Jednadvacetiletý hráč Golf Clubu Brno o sobě tvrdí, že nervy nebo trému při hře prakticky neprožívá. Pár dnů před cestou do severoirského Portrushe, kde se hraje turnaj The Open, známý také jako British Open, však otevřeně přiznává: „Je to pro mě neskutečný úspěch. Pořád nevím, co si o tom mám myslet.“
Právo startu na jednom z tzv. majorů, které pro golf znamenají to stejné co pro tenisty grandslamy, si vybojoval vítězstvím na amatérském mistrovství Evropy ve Švédsku. Vyhrál ho přesvědčivě – a bez nervů. Na skóre, ze kterého odečetl, jak blízko je poháru pro vítěze, se prý podíval až na své úplně poslední jamce.
Jakubčík je amatérským mistrem Evropy, vybojoval si golfové British Open |
„Prostě chci hrát co nejlepší golf, dát si co největší šanci na úspěch. Jak to pak dopadne už není na mně,“ říká.
Kromě poháru pyšně zapózoval i se žlutou vlajkou s logem The Open, symbolizující, jakého úspěchu coby rodák ze sportovně velice skromných podmínek z Holešova na Kroměřížsku dosáhl. Tu mu organizátoři po ME hned po focení zase vzali. „Bylo by mi líto, kdyby mi nezůstala vůbec, takže si ji v Severním Irsku určitě koupím jako suvenýr,“ plánoval Jakubčík během přípravy na životní výjezd.
Mezi jedny z nejbohatších sportovců světa, které sleduje celý svět, se z po tomto víkendu přepraví z evropského šampionátu týmů. „Pojedu autobusem,“ konstatoval lakonicky o zhruba sedm hodin dlouhé štrece za vysněným vrcholem.
Pozor, v tom hochovi něco je!
Renomovaný golfový publicista Čeněk Lorenc si vybavuje, jak Jakubčíka, tehdy hvězdičku teprve na vzestupu, před několika lety kontaktoval se žádostí o rozhovor. Když tehdy nevyšel pokus spojit se telefonicky, poslal mu otázky e-mailem a čekal na odpovědi.
„Tehdy mě Filip hodně překvapil. Písemně odpověděl tak, že až na dva nebo tři překlepy jsem mohl jeho slova rovnou vložit do článku. Říkal jsem si, podívejme se na kluka, v něm něco je,“ ohlíží se novinář a komentátor za první zkušeností s jedním z největších talentů českého golfu.
Později u Jakubčíka pozoroval cílevědomost, pracovitost a schopnost zůstat nohama na zemi. „Zjistil jsem, že s ním nic moc nedělá tíha okamžiku. To je hodně důležité. Hrát golf pěkně technicky je jedna věc, ale ustát tlak, to je zase jiná,“ konstatuje Lorenc.
Start měl nadosah také Mrůzek Vedle Filipa Jakubčíka měla letos start na The Open nadosah i český profesionál Filip Mrůzek. V kvalifikaci na 153. ročník turnaje mu chyběla jedna rána k tomu, aby si zajistil účast. Postupovalo pět nejlepších, Mrůzek se těsně za nimi dělil o osmé místo. |
Všechny svoje kladné vlastnosti a předpoklady vetknul Jakubčík právě nedávno do výtečného představení na mistrovství Evropy amatérů u švédského Helsingborgu. Druhého Dána Kristiana Bressuma ve čtyřkolovém turnaji zdolal přesvědčivě o tři údery.
„Úžasný pocit. Dodalo mi to sebevědomí, že můžu hrát s nejlepšími amatéry na světě,“ vydechl jednadvacetiletý nováček mezi šampiony. Odměnou za triumf mu byl nejen pohár, ale především kvalifikace na 153. ročník The Open.
Turnaj měl v minulosti české zastoupení v podobě nejlepší domácí ženy Kláry Davidson Spilkové. Mezi muži jde tedy o českou premiéru. Dějištěm je letos hřiště Royal Portrush v Severním Irsku, očekává se celková návštěva kolem 280 tisíc diváků.
„Těším se, až poznám, jak to funguje na profesionální tour, a až uvidím hrát ty nejlepší. Je rozdíl koukat na ně v televizi a poznat na vlastní oči, jak řeší složité situace, jak ke hře přistupují,“ vyhlíží Jakubčík.
Vzory? McIlroy a Woods
Během několika dnů bude český nováček sdílet hřiště s ikonami světového golfu, jež jsou pro něho i vzorem. „Líbí se mi Rory McIlroy (druhý hráč světa) a jeho švih, líbí se mi Tiger Woods (nejlepší golfista historie) s jeho mentalitou a také švihem, rád sleduji i Tommyho Fleetwooda (světová třináctka) a jeho celkový přístup ke golfu,“ jmenuje český amatér některé z hvězd.
Dobře ví, že je pro něj prakticky nemožné, aby se objevil přímo s nimi v jedné skupince, takzvaném flightu. „Kvůli atraktivitě pro televizi jsou top hráči řazeni spolu do stejných časů. Zahrát si s Rorym nebo se světovou jedničkou Scottiem Schefflerem by samozřejmě bylo neskutečné, ale to se nestane,“ tuší už nyní. „Leda bych po dvou kolech prošel cutem a zažil i dvě finálová kola. Pak už mě mohou nasadit ke komukoliv,“ zasní se.
Hřiště Royal Portrush Golf Club hostilo The Open už v roce 2019.
Projít cutem, tedy zůstat nad čarou mezi lepší zhruba polovinou hráčů, kteří se na start turnaje postaví, však může být i pro sedmého juniora světového amatérského žebříčku velký problém. „Je mi jasné, že ode mě nikdo nic nečeká. Ve startovním poli budu papírově jedním z nejhorších. Když mě dají k někomu z velkých jmen, tak se aspoň podívám na pěkný golf,“ usmívá se Jakubčík.
