzápětí nás od 6. do 16. dubna čeká Modrobílé jaro – tradiční výstava jarních květin a modrotisku, nehmotného kulturního dědictví zapsaného na seznamu UNESCO, z dílny Danzingerů z Olešnice na Moravě. Jelikož k životu na zámku patřilo praní prádla, návštěvníci budou mít možnost podívat se na mandly. Při tom velkém množství prádla byl mandl v tehdejší době žádaná pomůcka. Zapůjčenou máme i ruční pračku. Budeme mít i různé slevové akce, jelikož Národní památkový ústav letos slaví 20 let.