Vintíř Langášek hraje ve svých čtrnácti letech na housle tak skvěle, že se po boku mnohem slavnějších kolegů z branže už představil na prestižních hudebních akcích, jako je Pražské jaro nebo Smetanova Litomyšl, vystoupil i ve věhlasné koncertní síni Bozar v Belgii.
„Už když mu byly dva roky, vypozorovali jsme, že častěji zpívá, než mluví. Housle si vybral sám v pěti letech,“ vzpomíná s úsměvem maminka Petra Langášková, která sama hraje na klavír.
Cílevědomost jejímu synovi skutečně nechybí. Vždyť ráno vstává jako první v rodině a ostatní budí libozvučnými tóny. Aby stíhal všechny koníčky, stalo se ranní cvičení nezbytnou součástí jeho denního režimu. „Kdybych ráno nehrál, musel bych buď snížit počet tréninků, nebo s něčím seknout,“ vysvětluje lakonicky Vintíř.
Nicméně mezi jeho zálibami zatím jednoznačně vítězí právě housle, které drží v ruce odmalička.
Nadání projevují i všichni čtyři Vintířovi sourozenci, každý si osvojil nějaký nástroj. Vřelý vztah k hudbě mají nejspíš v genech, jejich pradědeček perfektně ovládal klavír a právě housle. Ve třicátých letech minulého století měl svoji kapelu, a dokonce mu tehdejší vydavatelství Ultraphon pustilo do světa gramofonovou desku s vlastní tvorbou. Dědeček z druhé strany zase zpívá ve folklorním souboru.
OBRAZEM: Mladí umělci na chvíli proměnili ulice a bazén v malou galerii |
Velkou motivací je pro Vintíře především již zmiňované hraní na prestižních koncertech, spojené s cestováním, nebo dobré umístění na houslových soutěžích. Důležitou životní zkušeností se pro něj stala také účast v akademii MenART, která propojuje profesionální umělce s těmi, již stojí teprve na prahu své hudební, výtvarné, taneční či divadelní kariéry.
Stát se součástí programu nebylo pro tak výrazný hudební talent příliš obtížné. „Stačilo jen napsat motivační dopis, poslat nahrávku a pak už jen čekat,“ povídá Vintíř. Nicméně napoprvé své jméno mezi vybranými účastníky neviděl, což ho zklamalo. „Následně jsem ale zjistil, že jsem se díval na stipendisty předešlého ročníku. Hned jsem se koukl na správné místo – a byl jsem tam,“ usmívá se mladý houslista.
Za Smetanou rovnou ze Skauta
Právě díky MenART si zahrál na největších akcích, přitom každá pro něj byla úplně jiná. „Prvně jsem vystoupil na Pražském jaru, kde jsem měl kolem sebe spoustu kamer. Nikdy předtím jsem něco takového nezažil, koncert byl navíc přenášený živě,“ vypráví. Přes prvotní stres je za takovou zkušenost rád, protože z události má zatím nejlepší a nejkvalitnější nahrávku.
Na festival Smetanova Litomyšl si „odskočil“ ze skautského tábora. „Nebylo jisté, jestli budu ve formě, protože jsem celý týden na housle necvičil,“ vzpomíná Vintíř, který se po vydařené akci vrátil zpět mezi své kamarády.
Vintíř Langášek si sám housle vybral, když mu bylo pět let, nyní ve čtrnácti hraje repertoár určený studentům konzervatoře. (12. března 2024)
V Bruselu zase nehrál sólově, ale v kvartetu. „Nejtěžší pro mě asi bylo vždy trefit ten správný moment. Nehrál jsem totiž v kuse, takže jsem musel počítat takty a pak nastoupit včas,“ popisuje Vintíř, který na cestě do Belgie poprvé v životě sedl do letadla.
Za své umění sbírá řadu ocenění. Druhé místo si odnesl z Mezinárodní houslové soutěže PhDr. Josefa Micky v Praze, loni na jaře získal „zlato“ v Novém Jičíně. Jednou by si rád zahrál s Českou filharmonií. „Není ale úplně jednoduché dostat nabídku od tak prestižního orchestru, který je známý po celém světě,“ upozorňuje.
Tréma nejde na pódiu poznat
Jeho sen se však klidně může vyplnit, podle slov Vintířova učitele Dušana Kovaříka je chlapec mimořádně nadaný. „Ve svých čtrnácti letech už hraje repertoár určený studentům konzervatoře, navíc je vidět, že ho to baví. Výborně zvládá veřejná vystoupení, kde působí poměrně suverénně, i když od jeho maminky vím, že doma často bojuje s trémou. Na pódiu však není nic poznat,“ tvrdí pedagog, který učí na základní umělecké škole pojmenované po slavné brněnské hudební skladatelce a dirigentce Vítězslavě Kaprálové.
Jak už bylo zmíněno, housle nejsou jedinou Vintířovou vášní. Věnuje se i cimbálové muzice a své tělo rád rozhýbává při atletice, posilování, ale hlavně lezení. „Zatím se zaměřil především na umělou horolezeckou stěnu, zkusil si také závody. Protože je hubený a vysoký, má pro tento sport skvělé dispozice, nicméně se tomu kvůli houslím nemůže věnovat tak intenzivně, jak by chtěl,“ poznamenává maminka Langášková směrem k odvětví, které v České republice výrazně zpopularizoval brněnský olympionik Adam Ondra.
Vintíř k tomu všemu studuje osmileté gymnázium. „Dohromady to bere spoustu času, ale zatím všechno zvládám,“ hlásí talentovaný chlapec s nadějí, že mu stejné životní nastavení vydrží co nejdéle.
