Z Hustopečí na Břeclavsku, kde má devatenáctiletý reprezentant Antonín Klimeš kořeny, vyrazila na Filipíny před startem světového šampionátu hned sedmičlenná výprava. Málokdo si ale uměl při nastupování do letadla představit, jak se tato anabáze „zvrtne“.
Deset dní v Manile mělo bohatě stačit. Jenže volejbalisté s Klimešem v sestavě porazili Srbsko a po prohře s Brazílií i Čínu, což jim zajistilo postup do vyřazovacích bojů. A Klimešovi měli rázem dilema: letět domů, jak si naplánovali, nebo zůstat?
To je jízda! Klimeš skočil z Beskyd až do volejbalové reprezentace |
„Rozhodlo, že od konce skupiny do začátku osmifinále byly čtyři volné dny. A Manila není tak turisticky přívětivá destinace, abychom zůstali. Hluk, deštivé počasí, neustále ucpané silnice... tak jsme sedli na letadlo,“ vypráví Martin Klimeš, ještě stále aktivní volejbalista.
Pod vysokou sítí to jako hráč Tatranu Poštorná dotáhl do 1. ligy, tedy druhé nejvyšší soutěže. Syn po něm podědil jak přezdívku Komár, přišitou kdysi kvůli hubené postavě a stavbě těla, tak post blokaře. Otec s ním sjezdil snad všechny akce, jichž se zúčastnil, a ve volejbalové komunitě je považován nejen za podporujícího rodiče, ale i za velmi zaníceného fanouška.
Vyznění účasti českého celku na MS ale hrubě neodhadl. „Copak já. Oni i kluci z mančaftu si dělali od začátku srandu, že jsou na Filipínách na výletě. Po nezdaru v závěru přípravy se ale jednak semkli, jednak asi uvolnili a zahráli vysoko nad hranicí svého běžného standardu,“ sledoval v dějišti šampionátu Martin Klimeš.
Maminka volejbalového reprezentanta Antonína Klimeše (vpravo) s domácími fanoušky během mistrovství světa na Filipínách. (září 2025)
A nakonec nejen tam, ale následně i doma u televize, kam se po prvních deseti dnech pobytu v Manile vrátili. „Říkal jsem si, že Tunisko v osmifinále by kluci měli zvládnout. Írán ve čtvrtfinále, to už bylo těžší... a to jsem byl už doma. Tondova maminka prý tušila, že se budeme vracet, a taky že jsme se vraceli,“ pousměje se Klimeš do telefonu jenom trochu unaveným hlasem, lehce poznamenaným střídáním časových pásem a úmorným cestováním.
Byl šikovný, ale moc nevyrostl, vzpomíná trenér
Národní tým na MS odehrál sedm zápasů. Klimešovi jich na vlastní oči viděli pět, což představovalo sedm hodin a třináct minut hry. Kvůli nim strávili v letadlech mezi Vídní a Manilou asi 60 hodin.
„Bydlíme blízko Vídně, tak to není problém. Do Asie toho lítá dost,“ mávne rukou nad komplikacemi Klimeš. Nejvíc mu prý nahrálo, že čtvrtfinále se hrálo minulý čtvrtek a semifinále „až“ v sobotu.
Letenku s cílem na Filipínách, už druhou za dva týdny, pro sebe a bývalou partnerku sehnal na pátek. „Víte co, on to byl zážitek, který se nemusí opakovat. Neviděl jsem ani jedno mistrovství Evropy ve fotbale, kde se povedlo něco uhrát, tedy v Anglii a v Portugalsku. U tohoto jsem chtěl být. Zvlášť, když tam byl Toník. Bylo to krásné, intenzivní a hrozně rychlé,“ vyznává se Martin Klimeš.
Mašina na body i třicátník s „lehkým pupkem“. Kdo jsou volejbaloví hrdinové |
A tak zatímco doma v Hustopečích vypukala volejbalová horečka a hospodští zjišťovali, kdy se hraje další zápas, aby měli zapnuté všechny televize v lokále, uháněl zase do manilského vlhka.
„Doma jsme se vyspali, ve středu jsme si dali pivo a jsme zase tady,“ hlásil během víkendu do telefonu. „Kolik tady máme hodin? Půlnoc!“ zadíval se na hodinky. „My bychom tady mohli klidně pořádat tiskové konference. Každý den tak dvě hodiny odpovídáme na dotazy, zprávy a gratulace z domova,“ šveholil.
