Protože se o něm zmiňuje jen několik listin a strohých zápisů v kronikách, museli některá fakta odborníci vydedukovat. Například to, že se narodil mezi lety 1160 až 1165 druhému českému králi Vladislavu II. a Juditě Durynské. A to do doby, v níž platil stařešinský řád, který svěřoval vládu nejstaršímu mužskému Přemyslovci, kvůli čemuž mezi sebou bojovala česká a moravská knížata.
„To ho určitě formovalo a jeho další kroky svědčí o Vladislavově velikosti. Už nechtěl být tím, kdo za každou cenu bojuje o pražský knížecí stolec, ale dal přednost bratru Přemyslovi a spolupracoval s ním,“ líčí znojemský historik Petr Eckl.
Vladislav Jindřich se stal moravským markrabětem poprvé roku 1192. Byl to však jen titul spojený s jeho osobou a vyjadřoval podřízené postavení vůči českému knížeti, zatím se nevztahoval k území.
O rok později byl na knížecí stolec z vůle císaře dosazen Jindřich Břetislav, který v roce 1194 přijel na Moravu udělat pořádek. Vladislavovi odebral titul a odvedl ho do Prahy, kde se z něj stal knížecí dvořan, aby jej měl panovník pod kontrolou. Přemysl Otakar mezitím utekl ze země, protože se bál o život.
Oddechnout si oba bratři mohli o tři roky později, kdy Jindřich Břetislav umřel. „Čeští předáci si vzpomenou na Vladislava Jindřicha a ihned ho prohlásí knížetem. Přemysl to nelibě sleduje ze zahraničního exilu, vypraví se do Prahy a schyluje se k boji mezi bratry. Vladislav Jindřich se ale poradí s českými velmoži a biskupem Danielem, ukáže svoji velikost a s Přemyslem se v prosinci 1197 smíří. Z morálního pohledu z tohoto bratrství vychází mnohem líp,“ odhaluje Eckl.
Zatímco knížete a později i českého krále Přemysla Otakara I. označuje jako rozporuplnou osobnost a představitele politiky užitečnosti, který lavíruje, jak se mu to hodí, Vladislav se podle něj ukázal jako diplomat, když uznal zákonné právo bratra, což konečně zajistilo zemi klid.
Rozprášené ostatky
Vladislav se vrátil na Moravu a podruhé se stal zdejším markrabětem, což mu vydrželo celé čtvrtstoletí mezi lety 1197 až 1222. Usadil se na znojemském hradě a zpočátku vládl zdejšímu, později také brněnskému knížectví. Když se roku 1212 upravil Zlatou bulou sicilskou poměr moravského markraběte vůči českému králi, celá Morava – nově včetně Olomoucka – se dostala pod vládu Vladislava Jindřicha.
„Celé druhé období jeho markrabství bylo provázeno vnitřní stabilitou. Léta klidu přinesla prosperitu a kulturně-hospodářský rozmach Moravy. Navíc v době jeho vlády začala vznikat města jako svébytný středověký fenomén, do té doby postrádala právní zázemí,“ přibližuje historik.
„Vladislav Jindřich nebyl v žádném případě jen ‚poslušným‘ bratrem Přemysla Otakara, ale především jeho schopným spojencem v říši,“ upřesňuje.
Vladislav Jindřich zemřel bezdětný 12. srpna 1222 zřejmě ve Znojmě, vládu po něm převzal právě jeho bratr. Na základech, které Vladislav položil, postupně vznikla šlechtická obec postavená na zemsky chápaných hodnotách, čímž se formovala markraběcí Morava. Za místo posledního odpočinku si zvolil velehradský klášter, který spoluzaložil. Jeho ostatky však byly za husitských válek rozprášeny.
Brno zveličil i zadlužil. Markrabě Jan Jindřich byl věrným bratrem Karla IV. |
Ví se, že ve Znojmě Vladislav věnoval velkou pozornost louckým premonstrátům, podle dochované listiny jim odkázal majetek v podobě několika vesnic. Zdejší hrad pak byl jeho oblíbeným sídlem, dodnes z něj však zůstala jen rotunda svaté Kateřiny.
Na nádvoří dnešního hradu byl ovšem umístěn infopanel k 800. výročí jeho smrti a na 12. srpna jsou naplánovány speciální prohlídky. Na konci srpna se pak v loucké Staré škole uskuteční veřejná dvoudenní konference, jejíž součástí bude i rekviem za Vladislava Jindřicha.
Spojen je také s nejznámějším poutním místem ve střední Evropě v rakouském Mariazell.
„Legenda mluví o jistém moravském markraběti, který onemocněl pakostnicí a se svou ženou sem na radu svatého Václava putovali. Z vděčnosti za uzdravení pak věnovali peníze na stavbu nového kostela. Legendu zachytil gotický portál mariazellské baziliky někdy před rokem 1438 a v období baroka umístili na průčelí olověnou sochu Vladislava Jindřicha. Je zajímavé, že se na portálu katolického poutního místa objevil panovník ze země, která byla v době jeho vzniku zatížena prizmatem kacířství,“ prozrazuje Eckl.
