„Doufám, že mě ještě nějaké mužské role čekají,“ věří Bedřich Výtisk, jenž se ještě nechystá jeviště opustit a jít do hereckého důchodu.
Prabábu ve staré báji Neklan, jež vypráví příběh z dob Přemyslovců a jde v ní o mocenský boj, měla hrát Marie Durnová. Herečka však letos v květnu zemřela.
„Jinou herečku v našem věku v souboru nemáme. Nad nabídkou vzít ženskou roli jsem hodně váhal, nedovedl jsem si to představit. Je pro mě těžké popasovat se s replikami, že z mého lůna vzešla nešťastná matka. Když jsem se ale začetl do textu, který po Zeyerovi přebásnil Jaroslav Vostrý do současného jazyka, hned mě to vtáhlo. Je to vlastně thriller,“ přibližuje Výtisk. Ženskou roli vzal jako výzvu, ale stejně mu v hlavě zůstává obava, že činí riskantní krok.
I když podotýká, že vzhledem ke svému věku už bývá unavenější, před diváky to není poznat. Ve Zlatém drakovi mění role – hned je vietnamský kuchař, hned zase mladá letuška – a po jevišti spolu s ostatními neustále pobíhá.
„Musím se přiznat, že v poslední době řeším bolest kyčle, ale zvláštní je, že na jevišti mě to nebolí. Ještě o prázdninách jsem na chalupě v Krušných horách ušel denně deset kilometrů, takže se snažím udržovat v kondici. Sladkému se vyhýbám, životospráva je důležitá, kouřit jsem přestal před dvaceti lety, když jsem měl infarkt,“ říká a napije se vína.
„To si neodepřu nikdy. Vínko mám rád, z jižní Moravy ale nepocházím. Jsem Čech a vždycky dodávám, že z toho nejhnusnějšího místa v republice – ze severočeského kraje, od Chomutova, z Jirkova. Ten se po revoluci ‚proslavil‘ svou vyhláškou proti nepřizpůsobivým. Jsem napůl Moravák z otcovy strany a kousek od Vizovic mám tři bratrance, tak to má asi nějakou spojitost, že je Brno mým domovem a láskou. Staré Brno je tak krásné a všude je blízko. Na sever Čech se vracím už jen za příbuznými do Krušných hor na chatu, hory mám rád, ale jinak mě k tomu kraji už nic netáhne,“ mluví o svém rodném regionu.
Do divadla odešel kvůli manku na poště
K herectví se dostal ne úplně tradiční cestou. „Původně jsem pošťák. Z pošty jsem odešel, protože jsem měl manko, které jsem ale nakonec neměl. Omylem jsem dva doklady zmuchlal a vyhodil, přišla kontrola a chybělo mi skoro třicet tisíc, což byly obrovské peníze. Za dva dny se to vysvětlilo, doklady jsem našel, ale zůstat jsem tam už nechtěl.“
Odešel do divadla v Mostě. Stavět kulisy. „Začali mě využívat do malých rolí a já se začal připravovat na přijímačky. Ale na DAMU jsem se nedostal, protože jsem podle nich neměl talent, na JAMU mě nevzali, protože jsem byl úplně blbej.“
Uspěl však v konkurzu do opavského divadla, pak hrál v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, deset let v Uherském Hradišti a pak v Liberci. Na jeviště brněnského Národního divadla vstoupil před čtvrt stoletím. „Vážně už je to tolik let?“ podiví se, protože si roky odehrané v Brně nepočítá. „Vidíte, taková doba a ani mě to tady moc ne*ere,“ směje se a dává najevo, že se nebojí být kritický a říkat, co si myslí.
Postavou jsem se musel stát, dnes herec zůstává sám sebou, srovnává Dušek |
„Jsem prudká povaha a hodně nesnášenlivý a náladový, to je fakt a potvrdili by vám to i moji kolegové. Došel jsem do věku, kdy se s ničím nepářu, není čas. Všichni o mně vědí, že se dokážu strašně rychle vytočit, ale zas rychle zchladnu. Vyřvu se a za chvíli o tom nevím. Moje kolegyně a vzácná kamarádka Eva Novotná kdysi pronesla památnou větu, že mám někde hodně hluboko dobro. A to mám,“ přiznává herec, jehož hlas je slyšet i ze zahraničních televizních seriálů nebo filmů. V minulosti se dabingu hodně věnoval a jeho hlasem promlouvali třeba Alfred Molina, Ed Harris nebo Daniel Day-Lewis.