Na výbornou amatérskou úroveň se propracoval z docela skromných poměrů. Jeho otec byl nadšeným hráčem, s vlastním hraním však skončil krátce poté, co dal hůl do ruky svému tehdy dvouletému synovi. „Nevím, jestli mi golf odmalička šel, ale bavil mě. Ani jsem neuvažoval o tom, že bych zkusil něco jiného,“ rekapituluje.
Začínal na devítijamkovém zlínském hřišti Lázně Kostelec, pak se přesunul na osmnáctijamkové Austerlitz ve Slavkově u Brna a Kaskáda mezi Kuřimí a Jinačovicemi na Brněnsku. „Kaskáda už má evropskou úroveň,“ upozorňuje člen tamního Golf Clubu.
Mrůzek skončil v golfovém turnaji na Kaskádě čtvrtý. Zvítězil Jackson |
Minulý týden se právě na domácím hřišti krátce zastavil, aby pomohl s propagací mistrovství Evropy družstev do 18 let. Hraje se do soboty a pro mnoho mladých hráčů a hráček je odrazovým můstkem do dalších kariér.
„Co vím, tak tým máme dobrý, šance na úspěch tady je,“ nadhazuje Jakubčík, student univerzity se špičkovým golfovým programem v arizonském Tucsonu. „Vybral jsem si ji podle podnebí, dá se tam hrát celoročně. Univerzita mi dala hrozně moc. Tuto cestu určitě doporučuji, ať už z hlediska sportu, či životní zkušenosti,“ říká o své volbě.
A co ho dostalo mezi nejlepší amatéry světa s dobrou vyhlídkou na vstup mezi profesionály? „Asi má dobré geny a hlavně dobrého trenéra Ondřeje Trupla z Brna. Filip sice studuje a hraje v Americe, ale tamní koučové nejsou trenéři, nesahají hráčům do švihu. Filip si ho vypiloval právě s Ondrou Truplem. Nedávno jsem se na to ptal, oni si i přes oceán dál posílají videa a spolupracují. I to je velký úspěch, že český trenér dostal někoho na špičku amatérského žebříčku. Konkurence je totiž obrovská,“ vyzdvihuje publicista Lorenc.
Mráz na zádech v St. Andrews
V jedenadvaceti letech toho má Jakubčík za sebou už poměrně dost. V Americe se řadí mezi 25 nejlepších hráčů ze všech univerzit a byl nominován do Arnold Palmer Cupu, což je mládežnická obdoba slavného Ryder Cupu, v němž soupeří týmy Evropy a Ameriky.
S univerzitou si také loni zahrál na legendami opředeném skotském hřišti v St. Andrews, kde se mimo jiné nachází nejtěžší jamka světa. Z odpaliště proslulé „sedmnáctky“ se hraje míč naslepo přes budovu hotelu, což v minulosti způsobilo trauma nejedné z hvězd.
Pro golfistu je vstoupit do St. Andrews jako pro tenistu na posvátnou trávu Wimbledonu nebo pro pilota formule 1 vyjet na trať v Monte Carlu. „Člověku tam běhá mráz po zádech,“ přiznává Jakubčík. Ne nadarmo se tamnímu hřišti Old Course přezdívá Kolébka nebo Domov golfu.
Americký golfista Tiger Woods na The Open
„Hodně se věnuji tréninku. Zastávám názor, že čím lépe je člověk připravený, tím menší tréma může přijít. Soustředím se, abych udělal vše co nejlépe. Nejnervóznější jsem byl na mistrovství Evropy po třetím kole, kdy bylo víc času přemýšlet. Jak se začalo hrát čtvrté, zase to ze mě spadlo,“ popisuje milovník bojových sportů, zejména MMA.
Jenže v St. Andrews se dá zkolabovat i při sebelepší přípravě, což ostatně platí o všech hřištích, kde se majory konají. „Oproti ‚běžnému‘ stavu mění organizátoři jejich nastavení tak, aby greeny byly co nejrychlejší, fairwaye (upravený pruh trávy) tvrdé a rough (hustá tráva kolem) aby byl téměř nehratelný. To z nich pak dělá tak strašně těžká hřiště,“ ví Jakubčík.
Golf ve městě. V St. Andrews se lidé dívají na hřiště z okna |
Jemu v St. Andrews pomohl caddy (nosič holí a rádce), když ho upozornil na rozmístění věží s televizními kamerami. „Řekl mi, že jsou věže postavené tak, že se na ně dá z odpaliště mířit a rána půjde dobrým směrem. To byl neskutečný tip, hodně mi tím helfnul,“ vzpomíná Jakubčík.
Paradoxně sám společnost „kedíka“ příliš nevyhledává. Rád se o podobě příští rány rozhoduje sám, snaží se nepřehnat přemýšlení. „Rád o golfu uvažuji jako o reakčním sportu. Přijdu k balonu, a jakmile vím vzdálenost od jamky, jak vane vítr a všechno kolem, zahájím přípravu a hraju. Moc přemýšlení dělá větší nervy,“ míní český talent.
Podle Lorence má všechny předpoklady se prosadit. „Jistě, byli i světoví amatéři číslo jedna, kteří zapadli. Že Filip vyhraje za deset let major, si nikdo nedovolí říct. Ale má potenciál, hlavně hlavou je úplně jinde. Vždyť i na mistrovství Evropy byl podle žebříčku jedním z favoritů, což ustál bravurně a vyhrál docela hladce,“ hodnotí uznale expert.