Promotérka a organizátorka kulturních akcí Klára Mars má za sebou řadu profesních úspěchů. Své zkušenosti nasbírala v reklamních a eventových agenturách, řídila marketing obchodního centra Olympia Brno nebo Moravské filharmonie Olomouc. V současné době pořádá festival Litava Park v rodných Bučovicích na Vyškovsku, jimž také na začátku kariéry připravovala akce jako městská kulturní referentka. A má další plány.
„Chceme zkusit něco nového a dát prostor začínajícím kapelám,“ říká v rozhovoru, v němž přibližuje nejen svůj profesní život, ale i pohled na českou festivalovou kulturu.
Od Kabátu po trumpety. Na jižní Moravě začíná festivalová bouře napříč žánry |
Vaše kariéra začínala vytvářením hudebních videoklipů pro Chinaski nebo populárního DJ Wiche. Jak jste se přesunula k práci marketingové manažerky, kterou jste dělala v obchodním centru nebo později ve filharmonii?
K videoklipům jsem se dostala prakticky náhodou. Byla to skvělá vstupenka do světa produkce, ale je to nevděčná role. Když něco nefunguje, jste hned první na ráně. Naučila jsem se přitom zvládat krizové situace, ale cítila jsem, že mi u spousty situací chybí znalost marketingu. Tak jsem se rozhodla začít pracovat v agentuře a tím vše začalo.
Co vám na této práci přijde nejzajímavější?
Určitě pestrost. Marketing potřebují všichni, takže se jeden den dostanete do První brněnské strojírny a druhý den spolupracujete třeba s výrobcem spotřebičů Mora. Nejvíce zkušeností jsem nasbírala během působení v Olympii Brno. Byla to pro mě taková vysoká škola marketingová. (směje se) Já jsem ale vždycky nejvíc mířila do hudební sféry, tam se cítím nejlépe.
Sním o tom, že jednou budu organizovat Super Bowl halftime show. Ale určitě bych se ráda podílela na největších festivalech u nás.
Třetím rokem organizujete hudební festival Litava Park v Bučovicích. Jaká je budoucnost této akce?
Letošní ročník nám zkomplikovalo počasí, poprvé jsme museli akci v polovině úplně přerušit kvůli bouřce. Ale i to k tomu patří. Proto těch akcí, které připravujeme především s mým mužem, pořádáme více – některé vyjdou lépe a jiné hůře. Práce na open air festivalu je riziková. Stejně se ale v následujících letech chceme více zaměřit na akce ve vnitřních prostorách. Co se týče open airů, i tam půjdeme trochu jinou cestou, protože bychom chtěli dát více prostoru začínajícím, ale talentovaným kapelám. Navíc ten klasický model mnoha středních i větších českých festivalů je neudržitelný a troufám si říct, že už návštěvníky tolik nezajímá. Chceme se v následujících letech věnovat hudebním akcím uvnitř a trochu se vrátit ke kořenům.
Jaký model máte na mysli?
Na programu mnoha festivalů vidíte stále ta stejná jména. Pořadatel se přirozeně snaží zavděčit většině, obzvlášť pokud je jeho akce financovaná z veřejných peněz. V takovém případě to dokonce udělat musí. Například na metalový nebo hiphopový festival podporu neseženete. Na hodně akcích se tím pádem střídá podobný program, naštěstí jsou ale výjimky. I my jsme se vždycky snažili program něčím osvěžit. Třeba na prvním ročníku festivalu vystoupili po sobě Jiří Korn a Richard Müller. Obecně si myslím, že právě třeba metalová scéna má mnohem vděčnější fanoušky. Přijedou v tričku své oblíbené kapely přes půl republiky a je jim jedno, že prší.
Atmosféra na festivalu Litava Park v Bučovicích na Vyškovsku v roce 2025 – vlevo vydařený koncert, vpravo prudká nepřízeň počasí.
Jak dlouho trvá připravit hudební akci, jakou je dvoudenní Litava Park?
Větší akce se plánují přes rok v různé intenzitě. Například o koncertu Michala Davida jsem věděla skoro rok a půl dopředu. Většina velkých českých kapel aktuálně řeší booking už na rok 2027. Trávíte měsíce plánováním akce, která trvá pár hodin. Ale potom přijde moment, kdy hraje muzika, vidím lidi pod pódiem a najednou cítím naplnění a vím, že tohle je přesně ten důvod, proč tuhle práci dělám.
Organizace kulturních akcí zní jako poměrně náročné a rizikové podnikání. Čím se snažíte stresovou profesi balancovat?
Mám ráda různé formy terapie. Před sedmi lety jsem šla 650 kilometrů dlouhou pouť z Lisabonu do Santiaga de Compostela a o rok později jsem absolvovala týdenní pobyt ve tmě. Po dlouholeté práci v korporátním marketingu jsem měla problémy se spaním a potřebovala jsem dát odpočinout tělu i hlavě.
Jak jste se během týdne ve tmě cítila?
Zhasnout všechna světla a vypnout zvuky se mi jevilo jako dokonalý a skutečný odpočinek a to se potvrdilo. Čerpala jsem z tohoto zážitku ještě velmi dlouho, v životě jsem si tolik neodpočala. Odborník na terapii tmou Andrej Urbiš říká, že dnes za jediný den přijmeme tolik informací, co před sto lety za celý rok. Chtěla jsem jít cestou, kdy budu mít jistotu, že jsem v medicínském prostředí a dohlíží na mě odborník. Takovou možnost nabízí v Česku jen jedno místo. Balancovat náročnou profesi se snažím návratem k přírodě a přirozenosti.
Založili jsme taneční stát, volal nám i Google, říká šéf Street Dance Kempu![]() |
Narazila jste ve svém profesním životě někdy na moment, kdy jste si řekla, že se vám splnil sen?
Splněných snů byla celá řada, ať už spolupráce s Jiřím Kornem, nebo třeba podílení se na organizaci mezinárodního festivalu tance Street Dance Kemp – SDK Europe. V roce 2019 se nám podařilo uspořádat show, na které zatančily největší mezinárodní hvězdy z tanečního světa na živou hudbu.
Existuje nějaká hudební akce, na které byste se ráda v budoucnu podílela?
Sním o tom, že jednou budu organizovat Super Bowl halftime show. (směje se) Ale určitě bych se ráda podílela na největších festivalech u nás, třeba Brutal Assault nebo Rock for People.
Jakou akci budete v nejbližší době organizovat?
Čeká nás teď v srpnu v areálu Litava u zámku v Bučovicích rockový koncert kapely Tři sestry. Slaví letos čtyřicet let, takže to bude velké.





