Přestože jedno ze svých prvních zaměstnání Leoš Slanina v mládí našel v brněnské Zbrojovce, působil i v Československé televizi a také ve Výzkumném ústavu elektrických strojů točivých, vždycky prý chtěl být hlavně spisovatelem.
Povedlo se mu nejen to. Přezdívalo se mu Bacon (anglicky slanina) a stal se členem takzvané brněnské bohémy kolem „demiurga“ Jana Nováka, o níž Pavel Řezníček napsal své několikadílné Hvězdy kvelbu a k níž z kulturní scény patřili také herec a spisovatel Arnošt Goldflam, hudební skladatel a vědec Miloš Štědroň, básníci Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Zeno Kaprál nebo režisér Karel Fuksa, ale i silák Franta Kocourek.
Webová mapa ukazuje, jak a kde básnil o Brně Kainar, Blatný či Krchovský |
„Leoš byl výraznou postavou našeho města, což bych ale nedával do popředí. Považuji ho za skvělého básníka. Při osobním setkání nepůsobil dojmem vyloženě kultivovaného autora, přesto jeho texty a celá jeho produkce měly velkou kvalitu a hodnotu. Vážil jsem si ho ve dvou rovinách – jednak jako básníka a jednak jako člověka a přítele,“ zavzpomínal na zemřelého básníka Petr Minařík z brněnského nakladatelství Větrné mlýny, kde Slaninovy verše vycházely.
Slaninu několikrát přivítal na festivalu Měsíc autorského čtení, který organizuje. Právě tam se excentrický umělec při jednom ze svých nahrávaných čtení nechal unést, vstal od stolu a začal chodit po pódiu, takže se na nahrávce jeho hlas ztratil.
„Leoš byl velmi laskavý a milý. A samozřejmě svérázný a svůj. To se nevylučuje,“ doplnil Minařík.
Leoš Slanina neboli Slanina Leo Bacon, brněnský básník
Básně psal Slanina již za normalizace, oficiální sbírky mu však začaly vycházet až po roce 1989. Příležitostně hrál i v brněnských divadlech a malé role dostal také ve filmu. Pod heslem „svoje čtenáře je nutno si vychovat“ pořádal rovněž večery vlastní poezie.
V 80. letech minulého století se Slanina přestěhoval do Prahy, kde se seznámil s představiteli pražského disentu v čele s Václavem Havlem či Martinem Jirousem a také s osobnostmi tamní bohémy, jako byl například Bohumil Hrabal. Do Brna se vrátil v roce 2023.
Se svým rodným městem byl spjat pevně. „Všechno, co k životu potřebuji, to je Brno, ale myslím, že i Brno potřebuje mě. Nevím proč, ale nějak tak to nepochybně bude,“ vyznal se v jednom z dobových rozhovorů.
Slanina, Ohnisko, Wernisch - hlavně se v poezii nebrat smrtelně vážně |
Psát začal v pubertě a od začátku se věnoval téměř výhradně básním. „Na prózu bych já nebyl!“ usmíval se. To verše jeho stylu psaní vyhovovaly daleko lépe: Slanina do nich zapisoval své dojmy, sny a náhlá pnutí.
„Asi nemá smysl jeho tvorbu přesně charakterizovat. Byla to tvorba současná, reflektovala aktuální témata, takže Leoš byl paradoxně autorem moderním. Verše přesahovaly jeho samotného,“ zmínil Minařík.
Kromě psaní Slanina obstojně hrál šachy. Návštěvníci brněnských literárních kaváren si pamatují jeho návštěvy se psem po boku. Z nich pak mířil do antikvariátů a prodejen tabáku, aby se vybavil zásobou jak do své knihovny, tak do své oblíbené dýmky.
S hlubokým vztahem k Brnu
Sám tvrdil, že v žádném bytě se necítí tak doma jako v dobré kavárně. Známou osmimetrovou sochu markraběte Jošta Lucemburského na Moravském náměstí nazval „igráčkem“ a ohradil se proti umístěním veršů Jana Skácela na kašnu na náměstí Svobody; podle jeho mínění si dané verše nezasloužily zvěčnit na objektu, který považoval za nehezký
„Mám hluboký vztah i k Brnu samému a k řekám, které jím protékají. A stejně tak ke krajinám, které místo obklopují - obzvláště k soběšickým lesům a k Bílovicím. Znovu musím k městu samotnému: Uchvacují mě i ryze městské krajiny. Nejenom ty ‚útěšné‘ s ušlechtilým profilem Špilberku a Petrova, nýbrž i duch zohavených ulic pod nimi,“ prohlásil před několika lety v rozhovoru pro MF DNES.
Další z brněnských autorů Pavel Řezníček zařadil Slaninovo jméno do své knihy Hvězdy kvelbu, pojednávající o brněnské bohémě. Nazval ho v ní vepřem s flétnou.
„Řekl bych, že to byl takový přátelský rýpanec. Leošovi se říkalo Bacon, ne vepř,“ odhadl Minařík.
Ani Slaninu pojmenování nijak nevykolejilo. „Byla to sbírka nejrůznějších exotů, ze kterých se časem stala hrstka umělecky činných, třeba i slavných. Bohémsky žiju, to nemohu popírat. Neporoučím nikomu kolem, včetně sebe sama,“ vyložil v Brněnském deníku svým svérázným způsobem.
