Po jihomoravských stopách učitele národů, od jehož smrti uplynulo 350 let

  10:28
Muž, jehož portrét zdobí českou dvousetkorunovou bankovku, nebyl vždycky vousáčem s bratrskou pokrývkou hlavy. Část dětství a jinošských let prožil Jan Ámos Komenský na jižní Moravě. Od jeho úmrtí uplynulo v neděli přesně 350 let.

J. A. Komenský | foto: Archiv MF DNES

Právě lidé z Hodonínska Jana Ámose Komenského formovali a nasměrovali na budoucí cestu velkého myslitele a spisovatele, ale i biskupa Jednoty bratrské. MF DNES přináší střípky z jihomoravské etapy Komenského života, na niž v učebnicích nezbývá místo.

„Nejlepší vína jsou loňská“

Vlastnit vinohrad a búdu v Blatnici pod Svatým Antonínkem, to byla pro měšťany z Uherského Brodu výsada. I Komenského otec Martin patřil ke správcům vinic. Měl je na viniční trati Plachty. V Blatnici žilo navíc i jejich početné příbuzenstvo.

„Seznámení Jana Ámose s jeho blatnickými příbuznými nastalo při vinohradnických pracích, kterých se jeho otec sám zúčastňoval, a bylo zvykem, že si rodiče brávali do vinohradů děti sebou,“ píše ve svých publikacích dnes již zesnulý blatnický komeniolog František Vyskočil.

Komenský vinice zdědil a celý život se jich nechtěl vzdát. „Dozvídáme se o tom ze svatební smlouvy jeho druhého sňatku z roku 1624. Komenský si vymiňuje konkrétní vinohrad a sbírku všech latinských knih do svého výlučného vlastnictví,“ přibližuje Vyskočil.

Vinice na stejném místě najdou lidé i dnes, na trati stále působí Blatničané. Jedním z nich je i vinař Jan Polehňa. „Archiv, kde bylo zapsané, kde přesně vinice Komenských ležela, vyhořel. Dodnes se tedy přesně neví, který kus viniční trati si tak hýčkal. K jeho odkazu se tu však hrdě hlásíme všichni,“ ujišťuje.

Plachty podle něj patří mezi nejstarší viniční trati v Blatnici. „Pěstuje se tu roky hlavně ryzlink rýnský, rulandské bílé a trochu sylvánského zeleného. Takže je tu mohl mít i Komenský,“ zamýšlí se vinař.

Ve svých spisech se učitel národů často zmiňuje o víně. „Popisuje práce ve vinohradu a říká, že nejlepší vína jsou loňská a že vína z velkých sudů jsou chutnější,“ uvádí Vyskočil.

Požár i nesouhlas s učiteli

Když zemřeli Komenského rodiče a krátce nato i dvě jeho sestry, dvanáctiletý Janek přišel za tetou Zuzanou do Strážnice. 

Jan Amos Komenský

  • Narodil se 28. března 1592. Kde, o tom se vedou vášnivé spory mezi Nivnicí, Komnou a Uherským Brodem. 
  • Do Strážnice zavítal v roce 1604 po smrti rodičů, dva roky studoval na tamní škole. Jenže roku 1605 vpadli Bočkajovci do města, a Komenský tak zažil první požár. O 51 let později mu oheň v Lešně zničil značnou část práce.
  • Studoval v německých zemích na dvou univerzitách. Právě studia v letech 1611 až 1613 mu financoval Karel starší ze Žerotína, celoživotní přítel a mecenáš. 
  • 24. dubna 1616 byl v Žeravicích vysvěcen na kazatele Jednoty bratrské. Později se v Polsku stal biskupem.
  • Oženil se třikrát – v letech 1618, 1624 a 1649, dva synové z prvního manželství zemřeli v dětském věku, z druhého manželství měl tři dcery a syna.
  • 15. listopadu 1670 zemřel ve věku 78 let. Pochován je v nizozemském Naardenu. 

„Škola tehdy neměla internát, takže Janek bydlel u tety. Příjmení se přisuzovala podle původního místa bydliště. Zuzaně se říkalo Komňanská, protože přišla z Komně. Jankovi to jméno přiřkli taky,“ vypráví František Mikulčík, průvodce v památníku bratrské školy.

U bratrů se Komenskému dostalo prvního vzdělání. Podle jeho pozdějších zápisků na tu dobu však nevzpomíná s láskou. 

Přístup učitelů byl zkostnatělý, žáky nerozvíjeli a pouze je nutili, aby se biflovali nepotřebné poznatky. Získal tak k zastaralému systému odpor, jenž se v dospělosti snažil měnit.

Pro Komenského to bylo vůbec první svědectví vpádu a ničivého požáru, s nimiž se potýkal ještě několikrát ve svém životě.

