Ocenění za významný tvůrčí přínos k rozvoji veřejných knihovnických a informačních služeb a proměnu knihovny v oblíbené komunitní a společenské centrum uděluje Moravská zemská knihovna.
Co pro vás ocenění znamená?
Znamená pro mě hodně. Jednak proto, že v oboru nepůsobím zas tak dlouho, jednak to beru jako povzbuzení pro ty, kteří knihovnictví sice nevystudovali, ale mohou mu hodně dát. Jsem bývalá učitelka a i tato profese se může v knihovnictví uplatnit a posunout ho dál.
K vašim nejúspěšnějším projektům patří Kniha do vlaku, který funguje sedm let. Připomeňme, jak začal, a podařilo se ho z Mikulova rozšířit i po republice?
Tenkrát se mi líbily knihobudky v Praze a dalších větších městech. A protože jsme v mikulovské knihovně měli hodně knížek, které nám někdo daroval a my už je měli ve fondu, chtěli jsme se o ně podělit. Inspirovalo mě i to, že si kolikrát na cestu do vlaku nebo na dovolenou zapomenete knížku a nemáte pak co číst. Proto jsem si řekla, že by nebylo špatné dát na nádraží knihovničku.
Ohlas mají od začátku dobrý, ale není to jednoduché, protože knihovny musí platit na nádražích nájem a vypořádat se s administrativou. Zkušenost a pomoc nabízím ostatním knihovnám. Průběžně se hlásí další a je jich zapojených přes stovku, ale už to není takový boom jako na začátku. Navíc mám i další vize a plány, čemu se věnovat.
Jaké?
Práce máme hodně. Kromě té běžné knihovnické připravujeme publikaci s pověstmi a historkami, jež bude formou komiksu. Pověsti mám ráda a sepsala jsem je i do publikace (Tajemné pověsti kraje pod Pálavou a Weinviertelu – pozn. red.). V komiksu budou spíše neznámé historky a lidské osudy z oblasti pod Pálavou, protože nové a neznámé pověsti už těžko objevíme. Dáme lidem možnost poznat místo, kde žijí, i z jiné stránky, s nadhledem a humorem. Knížku bychom rádi měli hotovou do Vánoc.
Co dalšího chystáte?
Chceme se také opět zapojit do veřejného života. Na Slavnostech města Mikulova budeme mít workshop, kde si děti budou moct vyrobit svoji knížku, záložku nebo deníček a budeme hrát obrázkové divadlo. Do knihovny jsme také nakoupili 3D tiskárny.
Co vidíte jako hlavní roli a poslání knihoven v dnešní době?
Jsem pyšná na to, že působím v tomto oboru, a byla bych ráda, kdyby se knihovny ve městech neupozaďovaly za velkými kulturními akcemi. Knihovny jsou určeny především pro místní obyvatele a slouží jim jako místo setkávání. Města se v posledních letech zaměřují na turistický ruch a velké festivaly, ale nesmíme zapomínat na to, že pro místní je právě knihovna centrem dění, setkávání, kolikrát slouží i jako poradenské centrum.
Jaká je vaše osobní zkušenost z doby, kdy musely být knihovny zavřené? Byli čtenáři lační po knihách?
Největší šok byl samozřejmě loni v březnu, kdy se knihovna najednou zavřela a nesměla fungovat ani výdejní okénka. Když jsme pak mohli otevřít, dveře se netrhly. Lidé říkají, že se vrátili i ke knížkám, které mají doma ve svých knihovnách. Určitě byl po knížkách hlad. Začali jsme je rozvážet a pokračujeme v tom i nyní. Díky tomu, že knihovnice znají čtenářský vkus našich uživatelů, vyhledávaly jim knížky na míru. Vlastně jsme se v knihovně s kolegyněmi ještě nezastavily. Tím, že je kulturní vyžití ještě omezeno, lidé jsou po knížkách lační. Navíc seriály je už moc nebaví, jak jsou dlouho doma.
A co dětští čtenáři?
U nich jsme zaznamenali propad. Zájem dětí je závislý i na škole, protože k nám chodí, aby se s knihovnou seznámily. A to teď nešlo. Dokonce děti, jejichž rodiče u nás v knihovně nikdy nebyli, jsou často po návštěvě knihovny se školou motivované je sem vzít a provádějí své rodiče po knihovně.