Dřív jsme si navzájem pomáhali, líčí kavárenské začátky v Brně majitel Podnebi

  12:18,  aktualizováno  12:18
Vlastní jednu z nejstarších brněnských kaváren Podnebi. Tomáš Nebeský ji s manželkou otevřel před sedmnácti lety, tedy v době, kdy ve městě byla podobných podniků jen hrstka. Teď plánuje další.

Kavárna Podnebi v Údolní ulici pod brněnským hradem Špilberk se těší úspěchu už od svého vzniku v roce 2008, většinu její klientely tvoří studenti. Majitelem podniku je od jeho počátku Tomáš Nebeský, podle něhož se kavárna jmenuje. | foto: Filip Fojtík, MAFRA

Myslel si, že bude hoteliérem. Ale vždycky měl vztah ke kávě. „Byl jsem takový kavárenský povaleč, hrozně rád jsem chodil do brněnské kavárny Podobrazy, která byla tehdy v Moravské galerii. A vždycky mě to táhlo k tomu, že bych si otevřel něco svého,“ ohlíží se Nebeský.

Když v roce 2008 zakládal svůj podnik v Údolní ulici, brněnská kavárenská scéna vypadala proti dnešku dost odlišně. „Moc kaváren ještě nebylo. Z těch, co tehdy fungovaly, jsem znal všechny lidi. Teď, jak vznikají nové, tak už vůbec nemám přehled, kdo je vede,“ říká Nebeský.

V Brně je kaváren tolik, že je všechny navštívit nejde, míní elitní barista

Dřívější stav měl své výhody. „Ze začátku jsme si mezi kavárníky docela pomáhali. K nám sem třeba chodila Radana, majitelka kavárny Art, a učila nás vařit cappuccina a dělat pěnu, protože předtím to vypadalo hrozně,“ směje se při této vzpomínce.

Cappuccina ještě nebyla trendem a o propagaci na sociálních sítích se nedalo mluvit vůbec. I tak slavilo Podnebi hned na začátku úspěch, a to hlavně mezi studenty. „Aby chodilo víc lidí, nechal jsem udělat takové pohlednice, chodil jsem s nimi na fakulty kolem a rozdával je, aby o nás lidi věděli. To si myslím, že zafungovalo,“ popisuje majitel, pro něhož jsou studenti nejčastějšími zákazníky dodnes.

Nebyla konkurence, ale ani zdravá strava

Ze startu čelil daleko menší konkurenci, ale potýkal se s jinými těžkostmi. „V té době byl určitě horší výběr surovin, nedbalo se tolik třeba na zdravou stravu a všechno bylo úplně jinak,“ líčí Nebeský. To hlavní se však podle něj nezměnilo. „Když máte dobrý záměr a dobré místo, tak se dá otevřít kavárna i dneska,“ uvažuje.

Kavárníci a jejich svět

Svým následníkům radí, ať se drží své vize a vytrvají. „V prvních letech jsem byl určitě vytíženější, protože jsem vstával, abych tu byl ještě před otevřením. Pak jsem buď pracoval za barem nebo jsem jel pro zásoby a vyřizoval administrativu, takže práce bylo hodně,“ vzpomíná.

Tehdy býval na směně buď on, nebo jeho manželka, k ruce měli jediného brigádníka. „Manželka potom otěhotněla. A protože se tehdy v kavárnách kouřilo, tak skončila,“ přibližuje Nebeský.

„Dneska mám strašně šikovného provozního, který tu je už asi osm nebo devět let, takže tyhle starosti mi odpadly a můžu se věnovat rodině, kavárně i koníčkům,“ pochvaluje si úspěšný podnikatel, který má teď víc času na své tři děti, ale i na svůj oblíbený golf, zálibu ve starých autech, hory či kola.

Sem nikdo chodit nebude, odrazovali jej

Vystudovanou má Vysokou školu hotelovou v Praze, díky čemuž získal jednodušeji živnostenské oprávnění. „To je ale asi jediná výhoda, co z toho studia plyne,“ směje se Nebeský, který poté pracoval v Praze na recepcích v různých hotelech nebo třeba ve firmě vyvážející barvy. „Díky téhle zkušenosti mám třeba přehled o tom, čím vymalovat, což je taky důležité,“ zmiňuje.

Dřív přemýšlel, že by v hlavním městě zůstal, ale to by nemohl mít kavárnu. „V centru Prahy bych ji mít nechtěl, přijde mi to strašně turistické,“ vysvětluje Nebeský.

Místo, které si nakonec s manželkou vyhlédl, je téměř pravým opakem lokalit s davy lidí. Podnebi je totiž schované v zákoutí u parku pod brněnským hradem Špilberk v domě, který patří jeho příbuzným.

„Šli jsme do toho s manželkou docela po hlavě a hodně lidí nás od toho odrazovalo. Rodiče i známí říkali, že ten prostor je zapadlý, že sem nikdo chodit nebude,“ vzpomíná.

Přesto si nápad nenechali rozmluvit, a tak vzniklo Podnebi – nikoliv Podnebí, jak mnozí lidé kavárně říkají. „Dlouho jsme přemýšleli nad názvem, a nakonec ho vymyslel můj kamarád. Odkazuje to na moje příjmení, takže je to pode mnou,“ odhaluje.

Ceny jsou tak akorát, říká

Mnohé problémy musel překonat i v uplynulých letech. „Covid nás ze začátku šokoval. Museli jsme vyhodit spoustu surovin, snad 300 kusů vajíček, deset kilo uzenin a sýra,“ vypočítává. Kavárna tehdy přežila díky prodeji přes okénko a také finanční rezervě.

Jako velká výzva se ukázala i vysoká inflace v posledních letech a nedávné změny výše DPH na nealkoholické nápoje a pivo. „Snažíme se udržet ceny přijatelné pro zákazníky, ale zároveň z toho musíme něco mít. Chápu, že stát v krizi musí někde brát peníze, ale kdyby se DPH vrátilo tam, kde bylo, tak bych se nezlobil,“ podotýká.

Brněnská gastroscéna má nové trumfy, podle blogerů však naráží na strop

Dnes u něj stojí espresso 49 korun, cappuccino 69 a vídeňská káva 89. Je to hodně, nebo málo? „Je to tak akorát,“ odvětí kavárník.

Kladně naopak hodnotí zákaz kouření ve vnitřních prostorech z roku 2017. „My jsme k tomu přistoupili ještě dřív, než to byla povinnost, a lidem to nevadilo. Určitě to přineslo víc zákazníků,“ uznává Nebeský, který zákaz kouření podporuje, i když si dřív sám zapálil.

V Podnebi je živo od osmi ráno do půlnoci. V letních měsících, kdy je v provozu i zahrádka, ještě dvakrát tolik. A majitel má další plány. „Tak do půl roku budeme otevírat něco nového. Bude to blízko Podnebi a bude to spíš odpolední bar, ale nakonec z toho může být i ranní kavárna. To teprve ukáže čas,“ poodhaluje Nebeský, který zatím pro nový podnik hledá název.

Autor: