Tajný recept na vztah Jaroslav Schimmer a Iva Spasiuková nemají, zato na dorty a krémy ano. „My to tady milujeme, ta atmosféra na vás dýchne už jenom když vejdete a vidíte tu klenbu,“ popisují kavárníci nadšení z bývalého kláštera voršilek v brněnské Orlí ulici, kde sídlí jejich podnik.
Přestěhovali se sem před necelými pěti lety. „Za tu dobu, co máme kavárnu už jsme stihli snad všechno. Zainvestovali jsme do původního prostoru, kompletně ho opravili, stihli jsme dva roky covidu, stěhování kavárny i náročnou situaci s energiemi. Ty nejtěžší zkušenosti, které mají podnikatelé běžně rozvrstvené do několika let, my jsme si vybrali během prvních pár roků našeho podnikání,“ shodují se na tom, že i když jsou na scéně teprve osmým rokem, zkušeností mají víc než dost.
Chceme, aby se u nás najedli vegan, bezlepkář i běžný člověk, líčí kavárníci![]() |
Cukrové nebe původně otevřeli nedaleko Úvozu a s původním místem podle svých slov šlápli vedle.
„Měli jsme moc rozjařené oči a vůbec tu lokalitu nevysledovali. Tenkrát jsme si říkali, nová stavba, frekventovaná zastávka naproti škole, ale ne…tam to prostě nefungovalo nebyla tam žádná průchodnost,“ popisují majitelé hořkou zkušenost. Když pak objekt koupil nový majitel a přišla pandemie covidu, byl to pro ně impuls změnit lokalitu. Tohoto rozhodnutí nelitují.
Tajné recepty
V Cukrovém nebi najde host hned u vchodu velkou vitrínku plnou domácích zákusků. Pečou je oba majitelé, ale vrchní cukrářkou je Iva Spasiuková. „Můj nejoblíbenější zákusek je asi větrník. Moje mamka mi tehdy pomohla vypiplat recept. Je to sice tradiční větrník, ale jsou tam i tajné ingredience navíc,“ popisuje kavárnice a cukrářka.
Mimo zákusků do prodeje peče také dorty na zakázku. Zákazníci si nejvíce pochvalují její máslový krém. Ten přitom patří mezi nejtajnější recepty rodinného dědictví. „Babiččin krém a její ořechovo-čokoládový dort, to jsou recepty, které nikomu nedávám,“ směje se žena.
Kavárníci a jejich světMinisérie iDNES.cz se věnuje životu a práci brněnských kavárníků, jak je hosté (ne)znají. Dále vyšlo: |
Právě babička pro ni byla velkou inspirací, sama totiž byla cukrářkou. „Ta tradice u nás v rodině je velmi silná. Babička pekla vždycky z kvalitních surovin a dělala ty věci poctivě. V mé chuťové paměti to zůstalo a pak jsem si uvědomila, že když babička umře, tak už to nikdo v životě neochutná, když to nebudu dělat já,“ vypráví kavárnice svůj příběh.
Zákusky ale od dětství paradoxně péct neuměla a musela se je podle rodinných receptů dlouho učit. Stejně tak neuměla ona ani její partner před otevřením podniku uvařit kávu, natož našlehat mléko.
„Když přišel asi pátý zákazník a chtěl cappuccino, tak mně úplně běhal mráz po zádech,“ popisuje Iva Spasiuková. „Začátek byl jeden velký risk,“ shodují se oba majitelé. Přesto jsou rádi, že skončili v korporátních firmách a rozhodli se splnit si sen.
Jedna velká rodina
Podnikání, rodina, partnerský vztah, mazlíčci…všechny tyto oblasti musejí Jaroslav s Ivou umět v každodenním životě skloubit. Tajný recept nemají, ale pár zásad už si za tu dobu osvojili.
„Ráno snídáme spolu v kavárně. To je jediných třicet minut za celý den, kdy sedíme, uvaříme si kafe a to je bod toho dne, který máme pořád stejný,“ popisují majitelé.
Zásadně spolu ale nechodí na oběd. „Máme jednu jedinou hodinu denně, kdy nejsme spolu, a to je oběd. Každý chodíme do jiné restaurace. Když mi nedávno Iva řekla, že by chtěla jít se mnou do thajské, tak jsem si říkal – to snad ne, ani na obědě se jí nezbavím,“ směje se Jaroslav.
S kým se naopak snaží trávit více času je jejich mladší syn. „Čím déle podnikáme, tím víc se nám daří delegovat naši práci na brigádníky, takže teď máme i na něj více času,“ popisují shodně.
V kombinaci rodičovství a podnikání jim pomohl i výběr školy pro jejich syna. Mladý hokejista nastoupil do školy nedaleko místa, kde byla kavárna původně. „Tím že jsou sportovní třída, tak mají rozvrhy přizpůsobené tréninkům, aby jim navazovaly. My ho tak zavedeme do školy a vyzvedneme až večer,“ vysvětlují rodiče.
Se starším synem se naopak potkávají častěji. Má brigádu přímo v jejich kavárně a pomáhá jako barista. „Tím, jak jsme taková malá kavárnička, spíš rodinná, tak všechny naše brigádníky bereme jako rodinu,“ tvrdí majitelé, ale přiznávají, že i s nimi je to někdy těžké.
Dovolená po sedmi letech
Než se Ivě a Jaroslavovi podařilo vytvořit samostatný a funkční tým brigádníků, byli na chod kavárny převážně sami. Mají otevřeno o víkendu i o svátcích, a to pro ně znamenalo nulové volno. „Naposledy jsme byli na pořádné dovolené loni a bylo to po sedmi letech. Předtím to byly jen krátké výlety třeba na tři dny,“ tvrdí.
Především pro Ivu bylo náročné dovolit si po tak dlouhé době doopravdy odpočinout. „Pro moje tělo to byl strašný šok. Po tolika letech, kdy člověk jen stojí, tak si v poledne lehnout. Takže prvních pět dní jsem z toho byla velmi špatná,“ vypráví kavárnice. Chystání a zajišťování kavárny před jejich odjezdem sice trvalo stejně dlouho jako samotná dovolená, i tak to ale podle majitelů stálo za to.
V Brně je kaváren tolik, že je všechny navštívit nejde, míní elitní barista![]() |
Větší nezávislost kavárny na jejich přítomnosti je pro ně i velkým cílem do budoucna. „Teď máme dokonce jednu brigádnici, která nám pomáhá i péct. To je pro nás velký krok, protože do kuchyně jsme jen málokoho pustili,“ vysvětlují Iva s Jaroslavem a dodávají, že by chtěli mít více času na děti, na kočky i na sebe.
Cukrové nebe také čeká výzva v podobě rozsáhlé rekonstrukce, kterou má bývalý klášter v blízké době projít. „Chceme zůstat i v nově opraveném klášteře, ale záleží na výši nájmu, který tu po rekonstrukci bude,“ dodávají. Možná ani následující roky nebudou pro Cukrové nebe jednoduché, ale majitelé chtějí udělat vše proto, aby dál mohli zákazníkům oslazovat život.