Podle Moniky Šimůnkové to platí i pro dětské domovy, kde se děti nemohly stýkat s rodinou. Ona i její spolupracovníci navštívili hned v polovině května celkem dvanáct zařízení, a to dvě věznice, dvě zařízení sociálních služeb, čtyři zařízení pro děti, dvě pro cizince a dvě psychiatrické nemocnice.

„Nikde jsme nezjistili špatné zacházení, ale některá opatření byla přinejmenším sporná. Hodně to i bylo i tím, že vedení nemělo dostatek jasných pokynů od nadřízeného ministerstva a chyběl i užší kontakt s příslušnými krajskými hygienickými stanicemi, které by pokyny mohly poskytnout,“ poznamenala Šimůnková. 

Koronavirus v Česku

V zařízeních pro děti neměli například ředitelé instrukce, jak postupovat, což se projevilo nejvíc v kontaktu s rodinou, který byl hlavně v prvních týdnech zakázaný a odehrával se pouze přes Skype a sociální sítě.

„Někde povolovali návštěvy rodiny, jinde byly plošně zakázané, což považuji za nepřiměřený zásah do práv rodičů i dítěte. A jako nesmyslný nám připadl zákaz školní výuky tam, kde je pobyt spojený se školou, protože děti jsou tak jako tak celý den spolu,“ popsala Šimůnková.

Epidemie podle ní přispěla i k další izolaci lidí v sociálních ústavech, a to zejména plošným zákazem návštěv, kdy senioři i postižení nemohli celé týdny potkat své nejbližší a nemohli ani vyjít mimo objekt nebo areál.

„Tam je problémem i využití sociálních sítí a Skypu, které senioři nebo postižení lidé mnohdy těžko zvládají. Všechno toto zvýšilo jejich sociální izolaci. Nechápu, proč nemohou mít tito lidé stejné podmínky jako ostatní, kteří mohli i v době nejtvrdších opatřeních vyjít na vycházku nebo do obchodu,“ poznamenala zástupkyně ombudsmana.

Nejspornější je vyloučení dětí

Některé sporné jevy zaznamenali pracovníci kanceláře i při návštěvě věznic. „Tou nejspornější je úplné vyloučení dětí až do 22. června z návštěv, protože ty byly omezeny pouze na jednu osobu a dítě bez doprovodu dospělého do věznice nesmí. Rodič tak musel řešit, které dítě s sebou vezme, a které ne,“ podotkla Šimůnková.

Nejhorší byla podle ní situace v zařízeních pro cizince. „Byli vnímáni jako potenciální hrozba nákazy, i když měli negativní testy. Navíc byly v té době uzavřené hranice, takže žádné nebezpečí nákazy nehrozilo,“ upřesnila právnička kanceláře Barbora Matějková.

Podle zjištění neměli cizinci dostatek informací a rozhodnutí o zajištění dostávali v češtině, protože nefungovali tlumočníci. Jediný kontakt s vnějším světem probíhal tak, že jim 3x denně donesli jídlo a změřili jim teplotu.

„Chyběl i přístup k čerstvému vzduchu, protože okno si mohli otevřít jen na 15 centimetrů a do venkovního areálu nemohli vůbec,“ vylíčila Matějková. Pozitivní bylo, že se vedení zařízení snažilo umožnit kontakt s blízkými přes internet nebo telefonicky.

Své poznatky Šimůnková předala příslušným ministerstvům i s doporučeními, která by mohla zapracovat do svých metodických pokynů.

„Nechceme nikoho perzekuovat, všude jsme se ze strany vedení setkali s velkou vstřícností. Chceme, aby pokud koronavirový stav potrvá, se do budoucna vyvážil zájem ochrany veřejného zdraví a práv lidí,“ poznamenala Šimůnková.