Podle Lubo Kristka se socha zakrytím „odebrala do duševního exilu“. „Zakuklení je malá smrt s nadějí, že budoucnost přinese zázrak reinkarnace,“ poznamenal.
Jako smutnou a zbabělou hodnotí akci starosta Vranova Lubomír Vedra. Namíchlo ho, že se v textu manifestu umístěného u sochy píše, že radnice ani po půl roce neodpověděla na oficiální dopis s výzvou o projednání v zastupitelstvu.
„Je již tradicí, že pan Kristek lže. Veškerá komunikace mezi právníky probíhala velmi intenzivně. Za to, že ho kancelář, které dal plnou moc, neinformovala, nemohu. Já jsem o dopisech pana Kristka radní i zastupitele informoval,“ říká starosta.
Kristkova socha stála ve Vranově dvanáct let, dokud ji loni neobklopilo dětské hřiště. „Umění je prezentováno nedůstojně a takto jsou vychovávány i naše děti,“ píše se v manifestu, pod kterým je podepsaná „popravená a zatím zneuctěná socha“.
Umělec tvrdí, že se na soše objevily odřeniny, protože po vzácném uměleckém dílu ze 60. let, jež Vranovu daroval, šplhají děti. I certifikovaný revizní technik na dětská hřiště, kterého si pozval, konstatoval nevhodnost umístění herních prvků kolem plastiky.
Kristek navrhl, aby městys přesunul herní prvky na jiný pozemek, Vranov to však odmítl. O stěhování přesto mluví – ale sochy, ne herních prvků.
„Kristek má možnost sochu odvézt někam jinam. Vranov tím neutrpí, akorát vydělá. Prvky umístěné v okolí mají větší cenu než jeho prohnilá socha,“ tvrdí starosta Vedra.
Kristek sám ovšem sochu Dyje – Osud stromu odstranit nechce. Je totiž součástí jednoho z jeho nejznámějších děl, Podyjské glyptotéky, výtvarně-filozofické trasy se sochařskými zastaveními procházející třemi státy. Jedním z poutních míst je právě i Vranov nad Dyjí.