Z estébáka ve Vyprávěj se v brněnském divadle promění ve skladatele

Roli přijal ve hře Noc pastýřů, která je aktuální novinkou v repertoáru činohry Městského divadla v Brně. Diváci by však neměli očekávat biografické, detailní vyprávění Rybova života ani oslavný příběh vzniku mše.

„Je to psychologické drama, v němž jde o střet dvou autorit, osobností a boj talentu s mocí. Sonda do lidských srdcí a osudů. Hra je o potkávání se starých pořádků s novými, střetu vzdělanosti a nevzdělanosti, velkorysosti a úzkoprsosti, jde v ní také o hledání životní pravdy a víry. Jsou to témata snadno přenositelná i do dnešní doby, proto ji také hrajeme,“ přibližuje podstatu hlavní protagonista, proti němuž na jevišti stojí Jan Mazák jako farář Kašpar Zachar.

Němcovi není téma cizí. S Rybou, osvícencem, učitelem, varhaníkem, houslistou a autorem více než stovky sakrálních skladeb, se „setkal“ už před pěti lety ve hře Hej, mistře ve Východočeském divadle v Pardubicích. Tam ztvárnil roli direktora Pokorného.

„Vydali jsme se tenkrát i na studijní cestu do Rožmitálu pod Třemšínem, kde jsem dokonce slyšel hrát originální varhany, na které sahal Jakub Jan Ryba, no zážitek!“ vzpomíná pětačtyřicetiletý herec.

„Šlo však o jiné dramatické dílo, než které hrajeme tady, takže jsem si minulost při zkoušení zakázal a soustředil jsem se na nové pojetí,“ dodává.

Jsme sourodá parta kamarádů ze školy

Ve hře Josefa Boučka hraje Rybovu manželku Alena Antalová, s níž se Němec na jevišti potkává například i v muzikálu Mamma Mia!

„Jsme téměř spolužáci z JAMU a známe se od poloviny 90. let, takže spolu s mým nejlepším kamarádem a spolužákem z konzervatoře Petrem Gazdíkem (režisér hry – pozn. red.) jsme sourodá parta, která si navzájem drží palce a důvěřuje si,“ podotýká. 

Milan Němec se do stálého angažmá v brněnském Městském divadle vrátil loni v srpnu. Předtím štace střídal – do Pardubic nastoupil v roce 1997 a po deseti letech odešel do Brna. V září 2015 se ovšem zase vrátil do Východočeského divadla.

„Doufám, že ta migrace už skončila a v Brně už zůstanu natrvalo. Do Pardubic jsem si ještě odskočil hlavně kvůli rodině, manželku s dětmi se mi nějak nepodařilo přemístit do Brna, ale stálo to za to i profesně,“ vysvětluje.

Jelikož v krátkém čase střídal dvě angažmá, stalo se mu, že v jednom i druhém divadle hrál ve stejných inscenacích. Patří k nim třeba Sugar! (Někdo to rád horké), Dokonalá svatba, Malované na skle nebo Mamzelle Nitouche.

V 90. letech začínal jako mladokomik a hrál často v hudebních kusech. Při návratu do Pardubic přesedlal na charakterní a záporné role.

„Byla doba, kdy jsem v každé hře někoho zabil, takže jsem byl za místního mordýře,“ směje se a dodává, že se už těší na nějakou komedii. Ideální pro hygienu herecké duše podle něj je, když se střídá švanda s vážnými rolemi.

Role estébáka mu přinesla „mikrověhlas“

Vžít se do role skladatele mu nečiní potíže, sám má totiž k hudbě blízko. Od roku 1997 je frontmanem orchestru Dr. Swing.

„Těšil jsem se, že coby Jakub Ryba budu třeba i hrát naživo na klavír, ale na to nakonec nedošlo,“ přemítá s tím, že cit pro hudbu je pro pochopení této hry určitě výhoda.

Z pardubického angažmá odešel také proto, že mu na nic jiného nezbýval čas.

„Přitom práce mimo divadlo je fajn, protože se člověk občerství nejen společensky, ale také profesně, umělecky a v neposlední řadě i finančně. A tvář z televize, kterou lidé vídávají v seriálech či filmech, herci vždy přináší určitou popularitu,“ přiznává. Teď se znovu objeví v seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Zlomovou rolí v jeho mimodivadelní kariéře byla již zmiňovaná postava vyšetřovatele StB Kabelky v seriálu Vyprávěj.

„Kupodivu mi tenhle estébák přinesl, řekl bych, mikrověhlas a slávu, což jsem ani nečekal. I když role nebyla velká, byla tak výrazná, že ji diváci zaregistrovali a poznávají mě i na ulici,“ vysvětluje. V seriálu se objevil v posledním díle první série, ale vydržel v něm až do konce.