Dříve nehostinné porosty zlatobýlu připomínaly džungli. Dnes tady rostou druhově bohaté biotopy se vzácnými druhy, jako je kyprej yzopolistý, merlík slanomilný či řepeň durkoman. V ptačím parku Kosteliska u Dubňan na Hodonínsku se proměna oblasti z nehostinného rákosové džungle na pastvu povedla.

Právě pastva na více než devíti hektarech půdy, se kterou Česká společnost ornitologická (ČSO) začala na pozemcích v říční nivě Kyjovky před třemi lety, má významně pozitivní efekt na druhovou pestrost v ptačím parku.

Semena vzácných rostlin čekala na svou příležitost v půdě desítky let, na jejich vyklíčení měla zásluhu právě pasoucí se zvěř. Už dříve se tady ornitologům osvědčily kozy, ovce a především uherský stepní skot, který dokáže spořádat náletové dřeviny i nepůvodní zlatobýl, a tedy vytváří prostor pro pestrou škálu různých druhů včetně těch vzácných.

Mokřad, kde žili vzácní ptáci a obojživelníci, vyschl. Hledá se viník

Letos do parku přibyla čtveřice koní – tři dospělí a hříbě. Jestli se tu však usídlí na trvalo, ukáže teprve čas. „Budeme je tu mít několik měsíců a pak vyhodnotíme, jaký má jejich pastva efekt. Pastva ostatních zafungovala skvěle. Ovce a kozy požírají zlatobýl, když je mladý, uherský stepní skot ho spásá po celou dobu vegetace, tedy i v plném květu, což je skvělá zpráva,“ těší Gašpara Čamlíka z jihomoravské pobočky ČSO, která park spravuje.

Proč se pastva ukázala být účinným řešením? „Pasoucí zvířata udusala jílovitou půdu, což vedlo k vytvoření vysýchavých louží. Na těchto místech pak záhy vyklíčily vzácné druhy rostlin, třeba slanomilné rostliny,“ vysvětluje botanik Petr Hubatka, jenž se podílel na monitoringu parku.

Pastva, se kterou se začalo před třemi lety, má pozitivní efekt na druhovou pestrost v ptačím parku.

Ornitologové v místní krajině provádějí i další úpravy. Vytvářejí mimo jiné třeba nové tůně, strhávají travní drn a sázejí vrby. Ještě v roce 2019 byla na Kosteliskách místo pestré pastviny neprostupná krajina nepůvodních druhů, a to právě především zlatobýlu obrovského. Ten se jako původně okrasná rostlina dostal v osmnáctém století ze Spojených států do Londýna a později i do téměř celé západní, střední a jižní Evropy. Vysoký může být i více než dva metry.

První pozemky koupili ornitologové v této oblasti v roce 2020 a díky péči a úpravám se jim podařilo park zpřístupnit. Jeho vznik je přitom reakcí na dramatický úbytek ptáků, mokřadů a přetrhávané vazby mezi lidmi a přírodou.