Za ty roky u divadla se už vrátil i k představením, v nichž v minulosti hrál. Vodníku Michalovi v Jiráskově Lucerně před dvěma dekádami předcházel učitel Zajíček. Tehdy Lucernu režíroval Zbyněk Srba. „Ta byla moc povedená, kněžnu hrála Zuzana Slavíková. Do Brna jsem přišel v době, kdy tu byla Vlasta Fialová, hrál jsem s Jaroslavem Dufkem, Ladislavem Lakomým, Janou Hlaváčkovou, kamarádem Zdeňkem Dvořákem. A režíroval tu Zdeněk Kaloč. Děkuju osudu, že jsem se na své herecké cestě s těmito lidmi potkal. A nejen s nimi. Byla to čest a radost,“ vzpomíná.
Vytoužené role nemá, čeká ho Landovský
Že nemá herecké vzdělání, bere jako výhodu. „Při svých hereckých putováních jsem měl štěstí na lidi. Vzdělával jsem se za pochodu v praxi. Co neumíš, to se musíš naučit doma nebo od někoho. Před takovým režisérem, jako byl Zdeněk Kaloč, herec zkrátka nemohl stát nepřipravený,“ říká.
V Brně však zažil i období neklidu před deseti lety. „Éra Zdenka Plachého (umělecký šéf činohry NdB v letech 2007 až 2012, kdy rezignoval – pozn. red.), to bylo období, kdy herec vydělal na tom, že u něj nebyl obsazován. Nechápu, co se v Brně stalo, co to bylo za zákulisní politické machinace, že se vůbec dostal na post šéfa činohry. Z mého pohledu to bylo pět let zmaru.“
Mimochodem Plachý byl spolu s Danielem Landou autorem scénáře kontroverzního muzikálu Tajemství zlatého draka. S ním si někteří dokonce spletli letošní podzimní premiéru Zlatého draka. Jde však o naprosto jiné hry.
Jedno pozitivum však Landův muzikál podle Výtiska měl – ozvučení divadla. „Landa přinesl do Mahenky mikroporty za spoustu peněz, které tady nebyly, protože na ně divadlo nemělo. Ta hra byla hrozná kravina, kdo to neviděl, nedokáže si to představit. Ale bylo pořád vyprodáno, Landa v té době táhl,“ podotýká.
Z hlediště na mě křičeli buzno, líčí herečka Brychtová zrozená jako muž |
U koho naopak nešetří chválou, jsou jeho mladí kolegové. „Viktor Kuzník, Eliška Zbranková, Zuzana Černá, Jakub Svojanovský, Čeněk Vaculík. Třicet let říkám, že už mě divadlo nebaví a nemám ho rád, ale na ně je radost se na jevišti dívat. Třeba Viktor exceluje ve Zlatém drakovi. Současnému vedení činohry se sem podařilo přivést talentované mladé herce. Ale staré baby nemáme, tak je holt hraju já.“
Výtiska v této sezoně čeká ještě jedna velká role, a to v Landovského Hodinovém hoteliérovi. „Na to se moc těším. Režisér Štěpán Pácl říká, že toho s Landovským máme hodně společného, tak já tomu věřím,“ podotýká. Ve hře Pavel Landovský zúročil vše, co bylo charakteristické pro jeho herecký projev – živelnost, svérázný humor, intelekt a smysl pro komičnost všedních situací.
Vytoužené role Výtisk prý nemá a nikdy ani neměl. Nebo že by se přece jen něco našlo? „Krále Leara, toho bych si zahrál, krásná hra. Má to tři úskalí: nikdo mi to nedá, síly ubývají a paměť, no… tak snad někdy v příštím životě.“