„Školu nedokončil. Bočkajovci ze Sedmihradska v roce 1605 přepadli Strážnici, školu poničili a spoustu domů, včetně toho, kde Janek pobýval, vypálili. Janek se pěšky přes Blatnici musel vrátit do Nivnice k poručníkům,“ podotýká Mikulčík.

Na čas se musel rozdělit i s celoživotním přítelem Mikulášem Drábíkem, jehož ve Strážnici poznal.

Výlety za Žerotínem

Kdyby nebylo zámeckého pána z Rosic na Brněnsku, Komenský by nejspíš nedostudoval. Právě Karel starší ze Žerotína byl totiž významným mecenášem protestantských škol. 

A když Komenský v Přerově doháněl studium latiny, k níž se dostal s velkým zpožděním, Žerotína jeho píle ohromila. Natolik, že Komenského vytipoval pro kazatelskou a kněžskou kariéru a poslal ho na studia do Německa. V letech 1611 až 1613 studoval Komenský na univerzitách v Herbornu a Heidelbergu za Žerotínovy peníze.

Hlavní prohlídkový okruh rosického zámku končí na arkádách, kde návštěvníci mohou obdivovat renesanční stavební prvky a sgrafita.

Hlavní prohlídkový okruh rosického zámku končí na arkádách, kde návštěvníci mohou obdivovat renesanční stavební prvky a sgrafita.

Ale mecenášský patronát nebyl to jediné, co dokázal Žerotín Komenskému nabídnout. „Mecenášství přerostlo ve velké osobní přátelství. Pravidelně si spolu dopisovali, vzájemná korespondence se dochovala a je uložená v archivu v Opavě. Komenský za Karlem několikrát do Rosic přijel a trávil s ním čas,“ vyzdvihuje Ludvík Vaverka, kastelán zámku v Rosicích.

Dodnes se podle něj dá spolehlivě odvodit, ve kterých komnatách Komenský přespával. „Žerotín také Komenského pověřil sepsáním genealogie jeho rodu. Poskytl mu i finanční prostředky, aby mohl po bitvě na Bílé hoře emigrovat do Polska, stejně jako další význační členové Jednoty bratrské,“ doplňuje Vaverka.

Ukrývání v chodbách

Asi nejdůležitějším místem spjatým s Komenského církevní kariérou se staly Žeravice u Kyjova. Za jeho časů byly jedním z nejvýznamnějších sídelních míst Jednoty bratrské na jižní Moravě. „Žeravická vrchnost, která patřila pod panství na Buchlově, byla českým bratrům nakloněná a dávala jim pole, nemuseli platit některé poplatky,“ přibližuje starosta Lubomír Hradil (nez.).

V tamním kostele se pravidelně konaly bratrské synody, které řešily vnitřní záležitosti, schvaloval se jejich řád. „Na jaře roku 1616 byl na jedné ze synod Komenský ordinován na kněze,“ připomíná starosta. Podle něj Komenský do Žeravic zavítal opakovaně, protože jako kněz a později biskup nesměl u synodů chybět.

Bratrům ale časem kostel sebrali a příslušníci kališnického řádu se museli ukrývat. „Vybudovali si k tomu sklepy, kterým se tu říká lochy. Bratři měli promyšlenou síť chodeb. Prodloužené sklepy pod domovní zástavbou podle legend vedly až na buchlovský hrad,“ říká Hradil.

Jestli tudy někdy prchal i Komenský, už dnes nikdo neví. Jisté však je, že skrývat se musel na Žerotínových panstvích. V roce 1628 pak definitivně opustil vlast a v Polsku začal psát kapitoly svého života, díky nimž se vzdornému žákovi strážnické školy začalo říkat Učitel národů.

Mapa Moravy nebyla přesná, vyrobil novou

Nejen spisovatelem a myslitelem, ale i kartografem byl Jan Amos Komenský. Jeho mapa Moravy vznikla asi v době, kdy se podruhé oženil. Tehdy zuřila třicetiletá válka. Na Moravě, jedné z historických českých zemí, právě císař Ferdinand II. obnovoval svoji moc po porážce povstání protestanských stavů, kterého se aktivně účastnil jak Komenský, tak i vůdce vzbouřenců Ladislav Velen ze Žerotína, jemuž mapu věnoval.

Mapu původně připravoval Komenský jako přílohu nedochovaných dějin Moravy. Chtěl opravit chyby a omyly starších využívaných map. „Početné jsou a rozličně vydané místopisné mapy naší vlasti, nejjasnější pane, ale všecky jsou plny chyb,“ psal Komenský v latinském věnování Žerotínovi.

Kvůli bojům mapa nečekaně získala značný vojensko-politický význam. Díky své podrobnosti se měla stát podkladem pro postup dánských vojsk, v jehož řadách právě Žerotín bojoval.

Mapa zahrnovala třeba brody přes řeky. Pro svou přesnost byla v různých obměnách vydávána ještě více než jedno století. 

Mapa Moravy vytvořená Janem Amosem Komenským

Mapa Moravy vytvořená Janem Amosem Komenským