Antonín Klimeš při svých začátcích v Břeclavi (vlevo) a na mistrovství světa.
Doma vyvrcholení turnaje sledovali další blízcí. A nejen oni. Pozorně se dívali také v Břeclavi, kde Klimeš mladší hrával za Lokomotivu a dočkal se tam před lety svého prvního úspěchu – zlata z mistrovství republiky žáků.
„U nás byl tehdy hlavně dívčí klub. Pak se vytvořila skupina nadaných kluků, napřed přípravku vedla manželka, pak já,“ vzpomíná Vlastimil Fabikovič, bývalý Klimešův trenér z Břeclavi. „Tonda byl šikovný, zapálený, ale moc nevyrostl, má malou mamku. Rozhodoval se mezi fotbalem a volejbalem. Nakonec ho parta strhla pro volejbal. Bavilo ho to, chtěl vyhrávat, být lepší. Šlo mu to.“
Antonín Klimeš posílá z MS pozdrav do Břeclavi:
Palce svému bývalému svěřenci držel už při jeho odchodu z jihu Moravy do extraligových Beskyd, kde Klimeš působil do minulé sezony, než přestoupil do Karlovarska, a fandil mu samozřejmě i při mistrovství světa. „Tonda má možná výhodu, že vyrostl později než ostatní. Poctivě na sobě pracoval, získal základy, pak se vytáhl (nyní má 208 cm, pozn. red.) a teď má světové parametry,“ vypráví Fabikovič.
Vysněné medaile se ani on, ani výprava na místě nedočkali, volejbalisté skončili po semifinálové prohře s Bulharskem a nezdaru v boji o třetí místo s Polskem čtvrtí.
Martin Klimeš nicméně druhé cesty na Filipíny, při níž strávil v dějišti už jen tři dny, v žádném případě nelituje. „Kluci mě příjemně překvapili. A Toník, jemuž jsem řekl, že budu jeho největším kritikem, zahrál ve světové konkurenci neskutečně,“ oceňuje syna.
Místo pokřiků jekot
Kromě zážitku z pohledu na potomka při obří události si Martin Klimeš z Manily odvezl i dojem z nezvyklé atmosféry, která na zápasech panovala.
„Místní mají fandění jako sport. Přijdou do haly, občas ani neví, co se hraje, a fandí tomu, kdo vyhrává. Mají takovou vlajku, tu ukazují, a když vyhrává ten druhý, tak vlajku otočí a mají tam napsané druhé mužstvo. To oni takhle zvládají točit,“ všiml si Klimeš senior.
A ještě jedna odlišnost od evropského pojetí fandění mu nemohla uniknout: „Na zápase Filipíny–Írán bylo vyprodáno a strašný jekot. Oni nemají žádný pokřik, ale u každého balonu, který je napínavý, začnou ječet. V hale dělají celkem bugr,“ podotýká.
V Manile nebyli Klimešovi jedinými rodinnými příslušníky členů reprezentace. Na tribuně nedaleko nich seděli rodiče nahrávače Luboše Bartůňka, na poslední neděli a boj o bronz dorazil otec univerzála Patrika Indry. „Ten letadlo na semifinále nestihl,“ prozrazuje Klimeš.
Čeští fanoušci během mistrovství světa volejbalistů na Filipínách. (září 2025)
Jeho syn má z loňska bronz z mistrovství Evropy do 20 let. I letos bylo jednou z variant, že bude startovat na MS do 21 let v Číně, raketový start mezi dospělými ho ale posunul výš.
„Reprezentace neměla blokaře, sahala mezi mladé a Tonda se chopil šance. Je vysoký, má výskok, může hrát proti těm nejlepším,“ všímá si Fabikovič.
I díky tomu si teď může hustopečský mládenec užívat pozornosti, která je na volejbalové hrdiny upřena. Ve středu se představí v Praze na velké tiskové konferenci, mluví se o setkání s politiky.
Pak se možná otočí doma. „Dostane svíčkovou. A taky má Tonda ve středu narozeniny, takže toho bude ke slavení víc,“ rozesměje se Martin Klimeš.
