Dvorník spolu s dalšími přáteli mířil v červnu 1983 na druhý ročník utajeného festivalu v Žabčicích, kde měly vystoupit kapely jako Odvážní bobříci, Máma Bubo nebo Ještě jsme se nedohodli.
Veřejná bezpečnost se však o akci dozvěděla a festival několik hodin před začátkem zrušila. Jenže to nikdo z účastníků nestihl zaregistrovat.
„Do Žabčic přijely tisíce policistů, takřka neprodyšně obklíčili obec. Tehdy se jezdilo hlavně vlakem, jak od Břeclavi, tak od Brna. Nenechali lidi ani vystoupit, pendreky je naháněli zpátky do vlaků. Lidé museli jet dál, takže jich spousta skončila v Brně,“ popsal před časem bývalý žabčický starosta a pořadatel prvního ročníku festivalu Vladimír Šmerda s tím, že pár lidí se jim podařilo propašovat do obce o několik dní dříve.
V Brně se rozmrzelí hudební fanoušci rozešli do restaurací a parků, nejvíc jich skončilo v hospodě Na střelnici v Pisárkách. Tam proti nim příslušníci Veřejné bezpečnosti zakročili, protože měli ohrožovat veřejný pořádek.
„Brutálně je seřezali, několik z nich pozatýkali. Ačkoli je nejznámějším zátahem ten při koncertu Plastiků, tenhle se může směle řadit hned za něj,“ poznamenal Šmerda.
Na prostranství bylo podle Dvorníka zhruba 80 lidí mířících původně na festival do Žabčic. „Byla tam spousta lidí, normálně tam posedávali po trávě. Policajti na ně začali pouštět psy, bylo to strašné. Já dopadl tak, že mě policajt lapil za vlasy, dostal jsem obuchem a skončil jsem v antonu,“ popsal Dvorník.
Původní rozsudek zmiňoval souložící dvojici
Následně se ocitl mezi obžalovanými. Bylo mu vytýkáno, že zůstal v prostoru, který měl na základě výzvy opustit. Muž se tehdy hájil tím, že po příchodu z toalet odešel ke svodidlům, kde se snažil zorientovat a najít své kamarády. Na konci září 1983 městský soud rozhodl, že ztěžoval výkon pravomoci veřejného činitele. Vyvázl s osmnáctiměsíční podmínkou. Odsouzeno bylo dohromady 25 mladých lidí.
V rozsudku soud uvedl, že se u restaurace Na střelnici shromáždilo několik desítek převážně podnapilých lidí, kteří byli otrhaní a špinaví.
„Celé prostranství bylo znečištěno papíry a kelímky. Velké množství lidí se povalovalo po trávníku. Byla spatřena i dvojice, která zde souložila, a rovněž byla spatřena dívka s obnaženými ňadry. Byl ohrožen veřejný pořádek,“ stálo obecněji v tehdejším rozsudku.
Muzikou proti režimu. Na koncerty se sháněla razítka a maskovaly kapely |
Podle Dvorníkova advokáta Lubomíra Müllera však jeho klient tehdy neudělal nic špatného. „Prostě šel z toalety, věci rozložené na dece neměl sbalené. Než se zorientoval, byl zbit a naložen do antonu. Šlo o zjevnou šikanu vůči těm, kteří vypadali nekomformně,“ prohlásil dnes Müller.
Městský soud návrhu na rehabilitaci Dvorníka vyhověl, dnešním usnesením starý rozsudek v jeho případě zrušil. Využil přitom dřívějšího rozhodnutí z roku 1994, kdy se spravedlnosti dočkal Dvorníkův kamarád Radek Nečas.
V případě Dvorníka to trvalo 42 let. Rehabilitaci začal řešit až v souvislosti s žádostí o důchod. „Na tuto možnost mě upozornila paní na úřadu. Myslel jsem si, že se k něčemu takovému nedá ani dopídit po takové době,“ vysvětlil Dvorník, který chce žádat o finanční odškodnění u ministerstva spravedlnosti.
